S příchodem roku 2015 jsme si řekli, že je vhodný čas ohlédnout se za filmy, které nám toto tisíciletí přineslo. Zapátrali jsme v archivech a znovu přinášíme naše díly o nejlepších filmech roku 2000 z roku 2009, kdy byl Playlist ještě malou stránkou na Blogspotu drženou pohromadě pomocí lepicí pásky a provázku. Každý seznam prochází deseti nejlepšími filmy každého roku (je možné, že s odstupem půl dekády bychom je seřadili v jiném pořadí a některé filmy dokonce změnili, ale chtěli jsme původní díly zachovat pokud možno nedotčené). Pokud vám unikly filmy z let 2000, 2001, 2002, 2003, 2004 a 2005, podívejte se na ně a dnes pokračujeme rokem 2006. Původní díl následuje níže a děkujeme bývalým i současným zaměstnancům, kteří se na něm podíleli.
Polovina osmdesátých let byla na filmy neuvěřitelně silná – včera jsme se zabývali rokem 2005 a museli jsme seznam rozšířit, byl to tak dobrý rok, zatímco rok 2007 (přichází zítra) měl několik úplně nejlepších filmů celé dekády. Mezi nimi se nachází rok 2006, který není tak bezprostředně nabitý dobrotami, ale postupem času se ukazuje jako skutečně skvělý rok pro žánrovou kinematografii. Mladí autoři se chopili westernu, detektivky, sci-fi, gangsterky, a dokonce i žánru „inspirativního učitele“ a vytvořili z nich stejně chytré a podvratné filmy jako ty níže. Dokonce i bondovka byla znovuobjevena, a to úspěšněji, než si kdokoli dokázal představit.
Jinak Martin Scorsese konečně získal dlouho očekávaného Oscara za film „Pozůstalí“ a Ken Loach si odnesl Zlatou palmu za film „Vítr, který otřásá ječmenem“ (i když oba jsou příkladem toho, že filmaři byli odměněni spíše za svou minulou práci než za své nejlepší filmy; zejména s ohledem na přítomnost filmů z Cannes: „Volver“, „Panův labyrint“ a „Rudá cesta“)
Z hlediska blockbusterů jsou nadsazení „Piráti z Karibiku: Mrtvého muže“, který ztratil většinu kouzla originálu, zatímco „X-Men: Poslední vzdor“ a „Mission: Impossible III“ se rovněž ukázaly jako neuspokojivá pokračování a „Šifra mistra Leonarda“ vydělala spoustu peněz, přestože šlo o jeden z nejhorších filmů desetiletí. Pozitivní je, že „Borat“ se stal hitem roku a „Ďábel nosí Pradu“ překvapil tím, že se ukázal být jedním z nejlepších chick flicks (sakra, nesnášíme ten termín) za poslední dobu.
10. „Fontána“
Tomas se noří hluboko do džungle a hledá Fontánu mládí, Tommy (Hugh Jackman) se snaží dotlačit moderní vědu na pokraj, aby ukončil utrpení své ženy (Rachel Weisz), zatímco Tom pluje prostorem a časem v honbě za Xibalbou, stromem, který přinese život jeho dávno mrtvé milence. Diskuse o tom, zda jsou všichni tři skuteční a zda se jedná o jednu a tutéž osobu, má mnoho stran a jen podtrhuje mnohostranný výklad, který může mít intenzivní meditace Darrena Aronofského o lásce, smrtelnosti a přijetí. Původně zamýšlená jako velkorozpočtové sci-fi dobrodružství po „Matrixu“ s Bradem Pittem se z „Fontány“ nakonec stal mnohem uspokojivější malý projekt. Intimní, staletími protkaný příběh o tom, že smrt je skutečně cestou k úctě.
9 „Životy těch druhých“
Svojí pomalou paranoiou a dokonalými hereckými výkony působí oscarový „Životy těch druhých“ Floriana Henckela von Donnersmarcka (porazil mimo jiné „Panův labyrint“) po většinu své stopáže jako politický napínavý film. Příběh východoněmeckého tajného policisty (Ulrich Muhe, který půl roku po této strhující proměně zemřel), který většinu filmu odposlouchává život uměleckého páru (Sebastian Koch a Martina Gedecková), dramatika a herečky podezřelých ze sympatií k Západu, se vám opravdu dostane pod kůži. Jak tragédie narůstá a hranice mezi nasloucháním a zapojením se stírá, napětí roste. Ale teprve závěrečná scéna, příliš zdrcující na to, abychom ji prozradili těm, kdo film ještě nesledovali, přináší emocionální úder. Kéž by každý historický thriller byl takhle působivý.
8. „Děti lidí“
Pro film, který je alespoň zdánlivě sci-fi (vytváří jednu z nejsoudržnějších, nejúchvatnějších futuristických dystopií, jaká kdy byla na plátně k vidění), vystihují „Děti lidí“ naši dobu války proti terorismu a imigrační paniky lépe, než by to dokázalo jakékoli současné drama. Není možné o něm mluvit, aniž bychom se zmínili o jeho bravurních, CGI asistovaných sledovacích záběrech, které diváka ještě hlouběji vtáhnou do tohoto bezútěšného, hrůzného pohledu na Británii v roce 2027. Film, který se zaměřuje na první těhotnou ženu na Zemi po dvou desetiletích globální lidské neplodnosti, je prudce politický a ponurý, ale zároveň se nebojí být hravý (například pocta Pink Floyd nebo Michael Caine houpající se na Aphex Twin) a zázračně zůstává po celou dobu napínavý, zábavný a dojemný stejnou měrou. Navzdory vynikajícím ohlasům při uvedení do kin bylo mistrovské dílo Alfonsa Cuaróna diváky opomíjeno, ale s blížící se budoucností, kterou předpovídá, bude jen lepší a bohatší.