10 nejlepších jazzových alb 70. let:

Jak lépe oslavit 50. výročí hudebního časopisu než sestavením seznamu 50 nejlepších? Vzhledem k tomu, kolik času teď trávíme doma, se seznam alb jevil jako nejrozumnější a nejzábavnější varianta. Za normálních okolností bychom asi všichni neměli možnost ponořit se do tolika nahraných výpovědí takové délky; můžeme tedy využít příležitosti, dokud ji máme.

Bylo však nutné stanovit několik základních pravidel. Ta nejdůležitější:

1) Deset alb za každou dekádu existence JazzTimes.

2) Ne více než jedno album za dekádu od jednoho „hlavního“ interpreta. (Mnozí z těchto umělců se samozřejmě mohou znovu objevit na albech jiných autorů, ale za to jsme je nepenalizovali. Stejně tak jsme neuvažovali o vyškrtnutí žádného alba jen proto, že se hráči na něm objevují i na několika dalších v rámci téže dekády.“

3) Žádný žebříček; to je příliš velký tlak a kromě toho by nám připadalo nepatřičně divné označovat album vyrobené v roce 2016 za „lepší“ nebo „horší“ než album vyrobené v roce 1971. Jediným určujícím faktorem pro konečné pořadí by byla chronologie založená na datu vydání.

S těmito pravidly jsme listovali starými recenzemi JT a anketami kritiků a konzultovali různé další zdroje (pro alba z posledních 20 let se jako obzvláště užitečná při podněcování nápadů ukázala kniha Playing Changes od Natea Chinena). Poté jsme požádali o nominace malou skupinu klíčových přispěvatelů časopisu. Po obdržení všech hlasů jsme je sečetli a vytvořili seznam, který vidíte zde.

Stejně jako většina podobných seznamů odráží druh kompromisu, který je nutně spojen s konsensem. Rozhodně neodráží můj osobní vkus. Můj vlastní top 10 pro 70. léta, abych vybral jen jednu dekádu, by obsahoval jiný disk Milese Davise (buď Jack Johnson, nebo On the Corner), spolu s Air Lore od Air a Science Fiction od Ornette Colemana. Absence jediného Ornetteova alba je skutečně jedním z největších zklamání. Není to proto, že by pro něj nikdo nehlasoval; je to proto, že pro stejnou desku nehlasoval dostatečný počet lidí, což znamenalo, že se žádná z nich nedostala z dané dekády mezi 25 nejlepších. V tomto případě jsem odolal silnému pokušení hrát si na Boha a nechal jsem výsledky v platnosti.

Při sestavování seznamu během jara vyvstaly další otázky. Například proč nechat všechnu zábavu na kritice? Neměli bychom zapojit i naše čtenáře? A tak jsme to udělali a spustili sérii pěti čtenářských anket – jednu za každé desetiletí -, které probíhaly vždy přibližně měsíc na stránkách jazztimes.com. Po téměř 50 000 hlasech jsou tu i výsledky všech těchto anket (seřazené podle počtu hlasů odevzdaných pro každé album) a je fascinující porovnat váš seznam s naším. Asi nepřekvapí, že čím dále do minulosti jdeme, tím více se blížíme jednotě; v případě 70. let je sedm z deseti tipů v obou seznamech totožných a další tři tituly v seznamu čtenářů jsou všechny v naší první dvacítce. Jakmile však vstoupíme do 80. let, názory se začnou rozcházet, ačkoli směrem dopředu stále existují některé společné body, z nichž největší je výjimečnost Waynea Shortera.

Můžete (a téměř jistě budete) polemizovat o tom, co sem patří a co ne; od toho jsou články jako tento. Jedno je však jisté: poslechem žádného z těchto 50 alb neuděláte chybu. A poslech všech, nebo dokonce jen malá ukázka z každého z nich… no, může být jen málo lepších způsobů, jak si připomenout zlaté výročí JazzTimes. Kromě uspořádání velkého večírku, o kterém všichni doufáme, že se jednoho z těchto let uskuteční znovu.

Začínáme výběrem našich kritiků na 10 nejlepších jazzových alb 70. let. Osmdesátá léta najdete zde, devadesátá léta zde, léta 2000 zde a léta 2010 zde. -Mac Randall