Částečné zatížení je obecně uznávanou zásadou rehabilitace po úrazu nebo rekonstrukční operaci dolní končetiny. U 23 pacientů, kteří utrpěli zlomeninu dolní končetiny, a 11 zdravých dobrovolníků bylo porovnáváno individuální dynamické zatížení při částečném zatížení na danou úroveň zátěže 200 N pomocí měření dynamického tlaku v chodidle. Ve všech skupinách bylo pozorováno nadměrné dynamické zatížení ve srovnání se staticky předem testovanou úrovní 200 N. Maximální úroveň síly byla až 690 N u mladých pacientů a až 580 N u starších pacientů nad rámec předepsaného statického zatížení. Žádný ze zdravých dobrovolníků nebyl schopen dodržet danou úroveň zatížení 200 N. U skupiny starších pacientů byla stanovená úroveň zatížení překročena nejméně o 38 N (119 %). Starší pacienti vykazovali během prvních dvou testovacích dnů statisticky významně vyšší maximální síly než mladí pacienti (p = 0,007 a 0,013). Třetí testovací den byly maximální síly při kontaktu se zemí v průměru o 71 N vyšší než u skupiny mladých pacientů. Analýza časových integrálů sil (impulsů přenesených na zem) vykazovala opět vyšší hodnoty u starších než u mladých pacientů. Rozdíly byly statisticky významné během prvních dvou testovacích dnů (p = 0,006 a 0,037).
Z této studie vyplývá, že konvenční koncept pooperačního částečného zatěžování od 200 N a postupného zvyšování úrovně zátěže až do plného zatěžování není v klinické praxi platný.