„Jděte tedy, získávejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A pamatujte, že já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa.“
– Velké poslání: Mat. 28: 19-20
„Potřebujeme jiný mentální obraz církevního života a služby – takový, v němž je ústředním bodem modlitební promlouvání slova, v němž jsou křesťané vyškoleni a vybaveni k tomu, aby sloužili Božím slovem druhým… a v němž jsou lidé vyškoleni a vyučováni, aby byli Kristovými učedníky, kteří se na oplátku snaží činit další učedníky…“.“ – Col Marshall & Tony Payne
Z výše uvedeného pověření uděleného církvi ve Velkém poslání je zřejmé, že „vize“, která je před církev postavena, určený „úkol“, který je před její lid postaven, klíčová biblická, teologická a praktická hnací síla „nejlepší praxe růstu církve“ má být dosažena prostřednictvím soustředěného a strategického úsilí zaměřeného na strategii církevní služby na budování sborů – „učedníků, kteří činí učedníky“.
Bill Hull popsal záměr Velkého poslání takto:
„Vytváření učedníků by mělo být instalováno v srdci církve a přikázaným produktem církve je věřící nesoucí ovoce, kterému se říká učedník. Kristův příkaz jeho církvi, aby získávala učedníky, poskytuje biblický mandát.“
Podobně Don Carson:
„Příkaz daný prvním učedníkům v Mt 28, aby šli vpřed a pěstovali evangelium tím, že budou ‚získávat učedníky‘, je paradigmatem pro všechny učedníky, kteří budou následovat.
Tato funkce a priorita činit učedníky se stává závaznou pro všechny Ježíšovy učedníky, aby nyní činili z druhých to, čím jsou oni sami – Kristovými učedníky.“
Všimněme si zde dvou velmi důležitých věcí:
1. Ježíšův učedník se stal Kristovým učedníkem. Velké poslání nejen vyzývá Kristovu církev k misijní vizi, ale také poskytuje paradigma pro službu místní církve.
2. Velké poslání vyzývá každého věřícího (muže, ženy, dospívající & děti), aby se nejen stal Kristovým učedníkem, ale přitom je také určen k tomu, aby se stal – učedníkem!
Jinými slovy – dělat to, co dělal on.
To znamená, že činnost každého věřícího (a tedy v konečném důsledku i církve) spočívá v tom, že se má ujmout odpovědnosti za růst v Kristu, za oslovení ztracených pro Krista a za to, že bude pečovat o „učednický růst“ druhých a podporovat je, aby se stali podobnými Kristu. Tato odpovědnost znamená vás a znamená mě. Znamená tvou církev a znamená mou.
Tato odpovědnost byla svěřena tobě a byla svěřena také mně. Znamená to tvou církev a znamená to i mou.
Výzva Písma k – učednictví a učednictví je dvojí proces a činnost:
První výzva k učednictví spočívá v tom, že se pod Kristovým panstvím necháme proměnit evangeliem (tím máme na mysli bezpodmínečné odevzdání svého života, srdce a mysli, abychom se více podobali Kristu).
Druhé, povolání stát se učedníkem znamená „aktivně“ a „záměrně“ oslovovat ztracené a povzbuzovat a vychovávat spoluučedníky k téže proměně podle evangelia (Dt 6,4-9; 10,12; Mt 27,37-39; Ř 8,29-30; Ef 4,1-16).
Geiger a Nation, autoři knihy ‚Transformational Discipleship‘, to užitečně vyjádřili takto:
„V našem výzkumu jsme zjistili, že mnoho vedoucích sborů v ‚transformačních církvích‘ se potýká s otázkami ohledně učednických programů nebo učednických nástrojů. Nevnímali učednictví jako jednu „věc“, kterou nabízejí, ať už jako program nebo strategii. Za zastřešující důvod své existence považují spíše vytváření učedníků. Učednictví považovali za své prvořadé poslání, přičemž každá jejich činnost slouží jako cesta k proměně.“
Pro věřící je tato výzva k učednictví a učednictví nakonec výzvou k tomu, aby začali umírat sami sobě a žít pro Krista a jeho církev.
Jak tedy vidíme, příkaz daný prvním učedníkům v Mt 28, aby šli vpřed a rozvíjeli evangelium tím, že budou „dělat učedníky“, je koncipován jako paradigma pro všechny učedníky, kteří budou následovat. Tato učednická funkce a priorita se stává závaznou pro všechny Ježíšovy učedníky, aby se zapojili do „činění druhých tím, čím jsou oni sami“ – rostoucími, zrajícími a proměněnými Kristovými učedníky.
To pro nás znamená být učedníkem a činit učedníky. Jinými slovy – být učedníkem, který dělá učedníky.
Pro užitečné srovnání E. M. popsal úkol a činnost církve při vytváření učedníků takto:
„Vytváření učedníků je – záměrná, vztahová, na Krista zaměřená činnost, kterou vykonává každý věřící, aby využil každé příležitosti k povzbuzování a vyučování druhých, aby poznávali, rostli a věrně následovali Ježíše.
Vytváření učedníků má provádět každý věřící, a to při každé příležitosti.
Je to činnost, která rozpoznává, že jednotlivci jsou na různých stupních duchovního růstu a porozumění, a vhodně na ně reaguje a povzbuzuje je k dalšímu kroku.
Takto je vytváření učedníků službou neustálé replikace a multiplikace.“
Důležité je zde poznamenat, že vytváření učedníků není jen evangelizace a není to jen učednictví, často obojí zaměňujeme nebo nevhodně oddělujeme. Při chápání vytváření učedníků je důležité si uvědomit, že duchovní proces a činnost evangelizace a křesťanského růstu a výchovy stojí vedle sebe a vzájemně na sebe navazují v duchovní kontinuitě. Tímto způsobem „
Takto správně chápaná „tvorba učedníků“ je jedním integrovaným procesem a činností. Zahrnuje duchovní pomoc každému člověku, ať už je v bodě, kdy teprve přichází „zkoumat“, „ptát se“ nebo „poznávat“ Krista, aby také „rostl“, „proměňoval se“ a „věrně ho následoval“.
Takto se v každém duchovně zdravém křesťanském společenství bude každý snažit aktivně růst v Kristu a zároveň se bude aktivně zapojovat do ‚učednictví‘ svých spolubratří a sester kolem sebe. ostatní.
Stejně tak se jejich spolubratři a sestry budou na oplátku také zapojovat do – ‚vzájemného učednictví‘ vůči nim. Docela radikální myšlenka!“
Toto vzájemné učednictví vidíme krásně znázorněno ve slovech Pavla Římanům – „abychom se vzájemně povzbuzovali vírou, tvou i mou“ (1,11-12). Všimněte si, že apoštol Pavel zde do procesu vzájemného „učednictví“ zahrnuje i sám sebe.
Jestliže je to správně, pak základním cílem a činností církve musí být – učit a vychovávat každého věřícího, aby se stal takovýmto „učedníkem“.
Biblicky a teologicky vzato, máme-li se stát efektivními v ‚růstu církve‘, ve strategickém dosahování ‚opravdového růstu podle evangelia‘ (jak početně, tak duchovně), pak máme realizovat výzvu Písma, abychom budovali sbory, kde vytváření ‚učedníků, kteří činí učedníky‘, je naší základní – ‚vizí‘ a kde se vybízení každého věřícího k tomuto úkolu stává naší samozřejmou – ‚výzvou k činnosti‘.
To, co je možná v dnešních sborech zapotřebí k dosažení takové vize, je změna kultury, návrat k praxi každodenního a vzájemného učednictví a vytváření učedníků, a to každým věřícím a při každé příležitosti. Pro mnohé bude taková změna kultury vyžadovat přesměrování pořadí našich priorit, obnovení zaměření v našich životech a větší záměrnost evangelia v našich službách.
Jestliže je cílem „činit učedníky“, a co je důležitější, činit učedníky, kteří činí učedníky (učedníky, kteří činí učedníky), otázka zní – jaké procesy, činnosti nebo služby je třeba zavést, abychom tohoto cíle co nejúčinněji dosáhli?
Cílem této webové stránky a celého jejího obsahu je poskytnout některé odpovědi na tuto otázku, a to pomocí videí a zkoumaných „pracovních“ dokumentů, které mají být oporou, zdrojů, které mají být doplňkem, a také dalších materiálů, které mohou církev lépe vybavit k dosažení tohoto cíle.
OBSAH UČEDNICTVÍ:
Každý aspekt křesťanského života a služby je Bohem danou příležitostí k „vytváření učedníků“. Každý kontakt s věřícím nebo nevěřícím je příležitostí k dalšímu porozumění, růstu a povzbuzení v poznávání Boha nebo jeho věrném následování.
Poznámka: Termín „vytváření učedníků“ zahrnuje každý aspekt činnosti ve službě, od zapojení nevěřících, obrácení až po záměrné využití každé příležitosti, která je nám dána (individuálně & korporativně), abychom plně podpořili rostoucí zralost v Kristu.
DALŠÍ POZNÁMKA K NOMENKLATUŘE:
- Často používáme termíny učednictví, disciplinace a činění učedníků zaměnitelně
- Zaměňujeme tak rozdílné činnosti spojené s učednictvím, disciplinací a činěním učedníků
Běžně nesprávné použití:
- Vytváření učedníků = evangelizace/misie
- Vytváření učedníků = kázeň (následná péče o nové věřící)
- Vytváření učedníků = učednictví (1-1 růst věřícího…i když se stále často zaměňuje s následováním nových věřících)
Vytváření učedníků je třeba chápat jako všezahrnující činnost:
Mat 28 nám přikazuje:
„Vytváření učedníků“ tedy není jen evangelizace, není to jen počáteční kázeňská výchova nových věřících1-1. Vytváření učedníků zahrnuje: „všezahrnující“ činnost, která zasahuje do každého hnutí evangelia – od prvních kroků zapojení člověka do evangelizace, obrácení a počáteční kázně, až po zahrnutí a zahrnutí rostoucích věřících tak, aby se stali záměrným – „tvůrcem učedníků“ ostatních.
Naším cílem jako učedníka je tedy: aby se každý věřící stal aktivním – „učedníkem – tvůrcem učedníků“
Definice učedníka:
Řecké slovo – mathētḗs se do češtiny překládá jako – „učedník“ nebo „žák“. Samotné slovo disciple má obvykle dva aspekty: vztah žáka k učiteli a pojem následování někoho za někým. Naším učednictvím je především vztah k Ježíši Kristu, vztah k němu a následování ho (Mt 16,24-25).
Slovy Johna Stotta: „Nejjednodušší Kristova výzva zněla: „Následuj mě“. Žádal muže a ženy o jejich osobní věrnost. Vyzval je, aby se od něj učili, poslouchali jeho slova a ztotožnili se s jeho věcí“. V tomto procesu učednictví jsme „proměňováni“, abychom nakonec byli „připodobněni“ jeho podobě (Řím 8,29; 2Kor 3,18).
Slovesný tvar – „učit“, popisuje proces, kterým povzbuzujeme druhého člověka, aby se stal takovým Ježíšovým následovníkem; znamená metody, které můžeme použít, abychom tomuto člověku pomohli růst jako „učedníkovi „Krista, růst k plné zralosti v Kristu, aby mohl na oplátku učit i někoho dalšího (tj. někoho jiného).tj. aby se i oni mohli stát „učedníky“).
Při použití slova „disciplinace“ Al Stewart tuto činnost nejlépe popisuje takto – „více než pouhá evangelizace nevěřících je disciplinace definována jako: modlitební a věrné budování lidí, dokud se nestanou zralými následovníky Pána Ježíše (Kol 1,28). Disciplinace znamená posouvat lidi vpřed v jejich poznání Boha, v jejich oddanosti Kristu a v jejich odhodlání sloužit druhým“. V tomto ohledu je třeba skutečné učednictví a získávání učedníků správně chápat jako proces, nikoli jako program.
Učednictví a získávání učedníků v akci
.