7 překvapivých fází zamilovanosti do narcisty

Možná cítíte zoufalou potřebu pokusit se zachránit vztah, o kterém intuitivně víte, že je nezdravý, nebo se možná divíte, proč nemůžete „nechat jít“ a „jít dál“ po ztrátě vašeho vztahu.

Je možné, že jste se zamilovali do narcisty a nyní nesete vinu za všechny náhlé problémy nebo pád.

Narcista je někdo, kdo vstoupí do vašeho života a pohltí celou vaši existenci, a to vše pro sobecký prospěch. Pochopení víru a přijetí konečnosti vztahu s narcistou nám ukáže, že máme obrovskou hodnotu.

Tady je koloběh zamilovanosti do narcisty.

Nezáleží na tom, jak jsme chytří nebo sebevědomí, přesto se můžeme zamilovat do narcisty.

Je příliš obratný na to, aby při prvním setkání odhalil nějaké červené vlajky. Přitahuje ho naše krása, laskavost a nesobecká povaha kvůli jeho vlastní prázdnotě. Narcista bude zpočátku pozorný, velkorysý a působivý. Okouzlí nás komplimenty ohledně každé maličkosti a bude nám věnovat pozornost s takovou intenzitou, že uvěříme, že je naší spřízněnou duší.

Budou nám dávat okouzlující sliby, díky nimž se budeme cítit živí a nepřemožitelní, a bude s námi trávit přehnaně mnoho času. Budeme rychle okouzleni a budeme se cítit tak vzrušení, zbožňovaní, milovaní. A pak…

Téměř okamžitě se náš vztah zvrtne.

Společného času bude ubývat a my budeme zmatení a budeme toužit po jakékoli malé dávce jeho pozornosti. Budeme se snažit navázat kontakt a podělit se o své úspěchy, ale on bude naši snahu minimalizovat a dá nám pocit bezvýznamnosti. Snažíme se pro něj vypadat krásně, ale pozornost je pryč. V intimních chvílích se budeme cítit využité a bezvýznamné.

Partner, díky němuž jsme se kdysi cítili jako královská rodina, v nás nyní vyvolává pocit nejistoty a potřebnosti. Partner, který byl láskyplný, je nyní cizí. Narcista nám vzal naši moc, aby nakrmil své vlastní pokřivené ego.

Podvádíme sami sebe, abychom se tohoto vztahu drželi.

Naše emoce se tak intenzivně a rychle vystupňovaly a v mžiku se stůl obrátil a nám se zatočila hlava. Nyní se cítíme zaslepení, rozzlobení a zrazení. Skoro jako by naše srdce nedokázalo dostatečně rychle dohnat mozek, abychom to pochopili. A tak se neustále ptáme, co se stalo špatně.

Už k němu necítíme žádné pouto a přemýšlíme, zda osoba zbavená všech emocí je ta samá osoba, kterou jsme milovali. Bojíme se, že štěstí, které si pamatujeme, bylo jen výmyslem v naší mysli. Narcista nás připravil o kus duše a my ji zoufale chceme zpět. Je to hluboce matoucí a emocionální proces, protože intelektuálně jsme si mysleli, že to víme lépe.

Jsme asertivní a snažíme se problémy ve vztahu vyřešit.

Ale on je tak zběhlý v projekci a vede nás k přesvědčení, že cokoli se stalo, je naše vina. Pouhé kladení otázek narcistovi způsobí, že nás ještě více odstrčí a potrestá mlčením. Ignorování je tak strašný pocit, že zapomeneme, proč jsme na něj byli naštvaní, a důrazně se omluvíme, abychom se pokusili získat jeho odpuštění.

Vychutnává si tento druh pozornosti a není schopen uznat žádnou osobní chybu. Naše sebevědomí prudce pokleslo a naše sebeúcta se snížila.

Narcista neprojeví vědomí ani lítost za vnucené zranění.

Předpokládáme, že pád byl naší vinou. Do toho, aby byl tento člověk šťastný, jsme se tak zapletli, že se tím vyčerpáme a ztratíme sami sebe. Začneme pochybovat o své vlastní morálce a ptáme se, zda si takové urážlivé zacházení zasloužíme.

Začneme se cítit posedlí „napravováním“ toho, co je rozbité, abychom se cítili lépe, a čím více je naše snaha ignorována, tím jsme vytrvalejší. Zpochybňujeme, kdo je ta osoba, kterou pronásledujeme, a začínáme si připadat „blázni“, protože se nic nemění. Je to prohraná bitva, protože poté, co vyčerpáme vše, co mu můžeme dát, už pro nás nemá žádný užitek.

Dojde k nevyhnutelnému pádu.

Tento vztah nutně skončí, až přestaneme být dobyvatelem a nedokážeme zaplnit prázdnotu, kterou neustále hledá. Konec je tak strašný, protože jsme vynaložili veškerou energii a úsilí na to, abychom se zalíbili někomu, kdo to nikdy nehodlal skutečně opětovat a je příliš zahleděný do sebe, než aby uznal naši bolest.

Partner, kterému jsme kdysi důvěřovali, dokončil narcistický cyklus zneužívání a potřebuje čerpat energii a nevinnost od nové oběti. Ukončí vztah stejně rychle a hladce, jako začal, a chlad a apatie v nás zanechávají pocit bezcennosti.

Přeruší s námi kontakt tak bezcitně, že se cítíme poraženi a máme chuť stočit se do klubíčka a zmizet. Ale tato zkušenost nebyla v žíle, a bez ohledu na to, jak bolestný je konec, je to dar.

Ale pak můžete přijmout realitu a jít dál.

To, že jsme pod vlivem narcistova kouzla, není naše vina a zotavení z toho zabere čas. Nejdůležitějším prvním krokem je odhodlat se „nechat jít“. Po všech těch způsobených škodách nám setkání s ním nepřinese nic pozitivního.

Potřebujeme se z této zkušenosti znovu vybudovat a posílit. Vyžádejte si podporu od důvěryhodných blízkých a vytvořte si plán pro případ pokušení se k němu dostat. Přijetí tohoto závazku přinese úlevu, protože jed se uvolní z našeho těla, mysli i duše. Vzduch bude svěžejší a my do svého života přivítáme zdravé lidi a laskavost a pomalu se začneme opět cítit sami sebou.

Překonání této emocionálně trýznivé zkušenosti vytvoří silnější já a umožní nám cítit se naladěnější, vnímavější a emocionálně inteligentnější. Věnujme čas definování svého přesvědčení, udržujme své srdce otevřené a plné odvahy a najdeme cestu k láskyplnému naplnění, které si zasloužíme.

Tento článek byl původně publikován na stránkách Thought Catalog. Přetištěn se souhlasem autorky.