Pryor se stal profesionálem 11. listopadu 1976, kdy ve druhém kole knokautoval Larryho Smithe a vydělal za to 400 dolarů. O několik dní později podepsal Pryor manažerskou smlouvu s Buddym LaRosou, majitelem pizzerie LaRosa. Trénoval ho také Raymond Cartier.
Pryor se v roce 1977 utkal osmkrát a všechny zápasy kromě dvou vyhrál knokautem. Jediní dva zápasníci, kteří v tomto roce vydrželi s Pryorem celý zápas, byli Jose Resto a Johnny Summerhayes, přičemž každý z nich prohrál osmikolovým jednomyslným rozhodnutím. Po zápase se Summerhayesem vyhrál Pryor 26 zápasů v řadě knokautem. Byla to jedna z nejdelších knockoutových sérií v historii boxu.
V posledním zápase roku 1979 se Pryor vůbec poprvé postavil proti bývalému nebo budoucímu mistru světa, když se utkal s bývalým mistrem WBA v lehké polotěžké váze Alfonsem „Peppermintem“ Frazerem z Panamy. Pryor knokautoval Frazera v pátém kole, čímž si vylepšil svou zápasovou bilanci na 20-0 s 18 knockouty. Po porážce s Frazerem se Pryor zapsal do žebříčku Světové boxerské asociace.
Dne 2. srpna 1980 se Pryor utkal s dvojnásobným mistrem světa Antoniem Cervantesem z Kolumbie o titul mistra světa WBA v lehké polotěžké váze. Jeho peněženka činila 50 000 dolarů. Zápas se konal v Pryorově rodném městě Cincinnati a byl celostátně vysílán televizní stanicí CBS. Pryor byl v prvním kole sražen k zemi, ale ve čtvrtém kole se zvedl, knokautoval Cervantese a stal se šampionem. Svůj první titul obhájil 22. listopadu 1980, kdy v šestém kole knokautoval Gaetana Harta. Pryor za zápas vydělal 100 000 dolarů.
V prosinci 1980 Pryor odmítl nabídku 500 000 dolarů na zápas se Sugar Rayem Leonardem o titul mistra polotěžké váhy organizace WBC, protože chtěl více peněz. Když WBC zvýšila nabídku na 750 000 dolarů, odmítl i tu.“ Pryor podepsal smlouvu na zápas s mistrem WBC v lehké váze Saoulem Mambym v unifikačním zápase za 1 milion dolarů. Zápas byl předběžně naplánován na 7. února 1981. Ze zápasu však sešlo, když promotér Harold Smith zmizel kvůli obvinění, že se podílel na podvodu ve výši 21,3 milionu dolarů proti Wells Fargo National Bank. Smith, jehož skutečné jméno bylo Ross Fields, byl později odsouzen k deseti letům vězení poté, co byl usvědčen z 29 podvodů a zpronevěry.
Pryorovi pak bylo nabídnuto 750 000 dolarů za zápas s Robertem Duranem v dubnu 1981, ale Pryor to odmítl, protože mu jeho nový právník řekl, aby nic nepodepisoval, dokud nevypracuje novou smlouvu s manažerem Buddym LaRosou. Než se dohodli na nové smlouvě, byla šance zápasit s Duránem pryč.
Dne 27. června 1981 Pryor knokautoval ve druhém kole Lennoxe Blackmora. Titul pak obhájil 14. listopadu 1981 proti neporaženému Dujuanu Johnsonovi. Johnson Pryora knokautoval v prvním kole, ale Pryor se vrátil a Johnsona zastavil v sedmém kole.
Pryor 21. března 1982 knokautoval ve dvanáctém kole Miguela Montillu. Jeho další obhajoba titulu se uskutečnila proti neporaženému Japonci Akio Kamedovi. Zápas se uskutečnil 4. července 1982. Pryor byl opět knokautován v prvním kole, ale vrátil se a v šestém kole si připsal knokaut.
Pryor se na podzim 1982 za 750 000 dolarů upsal Sugaru Ray Leonardovi v boji o titul nesporného šampióna polotěžké váhy. Před zápasem s Pryorem však Leonard musel nejprve 14. května 1982 v Buffalu ve státě New York obhájit svůj titul proti Rogeru Staffordovi. V neděli před tímto zápasem jel Pryor ze svého domu v Cincinnati do Buffala, aby se Leonardovi vysmíval a propagoval jejich plánovaný zápas. Pryor uslyšel v autorádiu zprávu, že Leonard utrpěl odchlípení sítnice v levém oku a zápas se ruší. „Odjel jsem ke krajnici a rozbrečel se,“ řekl Pryor. Leonard o šest měsíců později ukončil kariéru.
Zápasy s Alexisem ArguellemUpravit
Pryor vydělal 1,6 milionu dolarů, zatímco Arguello dostal 1,5 milionu dolarů. Arguello, který byl favoritem v poměru 12:5, se snažil stát prvním boxerem, který získal světové tituly ve čtyřech váhových kategoriích.
Konec zápasu byl kontroverzní. Arguello ve třináctém kole zasadil úder, který zřejmě Pryora omráčil, a přestože na dvou ze tří hodnotících karet prohrával, situace se přiklonila na jeho stranu. Mezi třináctým a čtrnáctým kolem mikrofony HBO zachytily Pryorova trenéra Panamu Lewise, jak říká střihači Artiemu Curleymu: „Dej mi tu druhou láhev, tu, kterou jsem namíchal.“
Zdálo se, že to Pryora oživilo. Po rychlém nástupu do čtrnáctého kola zasadil Pryor příval úderů bez odpovědi, než jej rozhodčí Stanley Christodoulou zastavil. Arguello se zhroutil na plátno poblíž provazů, kde zůstal ležet několik minut.
Dne 2. dubna 1983 Pryor knokautoval ve třetím kole bývalého šampiona WBC v superlehké váze Sang-Hyun Kima.
Pryor se s Arguellem utkal v odvetě 9. září 1983 v Caesars Palace v Las Vegas ve státě Nevada. Pryor vydělal v kariéře 2,25 milionu dolarů a Arguello 1,75 milionu dolarů.
Panamovi Lewisovi byla odebrána licence poté, co před zápasem s Billym Collinsem Jr. 16. června 1983 odstranil vycpávky z rukavic Luise Resta. Pryor si najal Richieho Giachettiho, aby ho trénoval, ale nepohodli se. Dva týdny před odvetou s Arguellem si Pryor přivedl jako trenéra Emanuela Stewarda.
Odveta nebyla tak vyrovnaná jako jejich první zápas. Pryor byl ke konci druhého kola silně omráčen Arguellovým horním úderem, ale v prvním kole Arguella shodil pravým křížem a ve čtvrtém opět levým hákem. V desátém kole Pryor Arguella poslal k zemi.
Po zápase Arguello i Pryor oznámili, že končí s boxem.
Krátký odchod do důchodu a návratEdit
Pryorův odchod do důchodu netrval příliš dlouho. V březnu 1984 oznámil, že se chystá znovu zápasit. „Do důchodu jsem ve skutečnosti nikdy neodešel. Jen jsem odpočíval,“ řekl Pryor. „Titul jsem uvolnil, protože WBA trvala na tom, abych ho obhajoval každých šest měsíců.“ Nově vzniklá organizace IBF ho okamžitě uznala za svého mistra světa.
Krátce před Pryorovým návratem ztroskotal jeho navrhovaný mnohamilionový zápas se šampionem WBA v lehké váze Rayem Mancinim, když Manciniho 1. června 1984 knokautoval Livingstone Bramble. „Aaron Pryor skutečně plakal,“ řekl Bob Arum. „Viděl jsem ty slzy.“
Dvaadvacátého června 1984 obhajoval Pryor v kanadském Torontu v provincii Ontario titul IBF proti Nicku Furlanovi. Pryor Furlana v prvním kole dvakrát knockoutoval, ale nedokázal ho ukončit. Pryor zvítězil jednomyslným rozhodnutím v patnácti kolech. Furlano se stal prvním boxerem po 27 zápasech, který s Pryorem vydržel celý zápas.
Pryor obhájil svůj titul 2. března 1985 proti budoucímu šampionovi IBF v lehké váze Garymu Hintonovi. Pryor zvítězil patnáctikolovým děleným rozhodnutím. Začátek zápasu byl pomalý, ale ve druhé polovině zápasu se rozjel a vyhrál pět z posledních sedmi kol podle karet rozhodčích Franka Caira (který hlasoval pro Hintona) a Phila Newmana a všech sedm kol podle karty rozhodčího Lawrence Wallace. Na začátku 14. kola Pryor Hintona porazil pravým úderem do brady.
Zneužívání drog a návratEdit
V polovině 80. let Pryorův život pohltily drogy. V prosinci 1985 byl Pryorovi odebrán titul IBF za to, že ho neobhájil. „
Po 29 měsících mimo ring se Pryor, zdůrazňující, že je nyní čistý od drog, pokusil o comeback. Dne 8. srpna 1987 se ve Fort Lauderdale na Floridě utkal s Bobbym Joe Youngem v polotěžké váze. Pryor byl jen skořápkou svého dřívějšího já a byl knokautován v sedmém kole.
15. prosince 1988 Pryor v Rochesteru ve státě New York knokautoval ve třetím kole klubového zápasníka Hermina Moralese.
V dubnu 1990 bylo Pryorovi nařízeno dvouleté léčení ze zneužívání drog. Pryor se nepřiznal k obvinění z držení nedovoleného drogového příslušenství, dýmky používané ke kouření kokainu, která byla nalezena v jeho autě poté, co ho v září 1989 zastavila policie v Cincinnati.
Pryor se 16. května 1990 v Madisonu ve Wisconsinu utkal s Darrylem Jonesem. Jonese, který měl bilanci 13-13, knokautoval ve třetím kole.
Před zápasem s Jonesem podstoupil Pryor operaci, při níž mu byl odstraněn šedý zákal a opravena odchlípená sítnice. Po operaci byla Pryorovi státy Kalifornie, New York a Nevada odepřena licence k zápasení. Lékařská zpráva státu Nevada prohlásila Pryora za slepého na levé oko. Jeho vidění na levé oko bylo 20/400. S korekčními čočkami se vidění zlepšilo na 20/70. Stát Wisconsin mu udělil licenci poté, co souhlasil s podpisem zřeknutí se odpovědnosti za případné škody, které by mohl utrpět v zápase.
Pryor naposledy zápasil 4. prosince 1990 v Normanu v Oklahomě. V sedmém kole knokautoval nevýrazného Rogera Choatea. Pryorova kariéra skončila s bilancí 39-1 s 35 knockouty.
Pryor se v roce 1993 definitivně zbavil závislosti na drogách a zůstal bez nich až do své smrti v roce 2016.
Pryor byl v roce 1996 uveden do Mezinárodní boxerské síně slávy.
Aaron „Jestřáb“ Pryor byl v roce 2014 houstonskou boxerskou síní slávy zvolen nejlepším boxerem lehké velterové váhy v historii. HBHOF je hlasovací orgán složený výhradně ze současných a bývalých boxerů.