Abacavir/Lamivudine 600 mg/300 mg potahované tablety

Farmakoterapeutická skupina: Antivirotika k systémovému použití, antivirotika k léčbě infekcí HIV, kombinace. ATC kód: J05AR02.

Mechanismus účinku: Abakavir a lamivudin jsou NRTI a jsou silnými selektivními inhibitory replikace HIV-1 a HIV-2 (LAV2 a EHO). Abakavir i lamivudin jsou postupně metabolizovány intracelulárními kinázami na příslušné 5′-trifosfáty (TP), které jsou aktivními částmi. Lamivudin-TP a karbovir-TP (aktivní trifosfátová forma abakaviru) jsou substráty a kompetitivní inhibitory HIV reverzní transkriptázy (RT). Jejich hlavní antivirová aktivita však spočívá v inkorporaci monofosfátové formy do řetězce virové DNA, což vede k ukončení řetězce. Trifosfáty abakaviru a lamivudinu vykazují výrazně menší afinitu k DNA polymeráze hostitelské buňky.

U lamivudinu a dalších antiretrovirotik (testované látky: didanosin, nevirapin a zidovudin) nebyly in vitro pozorovány žádné antagonistické účinky. Antivirová aktivita abakaviru v buněčných kulturách nebyla antagonizována při kombinaci s nukleosidovými inhibitory reverzní transkriptázy (NRTI) didanosinem, emtricitabinem, stavudinem, tenofovirem nebo zidovudinem, nenukleosidovým inhibitorem reverzní transkriptázy (NNRTI) nevirapinem nebo inhibitorem proteázy (PI) amprenavirem.

Antivirová aktivita in vitro

Bylo prokázáno, že abakavir i lamivudin inhibují replikaci laboratorních kmenů a klinických izolátů HIV v řadě buněčných typů, včetně transformovaných linií T-buněk, linií odvozených od monocytů/makrofágů a primárních kultur aktivovaných lymfocytů periferní krve (PBL) a monocytů/makrofágů. Koncentrace léčiva potřebná k ovlivnění virové replikace o 50 % (EC50) nebo 50 % inhibiční koncentrace (IC50) se lišila podle typu viru a hostitelské buňky.

Průměrná EC50 pro abakavir proti laboratorním kmenům HIV-1IIIB a HIV-1HXB2 se pohybovala od 1,4 do 5,8 μM. Medián nebo průměrné hodnoty EC50 pro lamivudin proti laboratorním kmenům HIV-1 se pohybovaly od 0,007 do 2,3 μM. Střední hodnoty EC50 proti laboratorním kmenům HIV-2 (LAV2 a EHO) se pohybovaly od 1,57 do 7,5 μM pro abakavir a od 0,16 do 0,51 μM pro lamivudin.

Hodnoty EC50 abakaviru proti subtypům HIV-1 skupiny M (A-G) se pohybovaly od 0,002 do 1,179 μM, proti skupině O od 0,022 do 1,21 μM a proti izolátům HIV-2 od 0,024 do 0,49 μM. U lamivudinu se hodnoty EC50 proti subtypům HIV-1 (A-G) pohybovaly v rozmezí od 0,001 do 0,170 μM, proti skupině O od 0,030 do 0,160 μM a proti izolátům HIV-2 od 0,002 do 0,120 μM v mononukleárních buňkách periferní krve.

Základní vzorky HIV-1 od terapeuticky naivních subjektů bez aminokyselinových záměn spojených s rezistencí byly hodnoceny pomocí vícecyklového testu Virco Antivirogram™ (n=92 z COL40263) nebo jednocyklového testu Monogram Biosciences PhenoSense™ (n=138 z ESS30009). Výsledkem byly mediány hodnot EC50 0,912 μM (rozmezí: 0,493 až 5,017 μM), resp. 1,26 μM (rozmezí 0,72 až 1,91 μM) pro abakavir a mediány hodnot EC50 0,429 μM (rozmezí: 0,200 až 2,007 μM), resp. 2,38 μM (1,37 až 3,68 μM) pro lamivudin.

Fenotypové analýzy citlivosti klinických izolátů od antiretrovirově naivních pacientů s HIV-1 skupiny M non-B subtypů ve třech studiích vždy uváděly, že všechny viry byly plně citlivé na abakavir i lamivudin; jedna studie 104 izolátů, která zahrnovala subtypy A a A1 (n=26), C (n=1), D (n=66) a cirkulující rekombinantní formy (CRF) AD (n=9), CD (n=1) a komplexní mezipodtypový rekombinant_cpx (n=1), druhá studie 18 izolátů včetně subtypu G (n=14) a CRF_AG (n=4) z Nigérie a třetí studie šesti izolátů (n=4 CRF_AG, n=1 A a n=1 neurčený) z Abidžanu (Pobřeží slonoviny).

Izoláty HIV-1 (CRF01_AE, n=12; CRF02_AG, n=12; a subtyp C neboli CRF_AC, n=13) od 37 neléčených pacientů z Afriky a Asie byly citlivé na abakavir (násobné změny IC50 <2.5) a lamivudin (IC50 fold changes<3,0), s výjimkou dvou izolátů CRF02_AG s fold changes 2,9 a 3,4 pro abakavir. Izoláty skupiny O od antivirově naivních pacientů testované na aktivitu lamivudinu byly vysoce citlivé.

Kombinace abakaviru a lamivudinu prokázala antivirovou aktivitu v buněčné kultuře proti izolátům nesubtypu B a izolátům HIV-2 s ekvivalentní antivirovou aktivitou jako u izolátů subtypu B. V případě, že se jedná o kombinaci abakaviru s lamivudinem, byla prokázána antivirová aktivita.

Rezistence

Rezistence in vivo

Izoláty HIV-1 rezistentní k abakaviru byly selektovány in-vitro u kmene HIV-1 divokého typu (HXB2) a jsou spojeny se specifickými genotypovými změnami v oblasti kodonu RT (kodony M184V, K65R, L74V a Y115). Selekce pro mutaci M184V proběhla jako první a vedla k dvojnásobnému zvýšení IC50. Pokračující pasáž ve zvyšujících se koncentracích léčiva vedla k selekci pro dvojité mutanty RT 65R/184V a 74V/184V nebo trojitou mutantu RT 74V/115Y/184V. Dvě mutace vedly k 7- až 8násobné změně citlivosti k abakaviru a kombinace tří mutací byla nutná k více než 8násobné změně citlivosti. Pasáž s klinickým izolátem RTMC rezistentním k zidovudinu rovněž selektovala na mutaci 184V.

Rezistence HIV-1 k lamivudinu zahrnuje vznik změny aminokyseliny M184I nebo častěji M184V v blízkosti aktivního místa virového RT. Pasážování viru HIV-1 (HXB2) v přítomnosti zvyšujících se koncentrací 3TC vede k vysoké (>100 až >500násobné) rezistenci virů vůči lamivudinu a mutace RT M184I nebo V je rychle selektována. IC50 pro HXB2 divokého typu je 0,24 až 0,6 μM, zatímco IC50 pro HXB2 obsahující M184V je >100 až 500 μM.

Antivirová terapie podle genotypové/fenotypové rezistence

In vivo rezistence (pacienti naivní k terapii)

Varianty M184V nebo M184I vznikají u pacientů infikovaných HIV-1 léčených antiretrovirovou terapií obsahující lamivudin.

Izoláty od většiny pacientů, u kterých došlo k virologickému selhání při léčbě režimem obsahujícím abakavir v klíčových klinických studiích, nevykazovaly buď žádné změny související s NRTI oproti výchozímu stavu (45 %), nebo pouze selekci M184V nebo M184I (45 %). Celková frekvence selekce M184V nebo M184I byla vysoká (54 %), méně častá byla selekce L74V (5 %), K65R (1 %) a Y115F (1 %) (viz tabulka níže). Bylo zjištěno, že zařazení zidovudinu do režimu snižuje frekvenci selekce L74V a K65R v přítomnosti abakaviru (se zidovudinem: 0/40, bez zidovudinu: 15/192, 8 %).

1. Combivir je fixní dávka kombinace lamivudinu a zidovudinu

2. Zahrnuje tři nevirologická selhání a čtyři nepotvrzená virologická selhání.

3. Počet subjektů s ≥1 mutací thymidinových analogů (TAM).

TAM mohou být vybrány, pokud jsou thymidinové analogy spojeny s abakavirem. V metaanalýze šesti klinických studií nebyly TAM selektovány režimy obsahujícími abakavir bez zidovudinu (0/127), ale byly selektovány režimy obsahujícími abakavir a thymidinový analog zidovudin (22/86, 26 %).

Rezistence in vivo (pacienti se zkušenostmi s terapií)

Varianty M184V nebo M184I vznikají u pacientů infikovaných HIV-1 léčených antiretrovirovou terapií obsahující lamivudin a propůjčují lamivudinu vysokou úroveň rezistence. Údaje in vitro spíše naznačují, že pokračování lamivudinu v antiretrovirovém režimu navzdory vzniku M184V by mohlo zajistit reziduální antiretrovirovou aktivitu (pravděpodobně prostřednictvím zhoršené virové zdatnosti). Klinický význam těchto zjištění není stanoven. Dostupné klinické údaje jsou totiž velmi omezené a vylučují jakýkoli spolehlivý závěr v této oblasti. V každém případě by mělo být vždy upřednostněno zahájení léčby citlivými NRTI před udržovací léčbou lamivudinem. Proto by se udržování léčby lamivudinem i přes výskyt mutace M184V mělo zvažovat pouze v případech, kdy nejsou k dispozici jiné účinné NRTI.

Klinicky významné snížení citlivosti k abakaviru bylo prokázáno u klinických izolátů pacientů s nekontrolovanou virovou replikací, kteří byli předléčeni jinými nukleosidovými inhibitory a jsou k nim rezistentní. V metaanalýze pěti klinických studií, kde byl ABC přidán k intenzifikaci léčby, mělo ze 166 subjektů 123 (74 %) M184V/I, 50 (30 %) T215Y/F, 45 (27 %) M41L, 30 (18 %) K70R a 25 (15 %) D67N. K65R se nevyskytovala a L74V a Y115F byly vzácné (≤ 3 %). Logistické regresní modelování prediktivní hodnoty genotypu (upravené pro výchozí plazmatickou HIV-1RNA , počet CD4+ buněk, počet a trvání předchozích antiretrovirových terapií) ukázalo, že přítomnost 3 a více mutací spojených s rezistencí na NRTI byla spojena se sníženou odpovědí ve 4. týdnu (p=0,015) nebo 4 a více mutací v mediánu 24. týdne (p≤0,012). Inserční komplex 69 nebo mutace Q151M, které se obvykle vyskytují v kombinaci s A62V, V75I, F77L a F116Y, navíc způsobují vysokou míru rezistence na abakavir.

Fenotypová rezistence a zkřížená rezistence

Fenotypová rezistence na abakavir vyžaduje M184V s alespoň jednou další mutací vybranou pro abakavir, nebo M184V s více TAM. Fenotypová zkřížená rezistence k jiným NRTI se samotnou mutací M184V nebo M184I je omezená. Zidovudin, didanosin, stavudin a tenofovir si proti těmto variantám HIV-1 zachovávají antiretrovirovou aktivitu. Přítomnost M184V s K65R však vede ke zkřížené rezistenci mezi abakavirem, tenofovirem, didanosinem a lamivudinem a M184V s L74V vede ke zkřížené rezistenci mezi abakavirem, didanosinem a lamivudinem. Přítomnost M184V s Y115F vede ke zkřížené rezistenci mezi abakavirem a lamivudinem. Snadno dostupné algoritmy interpretace genotypové lékové rezistence a komerčně dostupné testy citlivosti stanovily klinické hraniční hodnoty snížené aktivity pro abakavir a lamivudin jako samostatné lékové jednotky, které předpovídají citlivost, částečnou citlivost nebo rezistenci buď na základě přímého měření citlivosti, nebo výpočtem fenotypu rezistence HIV-1 z virového genotypu. Vhodné použití abakaviru a lamivudinu lze řídit pomocí těchto v současnosti doporučených algoritmů rezistence.

Křížová rezistence mezi abakavirem nebo lamivudinem a antiretrovirotiky z jiných tříd, např. PI nebo NNRTI, je nepravděpodobná.

Klinické zkušenosti

Klinické zkušenosti s kombinací abakaviru a lamivudinu v režimu podávání jednou denně vycházejí především ze čtyř studií u léčebně naivních subjektů: CNA30021, EPZ104057 (studie HEAT), ACTG5202 a CNA109586 (studie ASSERT) a dvou studií u subjektů se zkušeností s léčbou: CAL30001 a ESS30008.

Terapeuticky naivní pacienti

Kombinace abakaviru a lamivudinu v režimu podávání jednou denně je podpořena 48týdenní multicentrickou, dvojitě zaslepenou, kontrolovanou studií (CNA30021) na 770 dospělých osob infikovaných HIV a terapeuticky naivních. Jednalo se především o asymptomatické pacienty infikované HIV (stadium A podle CDC). Byli randomizováni k podávání abakaviru (ABC) 600 mg jednou denně nebo 300 mg dvakrát denně v kombinaci s lamivudinem 300 mg jednou denně a efavirenzem 600 mg jednou denně. Výsledky jsou shrnuty podle podskupin v následující tabulce:

Výsledky účinnosti ve 48. týdnu u studie CNA30021 podle výchozí HIV-1 RNA a kategorií CD4 (ITTe TLOVR ART naivní subjekty).

Podobný klinický úspěch (bodový odhad rozdílu léčby: -1.7, 95% CI -8,4, 4,9) byl pozorován u obou režimů. Z těchto výsledků lze s 95% spolehlivostí vyvodit, že skutečný rozdíl není větší než 8,4 % ve prospěch režimu dvakrát denně. Tento potenciální rozdíl je dostatečně malý na to, aby bylo možné učinit celkový závěr o non-inferioritě abakaviru podávaného jednou denně oproti abakaviru podávanému dvakrát denně.

V obou skupinách léčených jednou i dvakrát denně byl zaznamenán nízký, podobný celkový výskyt virologického selhání (virová nálož > 50 kopií/ml) (10 %, resp. 8 %). V malém vzorku pro genotypovou analýzu byla zaznamenána tendence k vyššímu výskytu mutací souvisejících s NRTI u režimů s abakavirem podávaných jednou denně oproti režimům s abakavirem podávaným dvakrát denně. Vzhledem k omezeným údajům získaným z této studie nebylo možné učinit žádný jednoznačný závěr.

V některých srovnávacích studiích s abakavirem/lamivudinem existují rozporuplné údaje, tj. HEAT, ACTG5202 a ASSERT:

EPZ104057 (studie HEAT) byla randomizovaná, dvojitě zaslepená, placebem porovnávaná, 96týdenní, multicentrická studie s primárním cílem vyhodnotit relativní účinnost abakaviru/lamivudinu (ABC/3TC, 600 mg/300 mg) a tenofoviru /emtricitabinu (TDF/FTC, 300 mg/200 mg), podávaných jednou denně v kombinaci s lopinavirem/ritonavirem (LPV/r, 800 mg/200 mg) u dospělých osob infikovaných virem HIV a naivních na léčbě. Primární analýza účinnosti byla provedena ve 48. týdnu s pokračováním studie do 96. týdne a prokázala non-inferioritu. Výsledky jsou shrnuty níže:

Virologická odpověď na základě plazmatické HIV-1 RNA < 50 kopií/ml

ITT-Exponovaná populace M=F switch included

U obou režimů byla pozorována podobná virologická odpověď (bodový odhad rozdílu v léčbě ve 48. týdnu: 0.39 %, 95% CI: -6,63, 7,40).

StudieACTG 5202 byla, multicentrická, srovnávací, randomizovaná studie dvojitě zaslepeného abakaviru/lamivudinu nebo emtricitabinu/tenofoviru v kombinaci s otevřeným efavirenzem nebo atazanavirem/ritonavirem u pacientů infikovaných HIV-1 naivní léčbou. Pacienti byli při screeningu stratifikováni na základě plazmatických hladin HIV-1 RNA < 100 000 a ≥ 100 000 kopií/ml.

Průběžná analýza skupiny ACTG 5202 odhalila, že abakavir/lamivudin byl spojen se statisticky významně vyšším rizikem virologického selhání ve srovnání s emtricitabinem/tenofovirem (definovaným jako virová nálož >1000 kopií/ml v 16. týdnu nebo po něm a před 24. týdnem nebo hladina HIV-RNA >200 kopií/ml v 24. týdnu nebo po něm) u subjektů se screeningovou virovou náloží ≥100 000 kopií/ml (odhadovaný poměr rizik: 2.33, 95% CI: 1,46, 3,72, p=0,0003). Rada pro monitorování bezpečnosti údajů (DSMB) doporučila zvážit změnu terapeutického postupu u všech subjektů ve stratu s vysokou virovou zátěží vzhledem k pozorovaným rozdílům v účinnosti. Subjekty ve stratu s nízkou virovou zátěží zůstaly zaslepené a ve studii.

Analýza údajů od subjektů ve stratu s nízkou virovou zátěží neprokázala žádný prokazatelný rozdíl mezi nukleosidovými páteřemi v podílu pacientů bez virologického selhání v 96. týdnu. Výsledky jsou uvedeny níže:

– 88,3 % s ABC/3TC vs 90,3 % s TDF/FTC při užívání s atazanavirem/ritonovirem jako třetím lékem, rozdíl v léčbě -2,0 % (95% CI -7,5 %, 3,4 %),

– 87,4 % s ABC/3TC vs 89,2 % s TDF/FTC, při užívání s efavirenzem jako třetím lékem, rozdíl v léčbě -1.8 % (95% CI -7,5 %, 3,9 %).

CNA109586 (studie ASSERT), multicentrická, otevřená, randomizovaná studie abakaviru/lamivudinu (ABC/3TC, 600 mg/300 mg) a tenofoviru/emtricitabinu (TDF/FTC, 300 mg/200 mg), podávaných jednou denně s efavirenzem (EFV, 600 mg) u ART naivních, HLA-B*5701 negativních, HIV-1 infikovaných dospělých. Virologické výsledky jsou shrnuty v následující tabulce:

Virologická odpověď ve 48. týdnu ITT-Exponovaná populace < 50 kopií/ml TLOVR

V 48. týdnu byla pozorována nižší míra virologické odpovědi u ABC/3TC ve srovnání s TDF/FTC (bodový odhad rozdílu léčby: 11.6 %, 95% CI: 2,2, 21,1).

U pacientů se zkušeností s terapií

Data ze dvou studií, CAL30001 a ESS30008, prokázala, že abakavir/lamivudin jednou denně má u pacientů se zkušeností s terapií podobnou virologickou účinnost jako abakavir 300 mg dvakrát denně plus lamivudin 300 mg jednou denně nebo 150 mg dvakrát denně.

Ve studii CAL30001 bylo randomizováno 182 pacientů s virologickým selháním, kteří byli léčeni buď abakavirolamivudinem jednou denně, nebo abakavirem 300 mg dvakrát denně plus lamivudinem 300 mg jednou denně, obojí v kombinaci s tenofovirem a PI nebo NNRTI po dobu 48 týdnů. Bylo pozorováno podobné snížení HIV-1 RNA měřené průměrnou plochou pod křivkou sníženou o výchozí hodnotu, což naznačuje, že skupina s abakavirem/lamivudinem nebyla horší než skupina s abakavirem plus lamivudinem dvakrát denně (AAUCMB, -1,65 log10 kopií/ml oproti -1,83 log10 kopií/ml, resp. 95% CI -0,13, 0,38). Podíly s HIV-1 RNA < 50 kopií/ml (50 % versus 47 %) a < 400 kopií/ml (54 % versus 57 %) ve 48. týdnu byly v obou skupinách rovněž podobné (ITT populace). Protože však do této studie byli zařazeni pouze středně zkušení pacienti s nerovnováhou ve výchozí virové náloži mezi oběma rameny, je třeba tyto výsledky interpretovat s opatrností.

Ve studii ESS30008 bylo 260 pacientů s virologickou supresí na režimu léčby první linie obsahujícím abakavir 300 mg plus lamivudin 150 mg, obojí podávané dvakrát denně, a PI nebo NNRTI randomizováno k pokračování v tomto režimu nebo k přechodu na abakavir/lamivudin plus PI nebo NNRTI po dobu 48 týdnů. Výsledky po 48 týdnech ukázaly, že skupina s abakavirem/lamivudinem byla spojena s podobným virologickým výsledkem (non-inferiorní) ve srovnání se skupinou s abakavirem plus lamivudinem, a to na základě podílu subjektů s HIV-1 RNA < 50 kopií/ml (90 %, resp. 85 %, 95% CI -2,7, 13,5).

Skóre genotypové citlivosti (GSS) nebylo MAH pro kombinaci abakavir/lamivudin stanoveno. Podíl pacientů se zkušeností s léčbou ve studii CAL30001 s HIV- RNA <50 kopií/ml ve 48. týdnu podle skóre genotypové citlivosti při optimalizované léčbě na pozadí (OBT) je uveden v tabulce. Byl také vyhodnocen vliv hlavních mutací definovaných IAS-USA na abakavir nebo lamivudin a mutací spojených s rezistencí na více NRTI na počet základních mutací na odpověď. GSS byla získána ze zpráv Monogramu, přičemž citlivému viru byly přiřazeny hodnoty „1-4“ na základě počtu léků v režimu a viru se sníženou citlivostí byla přiřazena hodnota „0“. Genotypové skóre citlivosti nebylo získáno u všech pacientů na počátku studie. Podobné podíly pacientů ve větvích CAL30001 s abakavirem podávaným jednou denně a dvakrát denně měly skóre GSS <2 nebo ≥2 a úspěšně suprimovaly na <50 kopií/ml do 48. týdne.

Podíl pacientů ve skupině CAL30001 s <50 kopií/ml ve 48. týdnu podle skóre genotypové citlivosti v OBT a počtu výchozích mutací

.

1 Hlavní IAS-USA definované mutace k abakaviru nebo lamivudinu a mutace související s rezistencí k více NRTI

Pro studie CNA109586 (ASSERT) a CNA30021 u léčebně naivních pacientů, byly údaje o genotypu získány pouze u podskupiny pacientů při screeningu nebo na počátku studie a také u pacientů, kteří splnili kritéria virologického selhání. Částečná podskupina údajů o pacientech, která je k dispozici pro CNA30021, je uvedena v tabulce níže, ale musí být interpretována s opatrností. Skóre citlivosti na léky bylo přiřazeno virovému genotypu každého pacienta s využitím algoritmu genotypové rezistence na léky HIV-1 ANRS 2009. Každému citlivému léku v režimu bylo přiřazeno skóre 1 a lékům, u nichž algoritmus ANRS předpovídá rezistenci, byla přiřazena hodnota „0“.

Podíl pacientů v CNA30021s <50 cps/ml ve 48. týdnu podle skóre genotypové citlivosti v OBT a počtu výchozích mutací

1 Hlavní IAS-USA (prosinec 2009) definované mutace pro abakavir nebo lamivudin

Pediatrická populace

V rámci randomizované studie bylo provedeno srovnání režimu zahrnujícího dávkování abakaviru a lamivudinu jednou denně oproti dávkování dvakrát denně, multicentrické kontrolované studie u dětských pacientů infikovaných HIV. Do studie ARROW (COL105677) bylo zařazeno 1206 dětských pacientů ve věku od 3 měsíců do 17 let, kteří byli dávkováni podle doporučení pro dávkování v hmotnostních pásmech uvedených v pokynech Světové zdravotnické organizace pro léčbu (Antiretrovirální terapie infekce HIV u kojenců a dětí, 2006). Po 36 týdnech užívání režimu zahrnujícího abakavir a lamivudin dvakrát denně bylo 669 způsobilých subjektů randomizováno k pokračování v dávkování dvakrát denně nebo k přechodu na abakavir a lamivudin jednou denně po dobu nejméně dalších 96 týdnů. V rámci této populace dostávalo 104 pacientů s hmotností nejméně 25 kg 600 mg abakaviru a 300 mg lamivudinu ve formě abakaviru/lamivudinu jednou denně s mediánem trvání expozice 596 dní.

Mezi 669 subjekty randomizovanými v této studii (ve věku od 12 měsíců do ≤17 let) se prokázalo, že skupina s dávkováním abakaviru/lamivudinu jednou denně není horší než skupina s dávkováním dvakrát denně podle předem stanoveného rozpětí non-inferiority -12 %, pro primární cílový ukazatel <80 c/ml ve 48. týdnu i v 96. týdnu (sekundární cílový ukazatel) a všechny ostatní testované prahové hodnoty (<200c/ml, <400c/ml, <1000c/ml), které se všechny pohybovaly v rámci tohoto rozpětí non-inferiority. Analýzy podskupin testující heterogenitu podávání jednou versus dvakrát denně neprokázaly žádný významný vliv pohlaví, věku nebo virové zátěže při randomizaci. Závěry potvrdily non-inferioritu bez ohledu na metodu analýzy.

U 104 pacientů, kteří dostávali abakavir/lamivudin, včetně těch, kteří měli mezi 40 a 25 kg, byla virová suprese podobná.

.