Zárodky hysterie, která postihla vesnici Salem v Massachusetts, byly zasety v lednu 1692, kdy se skupina mladých dívek začala chovat podivně. Úzká komunita si nedokázala vysvětlit křečovité záchvaty, rouhavé výkřiky a stavy podobné transu, které mladé lidi postihly. Přivolaní lékaři, kteří dívky vyšetřili, nenašli žádnou přirozenou příčinu znepokojivého chování. Pokud zdroj trápení
Salem Village Meeting House
, kde se procesy odehrávaly
nebyl přičítán fyzické nemoci, komunita usoudila, že musí jít o dílo Satana. Do Salemu vtrhly čarodějnice.
V únoru se vesnice začala modlit a postit, aby se zbavila ďáblova vlivu. Na dívky byl vyvíjen nátlak, aby prozradily, kdo v komunitě ovládá jejich chování. Byly identifikovány a vyšetřeny tři ženy. Jedna z nich, Tituba (otrokyně), se přiznala, že vídá ďábla, který se jí zjevuje „někdy jako prase a někdy jako velký pes“. Ještě znepokojivější bylo, že Tituba přiznala, že salemskou vesnicí prostupuje spiknutí čarodějnic.
V březnu postižené dívky obvinily Marthu Coreyovou. Tři ženy, které byly již dříve odsouzeny jako spolčené s ďáblem, byly pro komunitu marginální. Martha Coreyová byla jiná; byla bezúhonnou členkou puritánské kongregace – její odhalení jako čarodějnice dokazovalo, že satanův vliv sahá až do samého jádra komunity. Události se sněhově nabalovaly, jak se obviňující atmosféra stupňovala a dosáhla vrcholu. V období od března do podzimu bylo mnoho lidí obviněno, vyšetřováno, souzeno a odsouzeno k smrti. Popravy začaly v červnu smrtí Bridget Bishopové a pokračovaly až do září. S blížící se zimou se hysterie rozhořela a kritika postupů rostla. V říjnu koloniální guvernér rozpustil místní vyšetřovací soud. Usvědčování a odsuzování za čarodějnictví ustalo. Devatenáct obětí honu na čarodějnice bylo oběšeno, jedna byla rozdrcena pod tíhou kamenů a nejméně čtyři zemřely ve vězení při čekání na soud.
Proces s Martou Coreyovou
Pátek 11. března 1692 byl v Salemu dnem půstu a modliteb. Během dne požádal duchovní obce, reverend Samuel Parris, dívky, aby odhalily další čarodějnici. Ty tak učinily a obvinění šokovalo všechny, kdo je slyšeli, neboť do něj byla zapletena Martha Coreyová (Goodwife Corey), nová, ale bezúhonná členka obce. Okamžitě byla na farmu Coreyových vyslána delegace, aby obviněné vyslechla v naději, že se tato nesrovnalost objasní. Sarkastická odpověď Marthy Coreyové na obvinění delegaci rozladila a ta okamžitě vyzvala k jejímu zatčení. Její soudní proces byl dějištěm velkého rozruchu. V soudní síni se Marthini žalobci svíjeli v agónii, když je neviditelná síla nutila napodobovat každý čarodějčin pohyb. Když Marta pohnula nohama, dívky to udělaly také, když se Marta kousla do rtu, dívky byly nuceny kousnout se do vlastních rtů a křičet bolestí. Viděly přízrak černocha, který se skláněl nad obviněnou, a slyšely údery bubnu svolávajícího čarodějnice na trávník shromaždiště. Deodat Lawson, hostující duchovní, popisuje scénu:
„V pondělí 21. března se salemští soudci rozhodli dostavit k výslechu dobré ženy Coreyové. Kolem dvanácté hodiny vešli do shromažďovacího domu, který byl plný diváků. Pan Noyes začal velmi výstižnou a patetickou modlitbou, a když byla Goodwife Coreyová vyzvána, aby odpověděla na to, co se jí klade za vinu, přála si jít se pomodlit, čemuž se v přítomnosti tolika set lidí velmi divili. Soudci jí řekli, že to nepřipustí; nepřišli ji tam vyslechnout, aby se modlila, ale aby ji vyslechli v tom, co se jí vytýká. Ctihodný pan Hathorne se jí zeptal, proč ty děti trápí. Odpověděla, že je netrápila. Zeptal se jí: „A kdo to tedy udělal? Odpověděla: „Nevím; jak to mám vědět?“
Počet postižených osob byl v té době přibližně deset, tj. čtyři vdané ženy: Paní Popeová, paní Putnamová, dobrá žena Bibberová a stařenka jménem Goodallová; tři služky. Mary Walcutová, Mercy Lewesová u Thomase Putnama a služebná u doktora Griggse; dále tři dívky ve věku od devíti do dvanácti let, každá z nich nebo přibližně v tomto věku, a to Elizabeth Parrisová, Abigail Williamsová a Ann Putnamová.
Tyto dívky byly většinou u vyšetření dobré ženy Coreyové a ve shromáždění ji vehementně obviňovaly, že je trápí tím, že je kouše, štípe, škrtí atd. a že v záchvatu viděly její podobiznu, jak k nim přichází a přináší jim knihu. Ona řekla, že žádnou knihu nemá. Potvrdili, že měla žlutého ptáka, který jí sál mezi prsty; a když se jí na to ptali, zda má nějakého známého ducha, který ji navštěvuje, řekla, že nic takového nezná, že je evangelistka, kterýmžto titulem se sama nazývá. A postižení jí řekli, že je evangelická čarodějnice. Ann Putnamová tam skutečně potvrdila, že jednoho dne, když se poručík Fullerová modlila v domě svého otce, viděla podobu Goodwife Coreyové a myslela si, že Goodwife N, která se zároveň modlí k ďáblu. Nebyla si jistá, že to byla Goodwife N., myslela si to, ale byla si velmi jistá, že viděla postavu Goodwife Coreyové. Zmíněná Coreyová řekla, že jsou to ubohé, roztržité děti a že není třeba dbát na to, co říkají. Pan Hathorne a pan Noyes odpověděli, že podle úsudku všech přítomných jsou očarované, a pouze ona, obviněná osoba, řekla, že jsou roztržité.
„Proces s Georgem Jacobsem“
pohled na čarodějnické procesy v 19. století
Několikrát bylo pozorováno, že pokud se v době zkoumání jen kousla do podpaží, byly postižené osoby pokousány na rukou a zápěstí a předložily stopy před soudci, ministry a dalšími. A protože byla pozorována, že pokud se jen štípla do prstů nebo pevně uchopila jednu ruku do druhé, byly štípány a produkovaly stopy před soudci a diváky. Poté bylo pozorováno, že pokud se jen opřela prsy o sedadlo ve shromažďovacím domě (což byla tyč, u které stála), byly postiženy. Zvláště paní Popeová si stěžovala na těžká muka ve střevech, jako by jí byla vytržena. Vehementně obvinila zmíněnou Coreyovou jako nástroj a nejprve po ní hodila svůj šátek, ale ten domů nedoletěl, sundala si botu a udeřila s ní dobrou ženu Coreyovou do hlavy. Poté, co tyto postoje sledovala, když řečená Coreyová jen pohnula nohama, postihlo je trápení na nohou a strašlivě dupaly.
Postižené osoby se jí ptaly, proč nešla do společnosti čarodějnic, které byly před shromážděním v domě setkávání. Neslyšela snad tlukot bubnu? Obvinili ji, že se v době zkoumání seznámila s ďáblem v podobě černého muže, který jí šeptal do ucha; tvrdili, že její žlutý pták se jí ve shromáždění cucal mezi prsty; a když bylo nařízeno, aby se podívala, zda tam není nějaké znamení, ta, která to viděla, řekla, že už je pozdě; sundala špendlík a dala si ho na hlavu, kterou tam našli trčet vzpřímeně.
… popřela vše, co jí bylo kladeno za vinu, a řekla, že jí nemohou dokázat, že je čarodějnice. Toho odpoledne ji zavřeli do salemského vězení a poté, co byla ve vazbě, už se jim tak neukázala a netrápila je jako předtím.“
Lawson, Deodat, A Brief and True Narrative of Some Remarkable Passages Relating to Sundry Persons Afflicted by Witchcraft at Salem Village(1692) ; Starkey, Marion, The Devil in Massachusetts (1989); Trask, Richard, „The Devil Hath Been Risen“ (1997).
Jak citovat tento článek:
„The Salem Witch Trials, 1692“, EyeWitness to History, www.eyewitnesstohistory.com (2000).
.