A Day To Remember jsou proslulí kombinací pop-punkových háčků a metal-coreových breakdownů.
A Day To Remember jsou proslulí kombinací pop-punkových háčků a metal-coreových breakdownů – což je spojení, které i zpěvák Jeremy McKinnon považuje za „nesmyslné“. Nicméně tím, že kapela nedbá na tlak dělat hudbu, která „dává smysl“ v rámci daného žánru, si získala zástupy fanoušků.
Skromný přístup spojený s neutuchající motivací způsobil, že A Day To Remember svým úspěchem překvapili sami sebe. „Nikdy jsme neměli být tam, kde jsme teď – je to zvláštní,“ přemítá McKinnon. „Byli jsme jen parta kluků z posraného maloměsta – Ocaly na Floridě. Naše kapela měla mít vrchol v hraní před pěti sty lidmi za večer, ale z nějakého důvodu teď vyprodáváme pět tisíc narvaných sálů ve ‚Státech‘; to je naprosto zkurveně dementní! Nikdy jsme to ani nechtěli, když šlo o tuhle kapelu – prostě jsme dělali hudbu, kterou jsme chtěli hrát, a hudbu, kterou jsme chtěli slyšet.“
McKinnon přičítá toto nečekané a pozitivní přijetí tomu, že materiál kapely je pro fanoušky tak blízký. „Při čtení textů a poslechu písní si můžete říct ‚hele, tímhle si právě teď procházím‘ – a myslím, že to pro děti něco znamená. Mohou si poslechnout desku, která jim zlepší náladu, když jdou do školy nebo se pohádají s kamarádem, a co je důležitější než tohle? Pokud dokážeš napsat písničky, které lidem opravdu zabrnkají na strunu a skutečně jim pomohou překonat něco v jejich životě, myslím, že je to zatraceně úžasné.“
A Day To Remember mají 16. listopadu vydat své čtvrté studiové album What Separates Me From You. Při dotazu na chystanou novinku McKinnon prozradil, že můžeme očekávat větší vliv agresivní hardcorové hudby a že dřívější metal-coreové breakdowny kapela často nahrazuje „nasranými, sprostě znějícími riffy“. „Nedělali jsme nic vědomě jiného, byli jsme prostě tak nějak po proudu, a vyšlo z toho mnohem temnější album – i ta popovější stránka desky je trochu vážnější a trochu temnější.“
Tento mírný odklon od předchozího zvuku se pro kapelu zřejmě vyvinul zcela přirozeně a McKinnon jako hlavní autor písní přiznává, že písně jako by ho prostě „napadaly odnikud“
„Ani to není tak, že bych psal písničku, spíš jako bych si vzpomněl, jak se hraje,“ podotýká McKinnon. „Většinou vím, co chci říct a co pod tím musím zahrát. Většinou mám hlavní část háku hned.“
Proces psaní a nahrávání nového alba se příliš neodchýlil od procesu, který kapela podstoupila při přípravě alba Homesick z roku 2009 – a to i přesto, že mezitím odešel kytarista Tom Denny (nahradil ho Kevin Staff). „Pro Homesick jsme s Tomem psali, pak jsme písně přinesli kapele, aby je mohla upravit. U této desky to bylo v podstatě stejné, protože jsme s Kevinem psali písně a přinášeli je kapele.“ Tom Denny se však na nové desce podílel i nadále a kapela spolupracovala s producenty Chadem Gilbertem a Andrewem Wadem, kteří se podíleli i na vzniku Homesick. „S těmito lidmi máme stejnou atmosféru a stejný pocit, jaký ADTR vždycky měli, a to je důležité.“
„Nechtěli jsme úplně změnit způsob, jakým zníme, a kdybyste se kohokoli z nich zbavili, už nejsme ADTR. Je to, jako bychom do týmu přidali dalšího skvělého člena a já jsem díky tomu opravdu šťastný za to, co máme. Něco takového se nestává příliš často… máme štěstí, že je nám přátelství nade vše.“
Homesick se hodně zabýval životním stylem na turné a nová deska je prý podobně tematicky zaměřená. What Separates Me From You se zabývá propastí, která existuje mezi „normální“ existencí a životem na neustálém turné. „Název desky spojuje všechna témata,“ prozrazuje McKinnon, „je to o tom, jak se oddělujeme od našich vrstevníků, a o tom, jak tento životní styl zatěžuje naše domácí životy.“
„Byli jsme hodně pryč, takže o tom byla i minulá deska, ale tahle je spíš o tom, jak vypadá život workoholika,“ upřesňuje. „Miluju to a je to přesně to, co jsem chtěl dělat, ale zároveň bez ohledu na to, jak moc to miluju, je to práce. Při posledním cyklu nahrávání mi zemřelo několik blízkých lidí, a to člověka opravdu dostane. Když jsem doma, cítím se jako kus hadru a nemůžu se dočkat, až vyrazím na turné, ale pak jedu na měsíc na turné a opravdu se chci vrátit domů za rodinou. A pak, po týdnu, je to jako kdybych odtamtud zase musel vypadnout. Vytvořil jsem si takový nekonečný kruh, kdy nejsem nikdy šťastný, nikdy,“ zdůrazňuje McKinnon a pak, jako by rozpoznal náznak melodramatu, se smíchem dodává: „To není tak úplně pravda, šťastný jsem hodně.“
Ve všech deskách ADTR převládá vášnivá snaha udělat něco ze sebe prostřednictvím své hudby. Na otázku, z čeho tato motivace pramení, McKinnon vypráví, že ho tak silně pohání to, že lidé opomíjejí brát hudbu vážně. „Lidé nám neustále říkají, že něco nedokážeme, a já tak tvrdě pracuji na tom, co dělám, že jim odmítám věřit.“
A Day To Remember jsou živoucím důkazem toho, že následování srdce (omluvte to klišé) skutečně vede k úspěchu. „Dívám se na to tak, že můžete dělat doslova cokoli, co chcete, pokud vám na tom, co děláte, skutečně záleží. Neříkám, že každý kluk může jít nahoru a dělat, co chce, ale musí mu na tom, co dělá, opravdu záležet. Není to jen jako „Chci být v kapele, tak prostě budu v kapele“. Tohle je to, co mám dělat,“ zdůrazňuje zpěvák. „Píšu hudbu, protože díky tomu se mi lépe žije. Ty písničky pro mě hodně znamenají a hodně jsem do nich vložil, takže odmítám věřit tomu, že na něčem můžete tak tvrdě pracovat a nemít z toho nic.“ McKinnon si nemusí dělat starosti, protože pokud reakce publika při posledním vystoupení ADTR v Austrálii na Soundwave 2010 něco naznačovala, fanoušci snahu kapely oceňují. „Pokaždé nás to zaskočí,“ říká zpěvák na adresu reakcí zahraničního publika. „Každý den do toho jdu a snažím se uzemnit. Každý večer vycházím na pódium a říkám si – tohle je show, při které se všechno začne zvrhávat,“ směje se. „Jednoho dne to skončí. Nikdy nebudu ten člověk, který je tak zaujatý okamžikem, že věří, že naše kapela bude největší kapelou všech dob, navždy. Tak to nechodí, takže si to prostě budu užívat, dokud to jde, a snažit se držet při zemi… Máme štěstí, že máme fanoušky, kteří nám rozumí.“
A Day To Remember se těší, že se ještě letos vrátí do Austrálie na festival No Sleep Til. „Miluju festivaly a obzvlášť miluju Austrálii,“ těší se McKinnon. „Je to úžasné, protože nejsou tolik jen o vás, ale o všech, takže jsou trochu méně soustředěné. Zahrajete si, jdete se podepsat, ale pak máte zbytek dne na to, abyste se potulovali a viděli jakoukoli kapelu, kterou chcete.“
No Sleep Til Melbourne má fantastický line-up jak punkových, tak metalových kapel. „Rád bych viděl NOFX, protože je to moje oblíbená kapela,“ přiznává McKinnon. „Nikdy jsem neviděl Descendents, takže to bude super, pak jsou tu samozřejmě naši přátelé Parkway Drive, August Burns Red a Confession. Bude to dobrá zábava.“
A DAY TO REMEMBER vystoupí na No Sleep Til Melbourne v The Showgrounds v pátek 17. prosince. Vstupenky jsou již v prodeji na nosleeptil.com.au. Jejich nové album What Seperates You From Me bude k dostání v úterý 16. listopadu
.