Co je ABA?
Behaviorální analýza je vědecké studium chování. Aplikovaná behaviorální analýza (ABA) je aplikace principů učení a motivace z behaviorální analýzy a postupů a technologií odvozených z těchto principů na řešení společensky významných problémů. Mnoho desetiletí výzkumu ověřilo léčebné postupy založené na ABA.
Zpráva pracovní skupiny Maine Administrators of Services for Individuals with Disabilities (MADSEC) Autism Task Force (2000) poskytuje stručný popis, sestavený nezávislým orgánem odborníků:
Za posledních 40 let několik tisíc publikovaných výzkumných studií doložilo účinnost ABA v širokém spektru:
- Populací (jedinci s duševním onemocněním, vývojovými poruchami a poruchami učení),
- Interventů (rodiče, učitelé a personál),
- Setkání (školy, domovy, ústavy, skupinové domovy, nemocnice a obchodní centra) a
- Zachování (jazykové, sociální, akademické, volnočasové a funkční životní dovednosti, agrese, sebepoškozování, opoziční a stereotypní chování)
ABA je proces systematického uplatňování intervencí založených na principech teorie učení s cílem zlepšit sociálně významné chování ve významném rozsahu a prokázat, že použité intervence jsou odpovědné za zlepšení chování (Baer, Wolf & Risley, 1968; Sulzer-Azaroff & Mayer, 1991). V CARD® se využívají všechny vhodné výukové přístupy založené na dobře podložených principech ABA.
Trénink diskrétních pokusů
Trénink diskrétních pokusů (DTT) je zvláštní výuková strategie ABA, která umožňuje žákovi osvojit si komplexní dovednosti a chování tím, že si nejprve osvojí dílčí složky cílové dovednosti. Chceme-li například naučit jedince žádat o požadovanou interakci, jako je „chci si hrát“, můžeme ho nejprve naučit dílčí složky této dovednosti, jako jsou jednotlivé zvuky, které tvoří jednotlivá slova žádosti, nebo označování příjemných volnočasových aktivit jako „hraní“. Využitím výukových technik založených na principech analýzy chování je žák postupně schopen samostatně dokončit všechny dílčí dovednosti. Jakmile jsou jednotlivé složky osvojeny, jsou propojeny tak, aby umožnily zvládnutí cílové komplexní a funkční dovednosti. Tato metodika je velmi účinná při výuce základních komunikačních, herních, motorických a každodenních dovedností.
Původně programy ABA pro jedince s autismem využívaly pouze DTT a učební plán se zaměřoval na výuku základních dovedností, jak bylo uvedeno výše. Programy ABA, jako je například program realizovaný v Centru pro autismus a příbuzné poruchy (CARD®), se však nadále vyvíjejí a kladou větší důraz na zobecnění a spontánnost naučených dovedností. Jak pacienti postupují a rozvíjejí složitější sociální dovednosti, ustupuje striktní přístup DTT léčbě, která zahrnuje i další složky.
Konkrétně u DTT existuje řada nedostatků, včetně skutečnosti, že DTT je primárně iniciována učitelem, posilovače používané ke zvýšení vhodného chování obvykle nesouvisejí s cílovou reakcí a často může docházet k opakovanému reagování. Kromě toho je třeba řešit také deficity v oblastech, jako je emoční porozumění, přijímání perspektivy a další exekutivní funkce, např. dovednosti řešení problémů, a přístup DTT není nejúčinnějším prostředkem, jak toho dosáhnout.
Přestože je metodika DTT nedílnou součástí programů založených na ABA, k řešení složitějších dovedností lze použít i jiné výukové strategie založené na principech analýzy chování, jako je trénink v přirozeném prostředí (Natural Environment Training – NET). NET konkrétně řeší výše zmíněné nedostatky DTT tím, že všechny dovednosti se učí v přirozenějším prostředí „hravějším způsobem“. Kromě toho jsou posilovače používané ke zvýšení vhodného reagování vždy přímo spojeny s úkolem; např. jedinec se učí říkat slovo pro preferovaný předmět, jako je „auto“, a jako posilovač je mu umožněn přístup k autu v závislosti na správné odpovědi. NET je jen jedním z příkladů různých výukových strategií používaných v komplexním programu založeném na ABA. Mezi další přístupy, které nejsou obvykle zahrnuty do striktního DTT, patří bezchybné výukové postupy a výuka založená na plynulosti (Fluency-Based Instruction, FBI).
Baer, D., Wolf, M., & Risley, R. (1968). Některé současné rozměry aplikované analýzy chování. Journal of Applied Behavior Analysis, 1, 91 – 97.
Baer, D., Wolf, M., & Risley, R. (1987). Some still-current dimensions of applied behavior analysis [Některé stále aktuální dimenze aplikované analýzy chování]. Journal of Applied Behavior Analysis, 20, 313 – 327.
Maine Administrators of Services for Children with Disabilities (MADSEC) (2000). Report of the MADSEC Autism Task Force.
Myers, S. M., & Plauché Johnson, C. (2007). Management dětí s poruchami autistického spektra. Pediatrics, 120, 1162-1182.
National Academy of Sciences (2001). Vzdělávání dětí s autismem. Commission on Behavioral and Social Sciences and Education.
New York State Department of Health, Early Intervention Program (1999). Pokyny pro klinickou praxi: Report of the Recommendations (Zpráva o doporučeních): Pervasive Developmental Disorders: Autism / Pervasive Developmental Disorders (Autismus / pervazivní vývojové poruchy):
Sulzer-Azaroff, B. & Mayer, R. (1991): Assessment and Intervention for Young Children (Age 0-3 years). Behavior analysis for lasting change (Analýza chování pro trvalou změnu). Fort Worth, TX: Holt, Reinhart & Winston, Inc.
U.S. Department of Health and Human Services (1999). Mental Health (Duševní zdraví): A Report of the Surgeon General (Zpráva generálního lékaře). Rockville, MD: U.S. Department of Health and Human Services, Substance Abuse and Mental Health Services Administration, Center for Mental Health Services, National Institutes of Health, National Institute of Mental Health.
Spolehlivé měření
ABA je objektivní disciplína. ABA se zaměřuje na spolehlivé měření a objektivní hodnocení pozorovatelného chování. Spolehlivé měření (RM) vyžaduje, aby chování bylo objektivně definováno. Vágní pojmy, jako je hněv, deprese, agrese nebo záchvaty vzteku, jsou nově definovány pozorovatelnými a kvantifikovatelnými termíny, takže jejich četnost, trvání nebo jiné měřitelné vlastnosti lze přímo zaznamenat (Sulzer-Azaroff & Mayer, 1991). Například cíl snížit agresivní chování jedince může definovat „agresi“ jako: „pokusy, epizody nebo výskyty (každý oddělený 10 sekundami) kousání, škrábání, štípání nebo tahání za vlasy“. „Zahájení sociální interakce s vrstevníky“ by mohlo být definováno jako „pohled na spolužáka a verbalizace vhodného pozdravu.“
Intervence ABA vyžadují prokázání událostí, které jsou zodpovědné za výskyt, resp. nevyskyt chování. ABA používá metody analýzy, které přinášejí přesvědčivé, reprodukovatelné a koncepčně smysluplné ukázky toho, jak dosáhnout konkrétních změn chování (Baer & Risley, 1987). Navíc jsou tyto změny chování vyhodnocovány v relevantních prostředích, jako jsou školy, domácnosti a komunita. Používání experimentálního designu jednotlivých případů k hodnocení účinnosti individualizovaných intervencí je nezbytnou součástí programů založených na metodikách ABA.
Tento proces zahrnuje následující složky:
- Výběr rušivého chování nebo deficitu behaviorálních dovedností;
- Identifikace cílů a úkolů;
- Stanovení metody měření cílového chování;
- Vyhodnocení aktuální úrovně výkonu (výchozího stavu);
- Návrh a realizace intervencí, které učí nové dovednosti a/nebo snižují rušivé chování;
- Průběžné měření cílového chování za účelem zjištění účinnosti intervence; a
- Průběžné vyhodnocování účinnosti intervence, přičemž se podle potřeby provádějí úpravy s cílem zachovat a/nebo zvýšit účinnost i efektivitu intervence (MADSEC, 2000, s. 3). 21-23).
Jak zpráva MADSEC popisuje výše, léčebné přístupy založené na ABA jsou nyní považovány za zlatý standard terapeutických a edudr drkačních intervencí pro jedince s autismem. Velké množství vědeckých důkazů podporujících léčbu ABA u jedinců s autismem vedlo k tomu, že účinnost ABA podpořila řada dalších nezávislých orgánů, včetně amerického generálního chirurga, ministerstva zdravotnictví státu New York, Národní akademie věd a Americké pediatrické akademie (zdroje viz seznam odkazů níže).
Sociálně významné chování
„Sociálně významné chování“ zahrnuje čtení, akademické znalosti, sociální dovednosti, komunikaci a adaptivní životní dovednosti. „Adaptivní životní dovednosti“ zahrnují hrubou a jemnou motoriku, stravování a přípravu jídla, toaletu, oblékání, osobní sebeobsluhu, domácí dovednosti, čas a dochvilnost, peníze a hodnoty, orientaci doma a v komunitě a pracovní dovednosti.
Metody ABA se používají k podpoře jedinců s autismem nejméně šesti způsoby:
- K zvýšení chování (např, posilovací postupy ke zvýšení chování při plnění úkolů nebo sociálních interakcí);
- K učení nových dovedností (např. systematické instrukce a posilovací postupy k učení funkčních životních dovedností, komunikačních dovedností nebo sociálních dovedností);
- K udržení chování (např, výuka sebekontroly a postupů sebekontroly k udržení a zobecnění sociálních dovedností souvisejících s prací);
- K zobecnění nebo přenosu chování z jedné situace nebo reakce do jiné (např, z plnění úkolů ve zdrojové učebně na stejně dobré výkony v běžné třídě);
- omezení nebo zúžení podmínek, za kterých se rušivé chování vyskytuje (např. úprava učebního prostředí), a
- snížení rušivého chování (např. sebepoškozování nebo stereotypie).
.