Apoštol Pavel nám předkládá krásné obrazy toho, jak vypadá být Kristovým následovníkem a jakou radost v tomto vztahu prožíváme. Pavel popsal Boha jako Boha veškeré útěchy a pokračuje v představování Boha, který dává apoštolům útěchu v utrpení a neklidu. V tomto odstavci budeme pokračovat ve čtení, v němž apoštol Pavel představuje krásu Pána, která nás nutí pokračovat ve víře vůči němu.
Neztrácíme srdce (4,1-2)
I při všem, co Pavel, apoštolové a jeho společníci prožívají, neztrácejí srdce. To je úžasné! Lidé, kterým Pavel káže, mají zatvrzelou mysl a zahalené srdce. Ale ani přesto Pavel neztrácí srdce. Nevzdává se a nenechává se odradit. Důvod, proč se nenechává odradit, je uveden v prvním verši. Není sklíčený, protože z Boží milosti mají tuto službu. Jsou služebníky nové smlouvy, která je smlouvou Ducha, jenž dává život (3,6). Poselství, které hlásají, spočívá v tom, že Kristus je napsaný Pánův zákon na jejich srdcích, což vede k proměně života lidí z temnoty na světlo (3,3). Neztrácejí odvahu, protože tuto slavnou, životodárnou službu mají z Boží milosti. Jak se můžete nechat odradit nebo se vzdát, když máte tak úžasný poklad? O to Pavlovi jde. Jak se mohu vzdát, když mi bylo svěřeno takové poselství, které mám hlásat? Jak mohu být sklíčený, když mám ve svém životě dobrou zprávu o Ježíši? Jak mohu být sklíčený, když mám poslání s evangeliem? To je důvod, proč neklesáme na mysli a proč stále otevíráme ústa a hlásáme evangelium tváří v tvář rostoucí temnotě a špatnosti.
Nejen proto, že máme tuto slavnou službu evangelia, které dává život, „zřekli jsme se hanebných, podlých způsobů“ (4,2). Neúčastní se hanebných způsobů ani nepraktikují lstivost při předkládání evangelia. Jak to náboženský svět potřebuje slyšet! Nesnažíme se lidi evangeliem oklamat ani je jím obelstít. Nepoužíváme zadní vrátka, když lidem předkládáme evangelium. Dále nemanipulujeme s Božím slovem. Nepřekrucujeme Boží poselství. Cílem není snažit se lidi oklamat, aby se stali křesťany, ani se nesnažíme měnit Boží poselství, aby se křesťany stalo více lidí. Pavel říká, že zvěstuje poselství jasně a tak, že se doporučuje druhým (4,2). Hlásáme to, co říká Boží slovo, a žijeme podle toho. Neztrácíme tedy srdce. Pavel není odmítán. Odmítá se slavné evangelium. On jen říká lidem, co říká, a žije podle toho, co říká. To je i naše naděje ve světě rostoucí temnoty. Odmítnutí evangelia si nebereme osobně. Jen hlásáme, co říká Bůh, a žijeme to, jak nejlépe umíme. Zbytek necháváme na Bohu. Co jiného můžeme dělat? Ale proč se nechat odradit, protože tím děláte přesně to, k čemu vás Bůh povolal. Ve skutečnosti bylo Boží slovo ve světě vždy přijímáno právě takto: s širokým odmítnutím. Izajášovi a Jeremiášovi bylo předtím, než začali kázat, řečeno, že lidé nebudou naslouchat tomu, co hlásají. Ale oni měli toto poselství přesto hlásat. Říkat lidem dobrou zprávu o Kristu, aniž by poselství zkreslovali nebo používali lstivé, pokoutní způsoby, a žít podle poselství evangelia. To je naše naděje.
Zaslepená mysl (4,3-5)
Pavel říká, že pokud je evangelium lidem zahaleno, je zahaleno těm, kteří hynou. Ve 3. kapitole jsme si všimli, že evangelium není zahalené, ale je projevem Pánovy slávy (3,18). Jsou však lidé, kteří slávu evangelia nevidí. Ti, kdo hynou, Pánovu slávu nevidí. Nevidí dobrou zprávu. Pavel ve 4. verši vysvětluje proč. „V jejich případě bůh tohoto světa zaslepil mysl nevěřících, aby neviděli světlo evangelia o slávě Krista, který je obrazem Božím.“ V jejich případě bůh tohoto světa zaslepil mysl nevěřících, aby neviděli světlo evangelia o slávě Krista, který je obrazem Božím. Lidé, kteří hynou, nevidí Pánovu slávu, protože bůh tohoto světa zaslepil jejich mysl. Všimněte si, že Pavel říká, že nevidí „světlo evangelia o slávě Kristově“ (4,4). Světlo je evangelium a evangelium je prohlášení Ježíše za krále na trůně (Iz 52,7) a zachránce od hříchů (Lk 2,10-11). Dovolte mi jednu větu na pokračování, ale musíme se zamyslet nad tím, co Pavel právě řekl. Světlo je evangelium a evangelium je vidět Pánovu slávu a vidět Pánovu slávu znamená vidět Ježíše. Dobrou zprávou je spatření vašeho Boha!“
Vystup na vysokou horu, Sione, zvěstovateli dobré zprávy, pozvedni svůj hlas se silou, Jeruzaléme, zvěstovateli dobré zprávy, pozvedni ho, neboj se, řekni judským městům: „Spatřte svého Boha!“
Vydej se na vysokou horu, Sione, zvěstovateli dobré zprávy, pozvedni svůj hlas se silou, Jeruzaléme, zvěstovateli dobré zprávy. Hle, Pán Bůh přichází s mocí a jeho paže mu vládne; hle, jeho odměna je s ním a jeho odplata před ním. Bude pečovat o své stádo jako pastýř, shromáždí jehňata ve svém náručí, ponese je v náručí a jemně povede ty, kdo jsou s mláďaty. (Izajáš 40,9-11 ESV)
Izrael tuto slávu evangelia v Ježíši nevidí, když se dívá na Mojžíšův zákon. Svět tuto slávu evangelia v Ježíši nevidí, protože satan zaslepuje jejich mysl. To je to, co satan dělá. Satan oslepuje oči a zatemňuje srdce. Dělá to tak, že se na tuto slávu nedíváme. Rozptyluje naši pozornost a zaměřuje ji na starosti tohoto světa a bohatství tohoto života. Věnujeme pozornost tělesným věcem a přestáváme se dívat na Ježíše. Věnujeme pozornost sami sobě a myslíme na sebe. Stáváme se zahleděnými do sebe, staráme se o to, co pro nás dělají ostatní, myslíme na svá přání a své pohodlí. Obracíme se do sebe a stáváme se sebestřednými. To je dílo Satana, který zaslepuje naši mysl a srdce od toho, co je slavné. Písma nám říkají, že potřebujeme Boha, aby nám otevřel oči a srdce. Když Bůh pověřil Pavla apoštolstvím, dal mu stejný popis tohoto díla:
„A já jsem řekl: ‚Kdo jsi, Pane? A Pán řekl: ‚Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ. Ale vstaň a postav se na nohy, neboť jsem se ti zjevil za tímto účelem, abych tě ustanovil za služebníka a svědka toho, v čem jsi mě viděl, a toho, v čem se ti zjevím, a vysvobodil tě z tvého lidu a z pohanů – k nimž tě posílám, abys jim otevřel oči, aby se obrátili od tmy ke světlu a od moci satanovy k Bohu, aby dostali odpuštění hříchů a místo mezi těmi, kdo jsou posvěceni vírou ve mne.“ „Vstaň a postav se na nohy,“ odpověděl. (Sk 26,15-18 ESV)
Všimněte si stejného obrazu obrácení od tmy ke světlu a od moci satana k Bohu. Jak Bůh otevírá oči a srdce? Bůh tak činí prostřednictvím hlásání evangelia. Všimněte si, že právě na to Pavel poukazuje v pátém verši. Pavel a apoštolové nehlásají sebe, ale Ježíše Krista jako Pána, protože to je poselství evangelia, které otevírá oči a srdce. Evangelium je světlo, které má zazářit, abychom viděli Pánovu slávu. Hlásáme Ježíše, ne sami sebe. Nejde o to, aby kazatel byl chytrý svými tituly, vyprávěním, vtipy, ilustracemi nebo stylem. Pavel říká, že prostě lidem vypráví o Ježíši a není to o něm samém. Všimněte si znovu, jak Pavel sám sebe vidí v pátém verši. Pavel říká, že jsme „vaši služebníci pro Ježíše“. Jsme jen služebníci. Ve skutečnosti je toto řecké slovo doslova „otroci“, jak odrážejí některé české překlady (NRSV, NET, HCSB). To souvisí s tím, co Pavel řekl ve 2. kapitole – popsal sám sebe jako zajatce v Kristově triumfálním průvodu (2,14). Jsme služebníky jeden druhého. Jsme zajatci a otroci Krista a vše, co děláme, děláme pro Krista. Vyhlašujeme Písma a vykládáme je na veřejnosti i dům od domu, aby světlo evangelia osvítilo mysl a srdce lidí. Ti, kdo hynou, toto světlo, které hlásáme, nevidí.
Bůh zazářil v našich srdcích (4,6)
Nyní se Pavel vztahuje ke stvoření, kdy Bůh promluvil ke světlu (Genesis 1,3). Jde o to, abychom přemýšleli o tom, že Boží slovo tvoří. Pavel se však také vztahuje k prorokům, kteří říkali, že Bůh přijde na svět a zazáří jako světlo národům.
Je příliš lehká věc, abys byl mým služebníkem, abys pozvedl Jákobovy kmeny a přivedl zpět zachované Izraelce; učiním tě světlem pro národy, aby má spása dosáhla až na konec země. (Iz 49,6 ESV)
Toto evangelium je Bůh, který v našich srdcích září světlem, jež dává poznat jeho slávu, která je vidět při pohledu na Ježíše. Tak to řekl Pavel ve 2. listu Korintským 3,18. Když s odhalenými tvářemi hledíte na Pánovu slávu, pak jste proměňováni k jeho obrazu od jednoho stupně slávy ke druhému. Jsme stvořeni k Božímu obrazu, když Boží slovo. Nyní musíme z těchto pojmů vyvodit několik důležitých závěrů pro náš život.
První je, že pravá víra pochází z nazírání Krista. Nebo, abychom to vyjádřili tak, jak to udělal Pavel v listu Římanům 10,17, víra pochází ze slyšení Kristova slova. Kristovo slovo je evangelium a to je to, co musíme spatřit a čeho si musíme vážit. Všimněte si, že Pavel neustále používá slovo „sláva“. Hledíme na slávu Páně (3,18). Vidíme slávu Kristovu (4,4). Bůh v našich srdcích prozařuje Boží slávu (4,6). Když je něco slavné, pak je to úctyhodné, majestátní, zářivé a krásné.
Na vysoké škole mě jeden z mých profesorů donutil jít do muzea Salvadora Dalího v Petrohradě. Má opravdu divné obrazy, alespoň pro tohoto logicky uvažujícího člověka, který není umělec. Kdybyste za mnou přišli a řekli mi: „Chci, abyste se rozhodl. Je tento obraz krásný, nebo nudný?“ Vidět něco jako krásné není rozhodnutí. Buď je to pro vás krásné, nebo ne. Nemohu se rozhodnout, že něco je krásné, pokud to jako krásné nevidím. Pokud ano, pak lžu. To, co rozhoduje o tom, zda něco vidíte jako krásné, nebo ne, závisí na stavu vašich očí a vašeho srdce. Obrazy v Dalího muzeu pro mě nebyly krásné, protože jsem tam nechtěl být. Promarnil jsem sobotu, když jsem mohl ve skutečnosti dělat nějaké zábavné věci. Na důkaz toho, že jsem tam šel, jsem si vyťukal vstupenku, proběhl ji a odešel. Znamená to, že obrazy nebyly krásné? Ne, znamená to, že mé oči nemohly vidět tu krásu a nádheru kvůli mému srdci. Dále jsem mohl využít průvodce, který by mi pomohl vidět a ocenit to, na co jsem se díval. Vidím, že totéž se děje i v Safari v zemi lvů, které má průjezd, takže si můžete zvířata prohlédnout. Někteří se sotva zastaví, když projíždějí. Nechtějí se dívat na krásu lvů, opic a dalších divokých zvířat. Znamená to, že tato zvířata nejsou krásná? Ne, znamená to, že jejich srdce není připraveno dívat se a těšit se z krásy, která je zde vystavena.
Předtím, než se rozhodneme následovat Ježíše (jak zpíváme v písni), musíme pro víru vidět slávu Pána v Ježíši. Pokud Ježíšovu slávu a krásu neuvidíme, pak se pro následování nerozhodneme. Ježíše musíme vidět jako krásnějšího než naše koníčky, naše zaměstnání, naše pohodlí, sezení doma, sledování fotbalu, nakupování, podřimování, rybaření, sledování televize nebo cokoli jiného, co se líbí našim touhám. Následování Ježíše je výsledkem vidění Ježíšovy slávy. Příliš dlouho jsme kladli důraz na špatné věci. Často klademe důraz na křest. Zdůrazňujeme pokání. Zdůrazňujeme vyznání. Zdůrazňujeme učinit rozhodnutí. Ale tato rozhodnutí jsou výsledkem vidění Pánovy slávy. Pokud předstíráme, že vidíme Pánovu slávu tím, že jsme se nechali pokřtít a učinili rozhodnutí následovat Ježíše, ale Pánovu slávu jsme nespatřili, pak lžete. Děláte falešné rozhodnutí. Říkáte, že Ježíš je krásný a slavný, ale ve skutečnosti jste ho neviděli. Musíme prosit, aby lidé viděli světlo poznání Boží slávy ve tváři Ježíše Krista. Sám Ježíš to zdůraznil v horském kázání.
Oko je lampou těla. Pokud je tedy tvé oko zdravé, celé tvé tělo bude plné světla, ale pokud je tvé oko špatné, celé tvé tělo bude plné tmy. Je-li tedy světlo v tobě temnotou, jak velká je to temnota! (Matouš 6,22-23 ESV)
Jestliže nevidíte Ježíše a nespatřujete jeho slávu, pak bude celé vaše tělo plné tmy. Což nás vede k druhému závěru, který musíme z tohoto odstavce vyvodit. Hřích pochází ze slepoty. Slepota je naším nejhlubším problémem. Naše tvrdohlavá vzpoura způsobuje, že jsme slepí, takže nemůžeme vidět slávu evangelia. Naše sobectví nás zaslepuje, abychom neviděli slávu Pána. Naše rozptýlení a touhy nám brání těšit se z Ježíšovy úžasné slávy. Všimněte si prosím, že Pavel neříká, že jsme slepí k objektivním skutečnostem o Ježíši (4,4). Všimněte si, co lidé ve 4. verši nevidí. Jsou zaslepeni, aby neviděli Ježíšovu krásu a slávu. Nevidí záři Boží slávy (Židům 1,3). Problémem nejsou fakta. Oni vidí fakta. Ale nevidí slávu.
A toto je soud: Světlo přišlo na svět, ale lidé si raději zamilovali tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. (Jan 3,19 ESV)
Poznávají světlo, ale nenávidí světlo a milují tmu. Slepota je naším nejhlubším problémem, protože kvůli své slepotě hřešíme.
To nás přivádí k poslednímu závěru z tohoto odstavce. Když se podíváme na 6. verš, vidíme, že Pavel líčí, jak Bůh v našich srdcích dělá to, co dělal při stvoření: přináší světlo a vytváří nová srdce. Ježíš je světlo a my potřebujeme vidět Pánovu slávu. Na toto světlo se zaměřujeme, abychom mohli vidět Pána. Je Ježíšovo evangelium jako já v muzeu Salvadora Dalího? Nevidíte jeho slávu, nádheru a krásu? Pokud ne, chcete průvodce, který vám pomůže vidět? To je můj úkol zde, pomoci vám ho vidět, a to nejen prostřednictvím těchto kázání a biblických studií, ale také prostřednictvím studia s vámi. Rád s vámi budu číst Písma, abych vám pomohl vidět Ježíšovu slávu. Stačí mi říct, že o to stojíte, a sejdeme se, kdy se vám to bude hodit, abychom spatřili Pánovu slávu. Pokud jeho slávu nevidíte a nechcete průvodce, dovolte mi, abych vás upozornil, že apoštol Pavel popsal váš stav ve 3. verši. Jste v záhubě. Prosím, dovolte Bohu, aby zazářil ve vašem srdci. Dovolte nám, abychom vám pomohli. Čtěte Slovo, pravidelně se k nám připojujte na bohoslužby a biblická studia a dovolte nám, abychom vám pomohli odstranit závoj a uvidět, co vám chybí. A konečně, možná jste pokřtěni, ale ještě jste neviděli Pánovu slávu. Někdo se vás zeptal, zda je Ježíš krásný, a vy jste řekli ano, ale neviděli jste ji. To, kde jste, není místo, kde máte být s Ježíšem. Něco vám chybí. Bůh není chození do kostela a nudné povinnosti. Bůh je potěšení. Věnujte se Božímu slovu, abyste viděli jeho krásu, přijďte na každé naše shromáždění, abyste mohli tuto nádheru vidět, a dovolte nám, abychom vám pomohli vidět Ježíšovu krásu. Není se za co stydět. Lidé vám prokázali medvědí službu, když vám nevysvětlili, co je tu k vidění. Dovolte nám, abychom vám pomohli.