Jednou z pozoruhodných věcí na Komunistickém manifestu je jeho upřímnost.
Karl Marx možná nebyl příliš dobrý člověk, ale o cílech komunismu mluvil osvěžujícím způsobem. Dalo by se říci, že tato bezelstnost je v komunistické psychice zapečena.
„Komunisté opovrhují skrývat své názory a cíle,“ prohlásil Marx ve svém slavném manifestu. „Otevřeně prohlašují, že svých cílů mohou dosáhnout pouze násilným svržením všech stávajících společenských poměrů. Ať se vládnoucí třídy třesou před komunistickou revolucí.“
Podobně jako v Hitlerově Mein Kampfu je čtenářům předkládána čistá, nezkreslená vize autorovy ideologie (jakkoli temná).
Marxův manifest je známý tím, že shrnuje jeho teorii komunismu jedinou větou: „Zrušení soukromého vlastnictví.“ To však nebylo zdaleka to jediné, co podle filosofa musí být z buržoazní společnosti odstraněno v rámci pochodu proletariátu k utopii. Marx ve svém manifestu vyzdvihl pět dalších myšlenek a institucí, které je třeba vymýtit.
1. Vymýcení soukromého vlastnictví. Rodina
Marx připouští, že zničení rodiny je ožehavé téma i pro revolucionáře. „Zrušení rodiny! Při tomto neslavném návrhu komunistů vzplanou i ti nejradikálnější,“ píše.
Podle něj však odpůrci této myšlenky nechápou klíčovou skutečnost týkající se rodiny.
„Na jakém základě je založena současná rodina, buržoazní rodina? Na kapitálu, na soukromém zisku. Ve své zcela rozvinuté podobě existuje tato rodina pouze mezi buržoazií,“ píše.
Nejlépe by bylo zrušit rodinu poměrně snadno, jakmile by bylo zrušeno buržoazní vlastnictví. „Buržoazní rodina zanikne jako samozřejmost, až zanikne její doplněk, a obě zaniknou se zánikem kapitálu.“
2. Individualita
Marx věřil, že individualita je protikladem rovnostářství, které si představoval. Proto musí být „individuum“ „smeteno z cesty a znemožněno“.
Individualita byla sociální konstrukcí kapitalistické společnosti a byla hluboce spjata se samotným kapitálem.
„V buržoazní společnosti je kapitál nezávislý a má individualitu, zatímco živý člověk je závislý a nemá individualitu,“ napsal. „A zrušení tohoto stavu věcí nazývají buržoové zrušením individuality a svobody! A právem. Ke zrušení buržoazní individuality, buržoazní nezávislosti a buržoazní svobody nepochybně směřuje.“
3. Věčné pravdy
Marx zřejmě nevěřil, že existuje nějaká pravda mimo třídní boj.
„Vládnoucí ideje každé doby byly vždy idejemi její vládnoucí třídy,“ tvrdil. „Když byl antický svět v posledním tažení, antická náboženství byla překonána křesťanstvím. Když křesťanské ideje podlehly v 18. století racionalistickým idejím, svedla feudální společnost svůj smrtelný boj s tehdejší revoluční buržoazií.“
Uvědomoval si, jak radikálně bude tato myšlenka znít jeho čtenářům, zejména proto, že komunismus neusiluje o změnu pravdy, ale o její svržení. Tvrdil však, že těmto lidem uniká širší pohled.
„“Nepochybně,“ řekne se, „náboženské, morální, filozofické a právní ideje byly v průběhu historického vývoje modifikovány. Ale náboženství, morálka, filosofie, politická věda a právo tyto změny neustále přežívaly.“
Kromě toho existují věčné pravdy, jako je Svoboda, Spravedlnost atd. které jsou společné všem stavům společnosti. Komunismus však věčné pravdy ruší, ruší veškeré náboženství a veškerou morálku, místo aby je konstituoval na novém základě; jedná tedy v rozporu s veškerou minulou historickou zkušeností.“
K čemu se toto obvinění snižuje? Dějiny celé minulé společnosti spočívaly ve vývoji třídních antagonismů, antagonismů, které v různých epochách nabývaly různých forem.“
4. Národy
Komunistům se podle Marxe vytýká, že usilují o zrušení zemí. Tito lidé nechápou podstatu proletariátu, napsal.
„Pracující lidé nemají žádnou zemi. Nemůžeme jim vzít to, co nemají. Protože proletariát musí především získat politickou převahu, musí se vyšvihnout na vedoucí třídu národa, musí se sám konstituovat jako národ, je zatím sám národní, i když ne v buržoazním slova smyslu.“
Dále viděl, že do značné míry díky kapitalismu ustupuje nepřátelství mezi lidmi různého původu. S růstem moci proletariátu brzy nebude zapotřebí národů, psal.
„Národnostní rozdíly a antagonismus mezi národy denně stále více mizí v důsledku rozvoje buržoazie, svobody obchodu, světového trhu, jednotnosti výrobního způsobu a jemu odpovídajících životních podmínek.“
5. V roce 1952 se v souvislosti s rozvojem buržoazie a jejího vlivu na světový trh objevilo několik nových myšlenek. Minulost
Marx považoval tradici za nástroj buržoazie. Lpění na minulosti sloužilo jako pouhé rozptýlení v úsilí proletariátu o emancipaci a nadvládu.
„V buržoazní společnosti,“ napsal Marx, „minulost ovládá přítomnost; v komunistické společnosti přítomnost ovládá minulost.“
Přetištěno z Intellectual Takeout
.