Úvod do práv a povinností žen v islámu

Podle islámu je rodina malá sociální jednotka, která tvoří společnost. Tato malá jednotka je tvořena ženou a mužem a je rozšířena o plození dětí. Členové rodiny mají blízký vztah a společné cíle a zájmy. Štěstí každého člena závisí na štěstí celé rodiny. Po svatbě musí muž a žena brát ohled na všechny členy rodiny, nejen na své individuální já.

Vztah mezi mužem a ženou není jako vztah sousedů nebo přátel; je mnohem extrémnější – na hranici jednoty. Korán to pěkně vyjadřuje:

„A ze znamení Jeho je to, že vám stvořil z vás samých manžele, abyste skrze ně získali pokoj, a vložil mezi vás lásku a soucit. Jistě v tom jsou znamení pro lidi přemýšlivé. „1

Výrok: „Stvořil pro vás, z vás samých, manžele“ naznačuje intenzitu spojení a vztahu. V jiném verši týkajícím se manželů a manželek se uvádí:

…هُنَّ لِبَاسٌ لَّكُمْ وَأَنتُمْ لِبَاسٌ لَّهُنَّ….

„Ony (ženy) jsou pro vás (muže) oděvem a vy jste pro ně oděvem.“2

Představení manželek a manželů jako oděvů jeden druhého odráží jejich úzké spojení a vztah, neboť oděv je člověku nejbližší a je velmi potřebný k tomu, aby chránil před horkem a chladem, zakrýval nedokonalosti a propůjčoval klid a krásu. Manželé a manželky jsou takoví i ve vzájemné úctě a musí takoví nutně být.

Islám velmi upřednostňuje upevnění struktury rodiny a slušných vztahů mezi manželi, a proto každému z nich určil zvláštní práva a povinnosti. Tato práva a povinnosti lze shrnout do dvou hlavních kategorií: společná a výlučná. Obě tyto kategorie budou objasněny v následujících oddílech.

Společná práva a povinnosti

Práva a povinnosti, které se týkají jak manžela, tak manželky, jsou následující:

Společenské chování

Manželé se k sobě musí chovat slušně a dodržovat jemnou etiketu. Korán prohlašuje:

…وَعَاشِرُوهُنَّ بِالْمَعْرُوفِ…

„A obcujte s nimi (s manželkami svými) ve cti a rovnosti.“3

Slovo ma’ruf, které bylo použito v této větě, je opakem slova munkar (což znamená špatný) a znamená chování, které je schvalováno rozumem i náboženstvím. Přestože je tento verš určen mužům, tuto povinnost mají i ženy.

Muži a ženy musí být k sobě laskaví, dobře vychovaní, srdeční, veselí, soucitní, vstřícní, sympatičtí, zdvořilí, spravedliví, pravdomluvní, solidární, důvěryhodní, věrní, přející si a zdvořilí. Různé hadísy také zdůrazňují družnost a vlídnost mezi manželi. Prorok islámu (S) prohlásil:

عن النبیّ (ص)، قال: „أکمل المؤمنین إیماناً، احسنهم خلقاً، و خیارکم خیارکم لنسائه.“

Nejdokonalejší ve víře jsou ti, kdo mají nejlepší způsoby, a dobří mezi vámi jsou ti, kdo se dobře chovají ke svým ženám.4

Přitahování pozornosti manželky

Muži a manželky musí dodržovat přání toho druhého, pokud jde o čistotu, oblečení, úpravu vlasů a vousů atd. Islám radí ženám, aby doma používaly kosmetiku a zdobily se pro své manžely, nosily své nejlepší šaty, byly upravené a čisté a používaly vonné parfémy. Imám Sádik (‚a) prohlásil:

Jedna žena přišla za Alláhovým prorokem (S) a zeptala se: „Jaká jsou práva manžela, pokud jde o jeho ženu?“ „Jaká jsou práva manžela, pokud jde o jeho ženu?“ zeptal se jí. On odpověděl: „Její povinností je vonět se nejlepšími voňavkami, oblékat se do nejhezčích šatů a zdobit se nejkrásnějšími ozdobami, a tak se ráno a večer nabízet svému muži; a více než to jsou jeho práva vůči ní.5

Muž má vůči své ženě také tyto povinnosti; musí být upravený a čistý, navoněný a dobře oblečený, musí si pravidelně upravovat vlasy a tvář a dělat se pro svou ženu hezkým. Imám Dža’far ibn Muhammad (‚a) citoval Alláhova proroka (S) prostřednictvím jeho otců:

„Každý z vás se musí připravit pro své ženy; stejně jako se vaše ženy připravují pro vás.“

„Každý z vás se musí připravit pro své ženy. Imám Ja’far (‚a) pak uvedl: „To znamená, že každý z vás musí být upravený a čistý. „6

Alláhův prorok uvedl:

قال النبیّ (ص): „حقّ المرأة علی زوجها أن یسدّ جوعتها، و أن یستر عورتها، و لا یقبح لها وجهاً، فإذا فعل ذلک فقد و الله أدّیٰ حقّها.“

Práva ženy vůči manželovi jsou taková, že ji musí živit a oblékat a nesmí se jí zjevovat ošklivým zjevem. Pokud toto činí, při Alláhu, jistě splnil její práva.7

Hasan ibn al-Jahm řekl:

Viděl jsem imáma Musu ibn Ja’fara (‚a), který si obarvil vlasy. Řekl jsem: ‚Kéž bych byl obětován za tebe! Ty sis obarvil vlasy!“ Odpověděl: „Ano. Jistě, přípravy manžela pro jeho ženu zvyšují její skromnost. Věru, některé ženy se vzdaly své skromnosti, protože jejich manželé se vzdali přípravy. Pak se zeptal: „Rád se díváš na svou ženu, jak se jí jevíš, když ses nepřipravil?“ „Ano,“ odpověděl. Odpověděl jsem: „Ne.“ Prohlásil: „Ona se cítí stejně. „8

Potěšení a uspokojení

Přestože hledání potěšení a sexuálního uspokojení není celým cílem manželství, je jedním z hlavních cílů a počátečních motivů manželství a má značný vliv na posílení struktury rodiny a zachování dobrých vztahů mezi manželi. Proto je uspokojování jednou z povinností manželů a manželek. Manželé a manželky musí být připraveni poskytnout si navzájem sexuální potěšení a uspokojení. Kdykoli má jedna strana sklon k sexuálním aktům, musí se druhá strana připravit a nepřinášet výmluvy. Prorok islámu (S) by ženy poučil takto:

أبو بصیر عن أبی جعفر (ع) قال: قال رسول الله (ص) للنساء: „لا تطولنّ صلاتکنّ لتمنعنّ ازواجکنّ.“

Neprodlužujte svůj salát, abyste předešly svým manželům (od sexuálního potěšení).9

Muži a manželky nesmějí při milování myslet jen na své vlastní potěšení, ale musí brát ohled i na potěšení a uspokojení svého partnera. Pravidelné sexuální uspokojení má totiž významný vliv na dobré vztahy mezi manželi a posiluje konstituci jejich rodiny. Na adresu mužů Amir al-Mu’minin (‚a) prohlásil:

عن علیّ (ع) قال: قال رسول الله (ص): „إذا أتی أحدکم امرأته فلا یعجلها.“

Kdykoli přistupujete ke svým ženám, nespěchejte (při milování).10

Podle jednoho hadísu imám Ridha (‚a) uvedl:

عن الرضا (ع) -فی حدیث إلی أن-قال: „و اشتهت منک مثل الذی تشتهیه منها.“

Vaše ženy od vás očekávají podobně jako vy od nich.11

Výchova a výchova dětí

Péče o děti, péče o jejich zdraví, výchova jejich těla i duše a výchova k poznání a mravnosti jsou společné povinnosti otců a matek. To vyžaduje jejich spolupráci a vzájemnou rozvážnost a píli. Otec má v této věci větší odpovědnost, ale role matky je citlivější a konstruktivnější.

Výlučné povinnosti manželů a manželek

a. Povinnosti mužů

Kromě běžných povinností mají muži vzhledem ke svému zvláštnímu rodu specifické povinnosti, z nichž některé jsou zde vyjmenovány:

1. Muži jsou povinni plnit své povinnosti v souladu se zákonem. Dohled nad rodinou

V islámu byla na bedra mužů vložena odpovědnost za opatrovnictví, dohled a řízení rodiny. Alláh, Vznešený, uvedl ve Svatém koránu:

„Muži jsou ochránci a dohlížitelé nad ženami kvůli výhodě, kterou Alláh dal jedněm nad druhými, a protože je podporují ze svých prostředků. Proto jsou spravedlivé ženy ty, které jsou pokorné a které střeží (v přítomnosti i nepřítomnosti svého muže) jeho práva a tajemství, jež Alláh nařídil střežit. „12

Rodinné záležitosti musí být vykonávány na základě vzájemné dohody, porady a spolupráce muže a ženy, avšak tato malá společnost, stejně jako každá jiná společnost, nemůže dobře fungovat bez rozvážného a vlivného dohlížitele a správce. Ve většině rodin, které postrádají manažera, není situace žádoucí. Proto musí odpovědnost za dohled a ochranu rodiny převzít buď žena, nebo manžel.

Znovu vzhledem ke zvláštní genezi mužů a žen, protože většina mužů je obecně racionálnější, na rozdíl od žen emocionální, jsou lépe připraveni řídit rodinu a dohlížet na ni a jsou lépe vybaveni pro snášení těžkostí, bylo břemeno dohledu nad rodinou vloženo na jejich bedra. Naopak ženy jsou emocionálnější a vášnivější než muži. Proto je v nejlepším zájmu rodiny, aby ženy přijaly dohled mužů a důležité záležitosti vyřizovaly po poradě s manželem a v případě neshody přijaly manželův úsudek.

Je třeba poznamenat, že dohled mužů neznamená, že muž může sobecky řídit rodinu tím, že využívá své moci a dělá si, co chce, a zakazuje ostatním členům rodiny vyjadřovat své názory. Rozumný správce a dohlížitel totiž dobře ví, že žádná instituce, ať už velká nebo malá, nesmí být spravována silou a sobectvím; zejména s ohledem na skutečnost, že domácnost musí být místem klidu, míru a výchovy dětí, které mají být budoucími architekty společnosti.

V podstatě záměr mužského dohledu spočívá v tom, že na prvním místě musí být správné plánování správy rodiny a tyto plány se musí uskutečňovat prostřednictvím konzultací a výměny názorů ostatních členů rodiny; prostřednictvím získávání jejich spolupráce při správě záležitostí; prostřednictvím dosažení vzájemné dohody při rozhodování a řešení problémů; a konečně prostřednictvím posledního slova při neshodách.

Dohlížecí povinnosti mužů lze shrnout do tří kategorií:

1. Muži jsou povinni vykonávat dohled nad rodinou. Zajišťování výdajů rodiny, vytváření plánů na základě konzultací a řízení příjmů a výdajů rodiny

2. Zajišťování, ochrana a péče o všechny členy rodiny

3. Zajišťování, ochrana a péče o všechny členy rodiny

. Dohlížení na náboženské, morální a kulturní záležitosti členů rodiny, jejich vedení ke zdokonalování a duchovnímu a fyzickému rozvoji a předcházení společenské a etické korupci v rodině

2. Poskytování finanční podpory

V islámu je povinností muže zajišťovat veškeré životní výdaje rodiny. Ishaq ibn ‚Ammar se zeptal vznešeného imáma Sadiqa (‚a):

سأل إسحاق بن عمّار أباعبدالله (ع) عن حقّ المرأة علی زوجها قال: یشبع بطنها، و یکسوها، و إن جهلت غفر لها.“

„Jaká jsou práva ženy na jejího manžela?“

. Odpověděl: „Musí jí naplnit žaludek a poskytnout oděv, a pokud udělá chybu, musí jí odpustit. „13

3. Úcta, jemnost a shovívavost

Muž si musí své ženy vážit a považovat ji za požehnání od Boha. Musí ji ctít, být k ní laskavý, odpouštět jí chyby a zdržet se přísnosti a tvrdohlavosti. Islám považuje tento postoj za právo manželky a povinnost manžela. Imám Sajjád (‚a) uvedl:

Právo manželky spočívá v tom, že musíš vědět, že Alláh ji učinil (nástrojem) míru a přátelství; pak musíš vědět, že je pro tebe požehnáním od Alláha, takže ji cti a buď k ní shovívavý a mírný. I když na ni máš také práva, musíš k ní být laskavý a shovívavý, protože je tebou okouzlena. A musíš jí poskytovat jídlo a oblečení, a když udělá chybu, musíš jí odpustit.14

4. Náboženské a morální vedení

Muži jsou povinni zajistit náboženské, etické a věroučné záležitosti svých manželek. Buď jim v této záležitosti musí sami pomáhat, nebo jim musí poskytnout nástroje k učení. Muž musí dbát na morálku a chování své ženy. Musí ji povzbuzovat ke ctnostným skutkům a chvályhodnému chování a odrazovat ji od zlých skutků a neslušného chování. Stručně řečeno, musí ji osvobodit od pekelného ohně a pozvat ji do nebe.

To je jeden z výsledků a požadavků dohledu, který je povinností mužů. Korán hlásá:

يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا قُوا أَنفُسَكُمْ وَأَهْلِيكُمْ نَارًا وَقُودُهَا النَّاسُ وَالْحِجَارَةُ…

„Ó lidé víry! Zachraňte sebe a své rodiny před ohněm, jehož palivem jsou lidé a kamení. „15

b. Povinnosti žen

Ženy mají také těžké povinnosti vůči svým manželům, z nichž některé byly uvedeny v různých hadísech. Všechny tyto povinnosti lze vystihnout jednou větou: dobře se starat o svého manžela. Amir al-Mu’minin (‚a) prohlásil:

قال علیّ (ع): „جهادُ المرأة حُسن التّبعُّل.“

Džihád ženy spočívá v dobré péči o manžela.16

Výraz حُسن التّبعُّل (dobrá péče o manžela) v tomto hadísu je stručný termín, má však rozsáhlý význam a zahrnuje všechny ctnosti. O ženě, která se dobře stará o svého manžela, lze říci:

Přijímá dohled a správu svého manžela a brání ho a podporuje. Střeží manželovo postavení v rodině a mezi dětmi. Radí se s ním v důležitých otázkách. Poslouchá jeho příkazy. Pokud za určitých okolností považuje za nerozumné, aby opustila dům, a nedovolí mu to, souhlasí.

Dobrými způsoby, ctnostným chováním a laskavostí povzbuzuje svého manžela a proměňuje svůj domov v ohnisko klidu a lásky. V těžkých chvílích a problémech svému muži pomáhá, utěšuje ho a povzbuzuje. Důvěřuje manželovu majetku a vyhýbá se plýtvání, rozmařilosti a šetrnosti.

Podporuje ho v konání dobrých skutků. Doma nosí své nejlepší a nejpřitažlivější šaty; zdobí se a používá kosmetiku podle přání svého manžela a dává otevřeně a za všech okolností najevo svou ochotu a náklonnost. Tvrdě pracuje na vedení domácnosti a dobře vychovává děti. Je věrná v manželových tajemstvích, důvěryhodná, milující, soucitná atd.

O takové ženě lze říci, že se dobře stará o svého manžela a její činy jsou na stejné úrovni jako svatý džihád.

V hadísech je velmi zdůrazněno několik otázek:

1. Poslušnost manželovi v nábožensky povolených záležitostech

2. Podřízení se manželovi při společném spaní, sexuálních radovánkách a milování; kromě případů, kdy je to nábožensky zakázáno

3. Důvěřivost a zachování majetku manžela

4. Zachování skromnosti a cudnosti

5. Poslušnost manželovi v nábožensky povolených záležitostech. Získání povolení od manžela při odchodu z domu

Imam Sadiq (‚a) citoval Alláhova proroka (S) prostřednictvím jeho otců:

Žádný muslimský muž nezískal větší prospěch poté, co se stal muslimem, než prostřednictvím muslimské manželky, která mu dává pocit štěstí, když se na ni podívá, a poslouchá ho, když jí dá příkaz, a střeží sebe i jeho majetek, když je nepřítomen.17

Imam Muhammad Baqir (‚a) uvedl:

Žena přišla k Prorokovi (S) a řekla: „Ó Posle Alláhův! Jaká jsou práva mužů na jejich manželky?“ „Jaká jsou práva mužů na jejich manželky? On odpověděl: „Musí ho poslouchat a nebýt neposlušná. Nesmí dávat milodary z jeho domu bez jeho svolení. Nesmí vykonávat dobrovolné půsty bez jeho svolení. Nesmí mu odepřít své tělo, i kdyby byla na hřbetě velblouda. A nesmí opustit svůj dům bez jeho svolení18.

• 1. – Súra Rúm 30:21.
• 2. – Súra Baqára 2:187.
• 3. – Súra Nisa‘ 4:19.
• 4. – Bihar al-Anwar, svazek 71, str. 389.
• 5. – Wasa’il ush-Shi’ah, sv. 20, str. 158.
• 6. – Mustadrak al-Wasa’il, sv. 14, str. 296.
• 7. – Bihar al-Anwar, sv. 103, str. 254.
• 8. – Bihar al-Anwar, sv. 103, str. 1, str. 1. – Wasa’il ush-Shi’ah, svazek 20, str. 246.
• 9. – Wasa’il ush-Shi’ah, svazek 20, str. 246. – Tamtéž, sv. 20, str. 164.
• 10. Tamtéž, sv. 20, str. 164. – Mustadrak al-Wasa’il, sv. 14, str. 221.
• 11. Mustadrak al-Wasa’il, sv. 14, str. 221. – Tamtéž.
• 12. Tamtéž. – Súra Nisa‘ 4:34.
• 13. – Makarim al-Akhlaq, sv. 1, str. 248.
• 14. – Bihar al-Anwar, sv. 74, str. 5.
• 15. – Súra Tahrím 66:6
• 16. – Bihar al-Anwar, sv. 103, str. 252.
• 17. – Wasa’il ush-Shi’ah, sv. 20, str. 41.
• 18. – Tamtéž, s. 158.

Tamtéž, s. 158.