Tento rok jsem poprvé zapomněl, kolik mi je. Jako že jsem opravdu zapomněl a musel jsem si to spočítat, několikrát, ještě včera ráno.
Neříkám, že jsem starý. To by byl trapný vtip. Jde jen o to, že tohle je první rok, kdy na mém věku opravdu vůbec nezáleželo. Protože jakmile máte děti, nikdo se už neptá. Chtějí vědět, kolik jim je. Teď už jste prostě pevně usazený dospělý člověk, což je po tom, co jsem skoro celá dvacátá léta strávil jako chlapík „Nemůžu uvěřit, že je ti teprve _ _“, vlastně příjemná změna.
Přesto si myslím, že je chyba, když lidé v mém věku přemýšlejí o tom, jak jsou mladí – když myslí na stárnutí a umírání jako na něco, co se stane až v daleké budoucnosti. Místo toho dávám přednost Senekovu postřehu o tom, že smrt není věc, která se stane jednou, ale jako něco, co se děje právě teď. Říkal, že umíráme každý den a každá vteřina, která uplyne, je ztracená pro smrt. Pokud dokážeme takto uvažovat, pak můžeme skutečně žít a nebrat nic jako samozřejmost.“
Co jsem napsal (a co jsem se naučil) v průběhu let, si můžete přečíst v sérii příspěvků, které jsem napsal k mým narozeninám. Myslím, že první jsem napsal, když mi bylo dvacet, ale tady je 26, 27, 28, 29, 30 a 31 let. Co se týče letošního roku, zde je několik myšlenek, které mě napadly, a lekcí, které jsem se naučil. Možná vám ušetří nějaké potíže. Nebo se je možná budete muset naučit sami.
-Život je lepší, když je v něm méně Facebooku. V lednu jsem změnil heslo na svém osobním účtu a fanouškovské stránce, předal ho asistentovi a od té doby ho nekontroloval. Mám jeden vyhozený účet bez přátel, bez feedu, který patří jedné skupině, kterou potřebuji k práci. Myslím, že jsem o nic nepřišel. Měl jsem to udělat dřív.“
– Člověk se hodně nadře, aby získal peníze… a když už je má, tráví čas starostmi, jestli je správně využívá.“
– Hláška Marka Aurelia: Přijmout to bez arogance, nechat to jít s lhostejností. Bože, to je dobré. A je tak těžké to udělat.
-Na vodě, zvláště na studené čerstvé vodě, něco je. Čím více času strávíš v její blízkosti, ale hlavně v ní, tím lépe. A Texas je, co se týče koupání, velmi podceňovaný (stačí se podívat na některá místa na tomto seznamu)
-Mluvila jsem o Vánocích se sestrou a ta mi řekla, že nikdy v životě nevolala záchranku. Já jsem volal snad pětadvacetkrát? (a ne proto, že bych byla blázen, všechno to bylo kvůli lidem, kteří potřebovali pomoc). Pokud jste nikdy nevolali na tísňovou linku, může to být známka toho, že neděláte dost divných nebo zajímavých věcí. Nebo máš prostě zavřené oči.“
-Skutečnou výhodou každodenního nošení stejných věcí (nebo nějakého nastaveného střídání oblečení) ve skutečnosti není čas nebo únava z rozhodování, kterou ti to ušetří. Je to to, že nikdy nechodíte nakupovat. Za poslední rok jsem byl snad v pěti obchodech? A jedno nákupní centrum?“
-Jerry Seinfeld jednou mluvil o tom, že „kvalitní čas“ s dětmi je nesmysl. Čas je čas. Ve skutečnosti říkal, že čas na odpadky – společné pojídání cereálií pozdě večer, válení se na gauči – je vlastně ten nejlepší čas. Myslím, že to platí pro celý život. Zapomeňte na honbu za zážitky. Všechno je báječné, pokud se tak rozhodneš.“
Pamatuju si, jak jsme v American Apparel diskutovali o nějakém projektu a jeden z vedoucích měl názor, se kterým většina lidí nesouhlasila. Snažili se ho přesvědčit, že se mýlí, a naopak tak trochu očekávali, že se on bude snažit přesvědčit je. Ale on prostě řekl: „To je v pořádku. V tomhle jsem v pohodě sám.“ Byla to poznámka mimochodem, ale často o ní přemýšlím. Svět by potřeboval víc takových lidí. Je to něco, co se snažím ve svém životě modelovat.“
-Něco, co jsem se naučil z vlastních zkušeností s poskytováním rozhovorů a co mi pomáhá uvolnit se, když čtu věci: V obchodě není dobré podceňovat, jak tvrdě pracuješ nebo jakou máš rutinu. Takže to samozřejmě bude znít, jako by generální ředitel pracoval 90 hodin týdně nebo že každý hlavní trenér spí ve své kanceláři. Neříkám, že být sportovcem není dřina, ale kdyby to, co jste viděli na Instagramu nebo co řekli novinářům, bylo stoprocentně přesné, neviděli byste tolik z nich řídit pod vlivem alkoholu. Jde o to, že Neporovnávejte se s pozérstvím jiných lidí. Nemáš ponětí, co se děje za zavřenými dveřmi.“
-Tento rok jsem si dost zopakoval četbu (Na východ od ráje, Odysea, Co nutí Sammyho utíkat? atd.). Bylo to opravdu úžasné. Zvlášť když se mi podařilo najít stejný výtisk, který jsem použil poprvé, a mohl jsem si prohlédnout poznámky, které jsem si dělal, a jídlo, které jsem vysypal.
-Je něco zvláštního na opětovném čtení, ale ještě něco lepšího je poslouchat písničku opakovaně – třeba stokrát. Zvlášť od umělce, který se tyčí a hroutí (Bon Iver, Bruce Springstreen, The National). Tolik mých nejlepších postřehů nebo tvůrčích sezení pochází ze stavu, který pomáhá navodit.“
Život je příliš krátký na to, aby v něm zuřily války na více frontách. Tím myslím konflikty s více skupinami, lidmi, sousedy, čímkoli. Musíš se rozhodnout, co necháš být a na co budeš tlačit. Jinak skončíš jako Hitler ve svém bunkru s celým světem vyzbrojeným proti tobě.
-Zkus méně myslet na výsledky. Prostě se snažte navázat kontakt s míčem. Vynaložte maximální úsilí, abyste dosáhli kontaktu s míčem. Zbytek se postará sám o sebe.
-Zvykl jsem si ráno nekontrolovat telefon, dokud jsem neudělal jednu věc (sprchu, jídlo, cokoli). Pak jsem to posunul na Nekontroluji telefon prvních třicet minut po probuzení. Teď se posouvám k jedné hodině. Rána se výrazně zlepšila. Dny taky.
-Více mladých lidí by mělo alespoň zkusit lovit. Dostane vás to ven. Nemůžeš používat telefon. Naučí tě, jak fungují zbraně a jak jsou nebezpečné. Donutí vás podívat se na koloběh života zblízka a osobně. Je to zdravější než téměř cokoli jiného, co můžete jíst.
-Politická korektnost je nebezpečná, ale krutost a necitlivost také. Na pocitech lidí záleží, a čím laskavější budeme, tím lépe se budeme všichni cítit.
-Musíš vědět, jak má vypadat tvůj den. Tak si vybuduješ život.
-Jednou z věcí, které se stanou, když získáš dostatečně velké publikum, je, že začneš docela pravidelně dostávat opravdu nepříjemné e-maily od lidí. Často kvůli opravdu maličkostem, jako jsou pravopisné chyby nebo domnělé neshody ohledně politiky. Před časem jsem začal odpovídat: „Děkuji za tento opravdu milý vzkaz. Doufám, že vám to zlepšilo náladu.“ Téměř vždy mi odepisují, že ani neví, proč to poslali nebo proč byli tak naštvaní. Což je dobré si zapamatovat: I když vidíte, že lidé dělají něco krutého nebo zraňujícího, pravděpodobně to tak ve skutečnosti nevnímají. Možná by stálo za to si s nimi nejdřív promluvit, než je úplně odepíšete.
-„Jen abyste udělali správnou věc. Na ostatním nezáleží.“
-Nejde jen o to, že média přehánějí a dělají senzace. Ve skutečnosti je to ještě horší: Většinou ani nevědí, o čem mluví. Podívejte se na Gell-Mannův efekt amnézie a věnujte chvíli tomu, abyste se opravdu podívali na nějaké zpravodajství o oblasti, na kterou jste skutečným odborníkem nebo zasvěceným člověkem. Všimnete si, jak je to špatné? Tyto sdělovací prostředky nemají zázračně vyšší standardy, když jde o Donalda Trumpa nebo sport či mimořádné zprávy. Ve skutečnosti je zpravodajství pravděpodobně horší, protože události jsou nepřehlednější a spěch být první je větší. Takže vážně, čím méně se budete dívat, tím lépe. Existují dobří reportéři? Samozřejmě. Ale nechte si to vyfiltrovat – neprovozujte hlavní linku dezinformací kvůli občasnému zásahu pravdy.
-Peter Thiel mluvil o optimalizaci svého života pro věci, které nestárnou nebo mají klesající výnosy. Zmínil například život někde s krásným výhledem. Hodně jsem o tom přemýšlel.
-Nenechte se davem přesvědčit o opaku: Téměř všechno je složité a nic není jednoduché. Lidé jsou komplikovaní. Složité jsou i skandály, v nichž se ocitli, nebo křivdy, kterých se dopustili. Politika je složitá. Problémy – potraty, trest smrti, Blízký východ – jsou komplikované. Složitá je i rasa. Historie je složitá. Vím, že to nezní jako moc výstižné tvrzení, ale sociální média a naše stále větší polarizace vedly k jakémusi masivnímu zjednodušování všeho. Nuance se do tweetu nevejdou. Říct: „Nejsem si jistý“ nebo „To je mi nepříjemné“ není virální. Černobílá jistota ano. Zpražit někoho za chybu nebo nedostatek ano.
-S tím souvisí: Dav nepotřebuje více lidí. Pokud se nepřidáš, pravděpodobně tě nahradí někdo jiný. Ale když nebudeš klást těžké otázky, když se neozveš a nezkontroluješ člověka, na kterého se naváží, když se nezamyslíš nad obrázkem, udělá to někdo?“
-Nečti dlouhé popisky lidí na Instagramu. Jsou to téměř vesměs nejapné kecy.
-Nikdy nejsi hrdý na to, že jsi ztratil nervy.
-Potřebuješ filozofii a musíš si ji napsat. A pravidelně ji přepisovat a procházet. Život je příliš těžký (a příliš složitý) na to, abychom se ho snažili řídit křídly a očekávali, že uděláme správnou věc.
-Svět nás všechny zlomí, řekl Hemingway, a ty, které nezlomí, zabije. Buďte ochotni se vzdát. Selhat. Přiznat, že jsi to zvoral. Zkusit to v budoucnu jinak. Jen tak přežiješ… a zlepšíš se.
-Vzpomenu si na pár věcí, o kterých jsem si myslel, že mi nechutnají, ale teď, když jsem starší, mi chutnají: ananas, guacamole, suši. Ale většinou ty věci, které nemám ráda, nemám ráda. Takže nemám nabyté chutě. To mi dobře posloužilo, nejlepším příkladem je alkohol.
-Není zábavné být Donaldem Trumpem. Nebo LaVar Ball. Nebo kdokoli z těchto lidí. Pamatujte si tohle. Zapomeňte na to, že by je karma dohnala. Právě teď je to na nic. I když to nevidíš.
-Ale když budu spokojený s tím, co mám, nepřestanu se zlepšovat? Ne, s domácími penězi hrajeme lépe. Taky se cítíš lépe.
-Vždycky stojí za to přemýšlet o věcech, kterým jsi pevně věřil a ve kterých ses teď zcela zjevně mýlil. Protože jen idiot by neviděl, že se to bude opakovat znovu a znovu.
-Stillness is the key… to just about everything.