Rozchod se Španělskem
Po zřízení španělského protektorátu v listopadu 1912 se Abd el-Krimova situace výrazně zlepšila. Na základě své práce v Úřadu pro domorodé záležitosti byl v červenci 1913 jmenován qāḍī a v říjnu následujícího roku byl jmenován qāḍī al-quḍāt (hlavní islámský soudce) v Melille. Tato funkce přinášela nejen velkou odpovědnost a prestiž, ale také nutnost přísně dodržovat španělskou politiku. S příchodem první světové války a neutralitou Španělska v tomto konfliktu se toto dodržování ukázalo jako problematické. Abd el-Krimův otec ještě jako placený španělský agent tajně podporoval německé a arabské agenty v Rífu. Španělské úřady si byly těchto aktivit dobře vědomy, protože představovaly porušení španělské neutrality, a obávaly se reakce Francouzů, kteří tyto obchody pečlivě sledovali.
Vzhledem k tomu byl Abd el-Krim v srpnu 1915 vyslýchán ohledně jednání svého otce a vlastních názorů na německou věc. Na základě tohoto výslechu byla španělskými vojenskými orgány vypracována zpráva, která Abd el-Krima obviňovala z pro-centrálních nálad, z nepřátelství vůči Francouzům a z podpory autonomního centrálního Rífu bez přímé španělské správy. Tato zpráva vedla ke dvěma výsledkům: Abd el-Krim byl od září 1915 do srpna 1916 vězněn ve věznici v Melille za proněmecké a protišpanělské nálady a jeho otci byla pozastavena výplata důchodu.
Abd el-Krimovo věznění zanechalo hořké dědictví. Přestože se v květnu 1917 vrátil do funkce soudce, bylo zřejmé, že Španělé vyvíjejí na jeho otce i na něj nátlak, aby upustili od podpory německé věci a podpořili jejich „pacifikaci“ centrálního Rífu. Tím se Abd el-Krimova rodina dostala do neudržitelné pozice vůči vlastnímu lidu. V prosinci 1918 se Abd el-Krim vzdal funkce soudce, povolal svého bratra Muhammada zpět ze studií v Madridu a připojil se k otci v Adždíru. V roce 1920 rodina definitivně přerušila styky se španělskými úřady a aktivně organizovala odpor proti španělským vpádům do centrální části Rífu.