Umělkyně 19. stoletíEdit
S rozšiřováním vzdělávacích možností v 19. století se umělkyně stávaly součástí profesionálních podniků, včetně zakládání vlastních uměleckých sdružení. Umělecká díla vytvořená ženami byla považována za méněcenná, a aby pomohly překonat tento stereotyp, začaly ženy „stále hlasitěji a sebevědoměji“ propagovat ženská díla, a staly se tak součástí vznikajícího obrazu vzdělané, moderní a svobodnější „nové ženy“. Umělci pak „hráli klíčovou roli v reprezentaci Nové ženy, a to jak kreslením obrazů ikony, tak i předváděním tohoto vznikajícího typu vlastním životem.“
VzděláníEdit
Od roku 1859 studovala Alcottová umění na School of the Museum of Fine Arts v Bostonu. May Alcottová navštívila Paříž, v roce 1870 studovala na Julianské akademii a vystavovala v obou městech i jinde v USA a v Londýně. Malovala především květiny, ale vytvářela také vynikající kopie děl J. M. W. Turnera. Studovala uměleckou anatomii u Williama Rimmera v Bostonu, dále studovala mimo jiné u Williama Morrise Hunta, Kruga, Vautiera a Müllera. Učila umění mladého Daniela Chestera Frenche.
Studovala v Paříži, Londýně a Římě během tří evropských cest v letech 1870, 1873 a 1877, které jí umožnilo vydání knihy její sestry Louisy Malé ženy v roce 1868. Přinejmenším na jednu z těchto cest cestovala s Alicí Bartlettovou a svou sestrou Louisou May, kde „se projevila jako umělkyně“. Studovala sochařství, skicování a malbu. V Evropě zjistila, že ženy mají větší možnosti vzdělání než ve Spojených státech, ale umělecké akademie nedovolovaly ženám malovat živé nahé modely. Proto studovala u Kruga, který dokázal studentům i studentkám umožnit malovat živé modely.
Alcottová ilustrovala první vydání Malých žen, což se setkalo s negativním přijetím kritiky. Rané ilustrace vznikly ještě před jejími cestami a studiem v Evropě.
KariéraEdit
Po studiu v Paříži následně dělila svůj čas mezi Boston, Londýn a Paříž. Její silnou stránkou bylo kopírování a malování zátiší, ať už olejem nebo akvarelem. Její úspěch jako kopistky Turnera byl takový, že si vysloužila pochvalu pana Johna Ruskina a zajistila přijetí některých jejích prací pro kopírování žáky na školách v South Kensingtonu v Londýně.
Vydala Concord Sketches s předmluvou své sestry Louisy May (Boston, 1869). Po studiu v Evropě se v sedmdesátých letech 19. století stala „vyspělou umělkyní“ a její práce v této době vykazovaly výrazné zlepšení ve srovnání s dřívějšími ilustracemi k Malým ženám a „bizarním“ zobrazením rybníka Walden v Concord Sketches. Její práce po evropských studiích a seznámení se s velkými uměleckými díly odrážely „jistější ruku, jasnější zaměření a širší vidění světa“.
V roce 1875 vytvořila plán a vybavila ateliér pro umělecké centrum v Concordu, které mělo podporovat a propagovat začínající umělce.
V roce 1877 bylo její zátiší jediným obrazem americké ženy, který byl vystaven na pařížském salonu, a bylo vybráno před dílem Mary Cassattové. Tvořila portréty a obrazy exteriérových scén, některé s orientálním nádechem. John Ruskin chválil její kopie J. M. W. Turnera a nazval ji „nejlepším kopistou Turnera své doby“. Její silnou stránkou bylo kopírování a malování zátiší olejem i akvarelem, namalovala mnoho panelů s květinami na černém pozadí. Panel se zlatobýlem, který darovala svému sousedovi/mentorovi Ralphu Waldo Emersonovi, dodnes visí v jeho pracovně. Několik jich lze vidět také v Orchard House v Concordu.
Žila v Londýně a studovala krajinářství, když se seznámila s Ernestem Nierikerem. Manželé se vzali 22. března 1878 v Londýně. Ke sňatku podle autorů Eiseleina a Phillipse došlo navzdory neochotě její rodiny. Louisa Alcottová naopak označila tento den za „šťastnou událost“ a Ernesta popsala jako pohledného, kultivovaného a úspěšného „něžného přítele“. Dále uvedla, že „May je dost stará na to, aby si sama vybrala, a zdá se, že je v novém vztahu tak šťastná, že proti tomu nemáme co říct“. May bylo 38 let a Ernest Nieriker byl 22letý švýcarský obchodník s tabákem a houslista. Ernest podporoval Mayinu uměleckou kariéru, pomáhal jí překonat smrt její matky 25. listopadu 1877 a v únoru 1878 se zasnoubili. Manželé strávili líbánky v Le Havru a poté žili v Meudonu na pařížském předměstí, kde May žila především po svatbě.
V následujícím roce vytvořila obraz La Négresse, který byl vystaven na pařížském Salonu, „což by se dalo hodnotit jako její mistrovské dílo“ její kariéry. Je to realistický obraz černošky, který zobrazuje její jedinečnou individualitu, aniž by byl romantický nebo erotický.
V dopisech rodinným příslušníkům Mayová vyjadřovala své štěstí z manželského života umělkyně v Paříži.
V knize Studying Art Abroad, and How to do it Cheaply (Boston 1879) radila:
„Není uměleckého světa jako Paříž, není malířů jako Francouzi a není pobídky k dobré práci, která by se vyrovnala té, kterou najdeme v pařížském ateliéru.“