Versus 1
Satan se postavil proti Izraeli a popudil Davida, aby sečetl Izrael.
Satan se postavil – Před Hospodina a jeho tribunál, aby obvinil Davida a Izrael a aby prosil Boha o dovolení pokoušet Davida. Stání je postoj žalobce před lidskými soudy, a proto Písmo svaté (které používá mluvit o Božích věcech po způsobu lidí, aby je přiblížilo našim schopnostem) na jiném místě představuje Satana v tomto postoji.
Versus 3
Joáb odpověděl: „Hospodin učiní, aby jeho lidu bylo stokrát víc, než jich je, ale, můj pane králi, což nejsou všichni služebníci mého pána?“ – „Proč tedy můj pán požaduje tuto věc?“ – „Proč bude Izraeli příčinou provinění?“ –
„Proč, …“ – Nebo: „Proč by to mělo být Izraeli příčinou provinění nebo důvodem k trestu?“ – „Proč by to mělo být Izraeli příčinou provinění nebo důvodem k trestu?“ – „Proč? Bůh obyčejně trestá lid za hříchy jeho vládců, protože ti se většinou provinili tím či oním druhem hříchů; nebo alespoň Bůh využívá této příležitosti, aby potrestal lid za všechny jeho hříchy.
6. verš
Leviho a Benjamína však mezi ně nepočítal, neboť královské slovo bylo Joábovi odporné.
Nepočítal – Částečně z následujícího důvodu a hlavně z milostivé Boží prozřetelnosti k Lévimu, protože byli oddáni jeho službě, a k Benjamínovi, protože byli ze všech kmenů nejmenší, protože téměř vymřeli, Soudců 21,6, a protože Bůh předvídal, že budou věrní Davidovu domu při rozdělení kmenů, a proto je nechtěl nechat zmenšit. Joáb se také odvážil ponechat tyto dva kmeny nepočítané, protože k tomu měl chytré záminky; u Léviho proto, že nebyli žádní bojovníci a královský rozkaz se vztahoval jen na ty, kdo tasili meč. A pro Benjamína, protože to byl tak malý kmen a hraničil s Jeruzalémem, že mohl být snadno sečten později.
Versus 7
Bůh se nad tím rozhněval, a proto Izraele pobil.
Rozhněval – Protože se to stalo bez jakéhokoli zabarvení nutnosti a z pouhé zvědavosti a okázalosti.
14. verš
Hospodin tedy seslal na Izrael mor a z Izraele padlo sedmdesát tisíc mužů.
Padl, … – Byl pyšný na počet svého lidu, ale Bůh se postaral, aby jich bylo méně. Spravedlivé je, že jsme tak pyšní, že nám je vzali nebo nám je rozhořčili.
Versus 16
David pozvedl oči a uviděl Hospodinova anděla, jak stojí mezi zemí a nebem a v ruce má vytasený meč napřažený nad Jeruzalémem. Tehdy David a izraelští starší, kteří byli oděni žíněmi, padli na své tváře.“
Žíně – Ve smutečním rouchu se pokořovali před Bohem za své hříchy a odsuzovali jeho hněv proti lidu.
Vers 18
Hospodinův anděl přikázal Gádovi, aby Davidovi řekl, že má vystoupit a postavit oltář Hospodinu na humně Ornána Jebuzejského.
Postavit oltář, … – Příkaz Davidovi, aby postavil oltář, byl požehnaným znamením smíření. Kdyby ho totiž Bůh chtěl zabít, nepřikázal by, protože by nepřijal oběť z jeho rukou.
Versus 20
Ornán se obrátil a uviděl anděla; jeho čtyři synové s ním se ukryli. Ornán mlátil pšenici.
Ukryli se – Kvůli slávě a vznešenosti, v níž se anděl zjevil, což slabé lidské povahy nejsou schopny unést, a ze strachu před Boží pomstou, která se nyní zdála přicházet na jejich rodinu.
Versus 25
David tedy dal Ornánovi za to místo šest set šekelů zlata na váhu.
Šest set – Čteme, 2. Samuelova 24,24, dal padesát šekelů zlata, to znamená, že dal ve zlatě hodnotu šesti set šekelů stříbra.
Vers 26
David tam postavil oltář Hospodinu, obětoval zápalné a pokojné oběti a vzýval Hospodina; ten mu odpověděl z nebe ohněm na oltáři pro zápalné oběti
Ohněm – hebr. ohněm seslaným z nebe: to bylo znamení Božího přijetí. Oheň, který se mohl spravedlivě upnout na hříšníka, se upnul na oběť a strávil ji. Tak byl Kristus za nás učiněn hříchem a prokletím a Pánu se zalíbilo ho potřít, aby skrze něj byl pro nás Bůh nikoli stravujícím ohněm, ale smířeným Otcem.
Versus 28
Tehdy, když David viděl, že mu Hospodin odpověděl na humně Jebúsejce Ornána, obětoval tam.
Obětoval – Když poznal, že jeho oběť je Bohu milá, pokračoval v obětování dalších obětí na tom místě.
Vers 30
David však před něj nemohl předstoupit, aby se dotazoval Boha, neboť se bál kvůli meči Hospodinova anděla.
Bál se – Když viděl, že anděl stojí s taseným mečem nad Jeruzalémem, neodvážil se odejít do Gibeónu, aby anděl mezitím nezničil Jeruzalém; kvůli prevenci považoval za vhodné uctívat Boha na tom místě, které posvětil svou zvláštní přítomností a přijetím
.