Tweet
Přinášíme shrnutí a komentář k druhé kapitole prvního listu Jana.
1 Jan 2,1-2 Kristus, náš přímluvce
Apoštol Jan začíná důvodem napsání tohoto listu slovy: „Píši vám to, abyste nehřešili. Kdyby však někdo zhřešil, máme zastánce u Otce, Ježíše Krista spravedlivého. On je smírnou obětí za naše hříchy, a nejen za naše, ale i za hříchy celého světa“ (1 Jan 2,1-2), i když nejde o to „jestliže“ někdo zhřeší, ale kdy. Jan neříká, že bychom nemuseli hřešit, ale „pokud“ nebo „když“ zhřešíme, Ježíš je naším obhájcem, je „smírčí obětí za naše hříchy“ neboli splňuje zadostiučinění Otcovu hněvu proti našim hříchům.
Jak poznáváme Boha? Je to samozřejmě Boží Duch, který nám zjevuje, kdo je Bůh, a přesněji řečeno, kdo je Ježíš Kristus a proč ho potřebujeme, jak píše Jan: „A podle toho poznáváme, že jsme ho poznali, jestliže zachováváme jeho přikázání.“ (1J 2,3) Takže každý, kdo tvrdí, že zná Boha, a přitom nezachovává jeho přikázání, říká Jan, „je lhář a není v něm pravda, ale kdo zachovává jeho slovo, v tom je opravdu dokonalá láska Boží. Podle toho můžeme poznat, že jsme v něm“ (1 Jan 2,4-5), protože „kdo říká, že v něm zůstává, má chodit tak, jak chodil on“ (1 Jan 2,6). Nemá smysl říkat, že milujete Boha, ale nedodržujete jeho přikázání. Samozřejmě nejsme spaseni tím, že dodržujeme přikázání, ale spasený člověk bude mít přirozeně sklon poslouchat Boha, který ho spasil, tím, že bude dělat to, co mu říká!“
1 Jan 2,7-11 Milovat Boha tím, že milujeme bližního
Ježíš dal nové přikázání a Jan ho zde pouze opakuje. Tímto novým přikázáním je milovat se navzájem tak, jak nás miloval a stále miluje Kristus: „Kdo říká, že je ve světle, a nenávidí svého bratra, je stále ve tmě. Kdo miluje svého bratra, zůstává ve světle a není v něm příčiny k pohoršení“ (1 Jan 2,9-10). Je jasné, že „kdo nenávidí svého bratra, je ve tmě a chodí ve tmě a neví, kam jde, protože mu tma zaslepila oči“ (1 Jan 2,11), protože jak může někdo tvrdit, že miluje Boha, ale nenávidět Boží děti?
1 Jan 2,15-17 Milovat svět, nebo milovat Boha?
Každý, kdo miluje svět, tedy věci, které jsou ve světě, má vážný problém, protože je nám řečeno, abychom „nemilovali svět ani věci ve světě. Jestliže někdo miluje svět, není v něm Otcova láska. Neboť všechno, co je ve světě – žádosti těla, žádosti očí a pýcha života – není od Otce, ale je ze světa“ (1 Jan 2,15-16). Není možné být v zajetí tělesných tužeb a vášní a tvrdit, že známe Boha, protože to „není od Otce, ale je to ze světa“, protože „svět pomíjí i se svými žádostmi, ale kdo plní Boží vůli, zůstává navěky“ (1 Jan 2,17). Někdo, kdo miluje svět, který pomíjí, zřejmě neplní Boží vůli, a proto nezůstane navěky.
1 Jan 2,18-20 Kdo zůstává, je z Boha
Apoštol Jan varuje církev a tím i nás, že již přišla hodina, kdy je na světě mnoho antikristů. Předpona „anti“ znamená jednoduše „proti“ nebo může znamenat „místo“, takže každý, kdo není pro Boha, jak řekl Ježíš, je proti němu (Mt 12,30). U těch, kteří opouštějí společenství věřících, což je Tělo Kristovo, církev, se ukazuje, že „nebyli z nás“, protože „by s námi pokračovali“. Ale odešli, aby se ukázalo, že všichni nejsou z nás“ (1 Jan 2,19). Někteří o sobě tvrdí, že jsou odpadlíci, ale ve skutečnosti možná vůbec nikdy nesklouzli kupředu, což prozrazuje, že nikdy nebyli skutečně spaseni.
1 Jan 2,22-23 Antikrist‘ popírá, že Ježíš je Mesiáš
Jeden Žid mi jednou řekl, že Ježíš už přišel na zem, a jiný řekl, že „Mesiáš teprve přijde“, takže ten, kdo věří, že Ježíš není naplněním Mesiáše, předpovězeného v desítkách starozákonních písem, není křesťan, ale staví se proti Kristu nebo je antikrist (malé „a“ a ne Antikrist). V této zásadní otázce není prostor pro diskusi. Apoštol Jan to jasně vyjadřuje otázkou: „Kdo jiný je lhář než ten, kdo popírá, že Ježíš je Kristus? To je antikrist, ten, kdo popírá Otce i Syna. Nikdo, kdo popírá Syna, nemá Otce. Kdo vyznává Syna, má i Otce“ (1 Jan 2,22-23). Pokud popíráte, že Ježíš je Kristus (Mesiáš), pak jste vlastně antikrist. To není můj osobní názor, ale to, co říká Boží slovo.“
1 Jan 2,28-29 Krčí se studem
Kdysi jsem měl kázání, ve kterém jsem použil tento odkaz v Janově evangeliu, kde jsem řekl, že každý z nás bude muset skládat účty z toho, co dělal v těle, když byl tady na zemi, a jsem si jistý, že jsou někteří, kteří se při jeho příchodu budou krčit strachy, protože budou vědět, že byli nominálními nebo vlažnými křesťany. Jan nás varuje, že „až se zjeví, můžeme mít důvěru a necouvnout před ním v hanbě při jeho příchodu“ (1J 2,28), a tehdy nebude žádná důvěra, protože „každý, kdo praktikuje spravedlnost, se z něho narodil“ (1J 12,29), ale každý, kdo tak nečiní, tuto důvěru mít nemůže.
Závěr
1J 2. kapitola by měla být budíčkem pro všechny z nás, kteří buď nejsou rozhodnuti ohledně Ježíše, nebo žijí v hříchu, a přesto tvrdí, že ho znají. Nemůžeme říkat, že Ho známe, a přitom Ho neposlouchat. Kdo Ho zná, bude se ho snažit poslouchat; ne, ne dokonale, ale bude žít, číst a poslouchat Jeho slovo. Pokud ne, nebudou mít v den Jeho zjevení žádnou důvěru a „bude zřejmé, že všichni nejsou z nás“ (1J 2,19). Ujistěte se o svém vyvolení a povolání (2 Pt 1,10) a udělejte to dříve, než bude pozdě (Zj 20,12-15).
Související čtení: Je Desatero přikázání aktuální i dnes?