ZÁVĚRY-
Vyšetření na glukózovou intoleranci se obvykle provádí v ∼24-28 týdnu těhotenství. Statisticky významný počet matek s GDM však rodí velké děti i přes dobrou kontrolu glykémie ve třetím trimestru (3). Důvodem je vliv hyperglykémie matky na růst plodu v prvních týdnech těhotenství (7,8). Priming hmoty β-buněk v časné graviditě může být příčinou přetrvávající hyperinzulinemie plodu v průběhu těhotenství a rizika zrychleného růstu, i když se matka těší dobré metabolické kontrole v pozdějším těhotenství (9).
V naší studii byla průměrná hodnota A1C u žen s normální glukózovou tolerancí 5,3 %. Radder a Van Roosmalen (10) dokumentovali, že hladina A1C se u zdravých těhotných žen pohybovala mezi 5 a 6 %. Z naší studie se nám podařilo stanovit průměrnou hladinu A1C u žen s GDM při diagnóze v různých trimestrech na 6 % (6,04 ± 0,81). Na základě analýzy našeho nálezu jsme s přihlédnutím k hodnotám OGTT a A1C rozdělili ženy, u nichž byla v časném těhotenství diagnostikována glukózová intolerance, na ženy s pre-GDM, GDM nebo normální glukózovou tolerancí.
Ve skupině 1 měly ženy s diagnostikovaným GDM v prvním trimestru rovněž A1C ≥ 6 %. U nich byla glukózová intolerance zjištěna v prvních týdnech těhotenství a pravděpodobně byly pre-GDM nebo měly diabetes 2. typu před početím, ale byl u nich zjištěn v průběhu těhotenství. U žen ve skupině 2 byl OGTT diagnostikován GDM, ale jejich hladina A1C byla <6 %. U nich by se abnormální glukózová tolerance projevila v prvních týdnech těhotenství, ale doba vystavení hyperglykémii nebyla dostatečně dlouhá, aby se projevila změnami v hladině A1C. Proto byly tyto ženy považovány za ženy s těhotenstvím indukovanou glukózovou intolerancí (GDM). Ženy ve skupině 3 měly normální OGTT, ale A1C ≥ 6 %. Historicky měly těhotenstvím indukované poruchy výživy, které se u některých žen vyskytují v prvních týdnech těhotenství. To by pravděpodobně vedlo k normálnímu OGTT. Jsou zlověstnou skupinou a je u nich vyšší pravděpodobnost pre-GDM a nutnost opakování OGTT v dalších trimestrech. Při následném sledování jsme zjistili, že u všech žen ze skupiny 3, které měly normální glukózovou toleranci, se v následujícím trimestru vyvinul GDM. Ve skupině 4 bylo 159 (61,9 %) žen, které měly 2hodinovou hladinu plazmatické glukózy <140 mg/dl a A1C rovněž <6 %. Z nich 78 mělo A1C <6 %, ale ≥5,3 %. Ze 78 žen s 2hodinovou hladinou plazmatické glukózy <140 mg/dl a A1C <6 %, ale >5,3 %, se u 16 (20,5 %) z nich při následujících návštěvách vyvinul GDM. Když jsme analyzovali 2hodinové hladiny plazmatické glukózy v této podskupině žen, 23 (29,5 %) z nich mělo hodnoty rozptýlené mezi 120 a 140 mg/dl (obr. 1). Této podskupině je třeba věnovat zvláštní pozornost, protože podle názoru de Seredaye et al (11): hodnota 2hodinového OGTT 75 g s použitím hraniční hodnoty 119 mg/dl by maximalizovala jak svou senzitivitu, tak specificitu v predikci makrosomie. Sermer et al. (12) uvedli, že zvýšená intolerance sacharidů u žen bez zjevného GDM byla spojena s odstupňovaným nárůstem výskytu makrosomie. Také v našem souboru jsme pozorovali, že výskyt makrosomie byl kontinuální s nárůstem 2hodinové plazmatické glukózy od 120 mg/dl (3). V naší studii hodnoty A1C mezi 5,3 a 6,0 % potvrzovaly rozptyl abnormálních hodnot glukózové intolerance mezi 120 a 140 mg/dl.
Ženy s časnou diagnózou GDM, v první polovině těhotenství, představují vysoce rizikovou podskupinu v rámci populace s GDM a mají zvýšený výskyt porodnických komplikací, opakovaného GDM v dalších těhotenstvích a budoucího rozvoje diabetu 2. typu (5). Proto by ženy s GDM v časném těhotenství mohly mít prospěch z časnější metabolické kontroly.
V naší studijní populaci byla během normálního těhotenství hladina A1C 5,3 %. U žen s GDM byla hladina A1C 6 %. Tyto hodnoty by pomohly rozlišit mezi pre-GDM, GDM a normální glukózovou tolerancí během těhotenství. Těhotné ženy s normálním OGTT, ale A1C >6 % a ženy s hodnotami A1C mezi 5,3 a 6 % vyžadují maximální pozornost.
.