Dobře, troubové, poslouchejte. Pokud jste ještě neměli svůj pětiletý sraz ze střední školy, tak takhle to bude probíhat. Klidně si dělejte poznámky.
(Poznámka: Číslo čtyři se pravděpodobně stane jen v případě, že jste chodili na školu, kterou vedly jeptišky, ale jsem si téměř jistý, že zbytek je docela univerzální).
1. Budete se snažit pařit jako vysokoškoláci
Přemoženi touhou dokázat svým vrstevníkům, že jste se na vysoké škole stali cool (ne, vážně, lidi, to jsem udělal, přísahám), budete se snažit pařit jako na vysoké. To se nevyhnutelně promění v naprostou katastrofu. Jste skoro celý rok po vysoké škole. Měli byste vědět, že tenhle plán nikdy nevyjde. Nejlepší přístup je pařit, jako by se vysoká nikdy nekonala. K návratu na střední školu byste měli přistupovat s vědomím, že máte v podstatě stejnou toleranci jako na střední škole. Podle mých výpočtů vám to dává asi dvě skleničky vína, než začnete blekotat šestiminutovou školní latinskou písničku.
2. Omylem se zúčastníte špatné akce
Jste příliš líní na to, abyste se skutečně podívali na akce, na které se přihlašujete, na to nikdo nemá čas, a tak se zaregistrujete na základě povídaček, které údajně pocházejí od něčí starší sestry, ale které jste si pravděpodobně vymysleli ve snaze ospravedlnit svůj nedostatek výzkumu.
V důsledku toho se zúčastníte přinejmenším jedné akce určené pro lidi starší sedmdesáti let, kteří tam chtějí oslavit padesátý sraz. V mém případě se jednalo o slavnostní oběd. Tuto situaci nezvládnete s grácií. Místo toho zvolíte cestu bolestné trapnosti. Najdete další dva spolužáky, kteří udělali stejnou chybu, možná kvůli pomluvě, kterou spustila něčí „sestra“ alias vy. Během ředitelova projevu o školních financích vykonáš se svými spolužáky vikenáři krvavou přísahu nožem na máslo a slíbíš, že budeš za deset let důkladnějším badatelem.
3. Budeš těžce uražen jedním ze svých kamarádů
Aspoň jeden kamarád bude okamžitě předstírat, že tě nepoznává. V krátkém okamžiku povznesení se přesvědčíte, že je to samozřejmě proto, že vaše středoškolské já bylo jen ošklivým káčátkem ve srovnání s nádhernou labutí, kterou jste se stali. Tato příjemná iluze bude trvat dvě vteřiny, které jí budou trvat, než pronese mimoděk vysvětlení: „Úplně jsem si myslela, že jsi z ročníku 99 nebo tak nějak.“
Snaží se to vydávat za kompliment: „Víš, ročník ’99, ten už to má dávno v hlavě srovnané. Mají manžely a tak.“ „Aha.
To vypadá skoro jako hezká věc, ale ve skutečnosti to znamená, že nejenže jsi bez manžela a máš v hlavě úplný nepořádek, ale ještě k tomu vypadáš na pětatřicet. Budeš tak zaneprázdněná slibem, že se budeš lépe mazat opalovacím krémem a že se podíváš na noční krém, že nejlepší odpověď, na kterou se zmůžeš, bude: „Ročník 99 tu ani není. Jsou to jen třídy končící na osmičky nebo trojky. Sakra, copak neumíš počítat, Regino?“
4. Krátce budete uvažovat o tom, že se dáte do kláštera
Když se náhodou zúčastníte všech vážných akcí, viz bod číslo dvě, narazíte na slušný počet jeptišek. Ano, jsou přesně tak rozkošné, jak sis je pamatoval. Matka představená ti s radostí poví o všech velkých změnách v klášteře od tvého odchodu. Mají teď plochou televizi s HD rozlišením a nový kabelový balíček, takže sestra Margaret Mary může sledovat basketbal. K týdenním herním večerům přidali divoké turnaje ve scrabble. Budete lamentovat nad poklesem popularity hry Words with Friends a přemýšlet nad nedostatky online streamování Netflix. Dokonce budeš krátce uvažovat o tom, že přijmeš závoj; rychlá procházka po kampusu a vzpomínky na žhavého zahradníka, které vyvolá, však obnoví tvůj závazek k sekulárnímu životu.
5. Uvědomíš si, že jste všichni na jedné lodi
Jo, T-Pain je tam taky. A je to vlastně docela úžasná loď (tedy samozřejmě, jinak by tam T-Pain nebyl). Jasně, že ne vždycky víš, co děláš, nebo možná nemáš svou vysněnou práci, nebo dokonce nevíš, co to je, nebo možná občas o svých rodičích mluvíš jako o „spolubydlících“, ale to dělá spousta lidí (hlavně to poslední, jsem si jistá, že je to běžný trend). Je to vlastně úplně normální a v pořádku. Vždycky je povzbudivé zjistit, že nejste jediní, kdo má padesátileté spolubydlící. Navíc si uvědomíš, že jsi obklopen přáteli, kteří upřímně věří, že jsi chytrý, že jsi milý, že jsi důležitý, a budou ti připomínat, že všechno je možné.