Nedostatek informací o kanibalismu u chřestýšů (Crotalus polystictus) vedl vědce k tomu, že v roce 2004 zahájili studii, v níž pokračovali tři roky ve středním Mexiku, kde je tento druh endemický. Změřili „kanibalistické chování“ u 190 samic, které měly 239 snůšek vajec, a zjistili, že tento jev je odůvodněn tím, že „umožňuje matce zotavit se a nabrat síly“.
„Kanibalská samice chřestýše může obnovit ztracenou energii pro rozmnožování, aniž by musela lovit potravu, což je nebezpečná činnost, která vyžaduje čas a vynakládá velké množství energie,“ uvedli pro SINC Estrella Mociño a Kirk Setser, hlavní autoři studie a vědci z Granadské univerzity spolu s Juanem Manuelem Pleguezuelosem.
Studie publikovaná v posledním čísle časopisu Animal Behaviour ukazuje, že kanibalismus u tohoto druhu je evolučním důsledkem jeho potravního chování, protože kořist je nějakou dobu mrtvá, než ji had sežere. „Zmije obecně jsou připraveny jíst mršiny, a proto není tak zvláštní, že konzumují neživé části svých tlup poté, co prošly velkým energetickým výdajem způsobeným rozmnožováním,“ říká Mociño.
Toto chování lze podle výzkumného týmu vysvětlit čtyřmi biologickými faktory – dnem porodu (samice, které rodí koncem července, jsou pravděpodobněji kanibaly, protože mají méně času na krmení a přípravu na další rozmnožování), podílem mrtvých mláďat na snůšku, mírou mateřských investic (čím větší snůška, tím větší šance, že bude obsahovat neživotaschopné elementy, které samice sežere) a stresem způsobeným pobytem v zajetí (výzkumníci udržovali samice v zajetí v průměru 21 dní).
Ze všech samic jich 68 % zkonzumovalo část nebo všechny své mrtvé potomky a 83 % z nich je snědlo všechny a čekalo na to jen málo času (asi 16 hodin), ačkoli některé je snědly „ihned po porodu“, dodává Mociño. Zbytek (40 %) samic „neprojevoval kanibalistické chování“.
Podle vědců kanibalismus „není abnormální chování a nejedná se o útok na potomstvo“, protože není stejný jako parricida nebo infanticida, protože nezahrnuje živé prvky. Prostě jen obnovuje část toho, co had investoval do reprodukčního procesu, a připravuje ho na další rozmnožování.
Hadi dokáží rozlišit mrtvé a živé potomstvo
Vědci prokázali, že existuje malé riziko, že hadi sežerou zdravé potomstvo, které první dvě hodiny po vyklubání z blan vypadá velmi podobně jako mrtvé. Během studie pouze jedna samice sežrala živá mláďata.
„Ve srovnání se savci nebo ptáky nejsou hadi tak mateřští, ale studie ukazuje, že i u nich se vyvinulo chování, které pomáhá samici a jejím potomkům k úspěšnému rozmnožování a růstu,“ říkají Mociño a Setser.
Crotalus polystictus je podle oficiálních mexických předpisů o ochraně původních druhů volně žijících živočichů a rostlin v Mexiku zařazen mezi „ohrožené druhy“. Omezené životní prostředí, rozšiřování měst a růst zemědělství jsou hlavními hrozbami pro tohoto hada.
Dosud vědci označili více než 2000 jedinců tohoto druhu, jejichž délka se pohybuje v průměru od 50 cm do 90 cm a kteří vykazují odlišné strategie přežití než mnozí jiní chřestýši na severu Mexika a ve Spojených státech.
Tento plaz se velmi rychle rozmnožuje, což naznačuje, že u něj dochází k vysoké úmrtnosti způsobené vnějšími faktory. Kromě toho, že vědci přispěli k vědeckým poznatkům o zvířecím kanibalismu z evolučního hlediska, doufají, že zveřejnění těchto výsledků „povede k tomu, že lidé budou vůči těmto hadům méně agresivní“
.