Abraham Lincoln
Šestnáctý prezident, 1861-1865
Kampaň
Na jaře 1860 Lincoln kandidoval proti hluboce rozdělené Demokratické straně a postavil národ na pokraj zásadních změn. Vítězství republikánů by ukončilo politickou dominanci Jihu v Unii. Lincoln nakonec zvítězil ve všech severních státech kromě New Jersey. Lincolnovo vítězství na hustě osídleném severu přineslo vítězství ve Sboru volitelů. O čtyři roky později, v roce 1864 – uprostřed občanské války – uspořádaly Spojené státy další prezidentské volby, což se dosud žádnému jinému demokratickému státu nepodařilo. I když Lincoln cítil, že nemá naději na vítězství, nikdy vážně neuvažoval o odložení voleb. Navzdory svým pochybnostem dosáhl Lincoln obrovského vítězství ve Sboru volitelů, a to se značným náskokem 55 % i v lidovém hlasování. Tisíce Lincolnových hlasů od vojáků-občanů byly jedním z klíčů k jeho vítězství.
Výzvy
Když Lincoln opustil Illinois a zamířil na východ na svou inauguraci, řekl davu na springfieldském nádraží, že čelí výzvám, které se rovnají pouze těm, jimž čelil první prezident národa: Washington musel národ vytvořit, Lincoln ho nyní musí zachovat. Lincolnovo zvolení bylo samo o sobě důkazem sektářských neshod, které v padesátých letech 19. století rozdělily Spojené státy, protože otroctví se stalo kritickou politickou a morální otázkou. Jak Lincoln poznamenal: „Dům rozdělený sám proti sobě nemůže obstát.“ To se ukázalo jako prorocké, když se zhroutil systém národních stran (whigové zcela zanikli) a Sever a Jih se vyvinuly v oddělené společnosti – jedna založená na svobodné práci, druhá na otroctví. Zvolení Lincolna přimělo Jih, aby začal vystupovat z Unie nebo se od ní oddělil. Ve svém prvním inauguračním projevu Lincoln naposledy vyzval Jih, aby zůstal, ale bezvýsledně. Válka vypukla v dubnu 1861 při pokusu federální vlády doplnit zásoby do jihokarolínské pevnosti Fort Sumter. Navzdory optimismu straníků na obou stranách, že válka rychle skončí, se z ní stal dlouhý, zoufalý a mimořádně krvavý konflikt, který zásadně změnil podobu národa.
Básník Steve Scafidi charakterizoval výzvy, kterým Lincoln čelil, jako ty, kterým čelí lékař snažící se provést operaci mozku, zatímco mu pes okusuje nohu. Lincolnovy úkoly byly ohromující jak co do detailů, tak co do rozsahu. Z politického hlediska se musel pohybovat mezi mnoha náročnými frakcemi a zájmy Severu. Stál před ním také bezprecedentní úkol zorganizovat a vést první průmyslovou válku, konflikt, který zasahoval celou zemi, zapojoval všechny její zdroje a bojovala v něm armáda, která ne vždy byla na tento úkol připravena. A konečně, z ústavního a politického hlediska se Lincoln musel vypořádat s měnícím se významem občanské války. Zpočátku se Lincoln hlásil pouze k unionismu. Jak však válka pokračovala, viděl, že záchrana Unie je neoddělitelná od věci afroamerické svobody. Ve svém Gettysburgském projevu z roku 1863 tvrdil, že válka musí vést k „novému zrození svobody“, jinak by byla vedena zbytečně.
Významné činy
Z praktického hlediska jsou úspěchy Abrahama Lincolna mamutí, a přitom jednoduše popsatelné: postavil se secesi Jihu a rozpadu Unie s využitím všech politických a praktických nástrojů, které měl k dispozici, aby porazil Konfederaci a obnovil Spojené státy. Jeho schopnosti praktického politika byly mimořádné, protože žongloval s protichůdnými zájmy svých voličů, mezi něž patřila armáda, Kongres, cizí země i obyčejní Američané, které vědomě zastupoval. Je třeba mít na paměti, že Lincoln byl především mimořádně obratný politik, kterého často podceňovali jak jeho přátelé, tak nepřátelé. Jeho využívání mocenských pák při prosazování rozvíjejících se válečných cílů výrazně rozšířilo moc výkonné moci v americké politice a vytvořilo precedens, na který navázali pozdější prezidenti. Jeho pozastavení habeas corpus bylo kontroverzní tehdy i dnes, odvody do armády vyvolaly násilné nepokoje a prostřednictvím vládních zakázek a rozšiřování státních aktivit, jako bylo schválení transkontinentální železnice a Morrillova zákona o osídlování západních zemí, položil základy moderního státu.
Dědictví
Lincolnův odkaz je založen na jeho významných úspěších: úspěšně vedl politický boj a občanskou válku, která zachovala Unii, ukončila otroctví a vytvořila možnost občanské a sociální svobody pro Afroameričany. Jeho zavraždění mu však zabránilo dohlížet na obnovu Unie, kterou pomohl zachránit. Atentát měl také za následek, že se z Lincolna stal mučedník téměř mytologických rozměrů. Jak poznamenal Edwin Stanton, když Lincoln zemřel, „nyní patří věkům“ a Lincoln neměl nouzi o modloslužebníky, kteří v něm viděli téměř nadpřirozenou reprezentaci amerického génia. Mnohem realističtější je vidět Lincolna jako praktického génia. Jeho temperament byl lidský, tolerantní a trpělivý. Měl však také mimořádnou schopnost jasně vidět události, přizpůsobovat se jim a v případě potřeby rozhodně reagovat. Především je tu jeho vývoj v oblasti občanských práv. Občanskou válku začal s myšlenkami pouze na obnovení Unie, ale nakonec zavázal národ ke svobodě Afroameričanů. Jedna z velkých nezodpovězených otázek amerických dějin se soustředí na to, jak by se sociální trajektorie našeho národa změnila, kdyby Lincoln dožil svého druhého funkčního období.