V USA se absolutní občanskoprávní imunita vztahuje na následující osoby a okolnosti:
- zákonodárci zapojení do legislativního procesu;
- soudci jednající v rámci své soudní funkce;
- státní zástupci při rozhodování o obvinění;
- výkonní úředníci při výkonu soudní funkce;
- prezident Spojených států;
- pomocníci prezidenta, kteří nejprve prokáží, že funkce jejich úřadu jsou natolik citlivé, že vyžadují absolutní imunitu, a kteří poté prokáží, že tyto funkce vykonávali při provádění sporného úkonu;
- svědci při svědecké výpovědi u soudu (ačkoli stále podléhají křivé přísaze);
- právníci za určitých okolností souvisejících s podvodem
Prezidentská imunitaEdit
Ačkoli je prezident denně žalován ve své vládní funkci, obvykle není žalován ve své osobní funkci jako osobně odpovědný. V roce 1982 rozhodl Nejvyšší soud ve věci Nixon v. Fitzgerald, že prezident požívá absolutní imunity vůči občanskoprávním sporům za úřední úkony učiněné v době, kdy je prezidentem. Soud naznačil, že tato imunita je široká (i když ne neomezená) a vztahuje se na úkony v rámci „vnějšího perimetru“ prezidentových úředních povinností. Patnáct let po Fitzgeraldovi rozhodl Nejvyšší soud ve věci Clinton v. Jones, že prezident nemá absolutní imunitu vůči občanskoprávním sporům týkajícím se úkonů, které učinil předtím, než se stal prezidentem. Rozhodnutí Nejvyššího soudu z roku 2020 ve věci Trump v. Vance rozhodlo, že prezident podléhá předvolání k soudu v rámci trestního stíhání za osobní jednání se stejným právním prahem jako kdokoli jiný.
Imunita státních zástupcůRozhodnutí
V roce 1976 rozhodl Nejvyšší soud ve věci Imbler v. Pachtman, že státní zástupci nemohou být žalováni za škody způsobené jejich úředním jednáním během soudního procesu. Státní zástupce například nemůže být žalován za úmyslné zatajení zprošťujících důkazů, a to ani v případě, že toto jednání má za následek neoprávněné odsouzení. Absolutní imunita státních zástupců existuje rovněž v případě úkonů úzce souvisejících s fází soudního řízení v trestním řízení.
Nejvyšší soud však rozhodl, že státní zástupci nepožívají absolutní imunity, pokud působí jako vyšetřovatelé tím, že se podílejí na činnostech úzce souvisejících s funkcemi policie. Dále americký odvolací soud pro první obvod nedávno rozhodl, že státní zástupce nemá nárok na absolutní imunitu, pokud vykonává čistě administrativní funkce týkající se trestního stíhání. Sedmý soudní obvod navíc rozhodl, že státní zástupce není chráněn před odpovědností za to, že si během předsoudního vyšetřování vymyslí důkazy a následně je předloží u soudu.
Soudcovská imunitaEdit
Absolutní soudcovská imunita se uplatňuje, pokud soudci jednají v rámci své soudcovské funkce. Soudce požívá této imunity, když překročí svou pravomoc, nikoli však, když jedná bez jakékoli pravomoci. Soudcovská imunita se vztahuje i na nesoudce, pokud jednají v soudní nebo kvazisoudní funkci, například soudem jmenovaný rozhodce v případě spravedlivého rozdělení. Určení, zda někdo jedná v soudní funkci, a tudíž si zaslouží absolutní imunitu, vyžaduje použití funkčního testu; to znamená, že je třeba určit, zda daná osoba jedná funkčně podobně jako soudce.
Svědecká imunitaEdit
V roce 2019 se Trumpova administrativa bránila snahám demokratů ve Sněmovně reprezentantů přimět Trumpovy spolupracovníky, aby vypovídali, a tvrdila, že blízcí spolupracovníci prezidenta požívají absolutní imunitu proti poskytování svědectví Kongresu. Federální soudce však rozhodl v neprospěch administrativy a uvedl, že blízcí prezidentovi poradci – dokonce i ti, kteří pracují v oblasti národní bezpečnosti – nemají absolutní imunitu vůči svědectví při vyšetřování Kongresu, ačkoli tito úředníci se mohou odvolávat na výsadu výkonné moci, kdykoli je to vhodné. Ministerstvo spravedlnosti USA se proti tomuto rozhodnutí odvolává. Dříve se absolutní imunity v podobných souvislostech dovolávaly jak republikánské, tak demokratické prezidentské administrativy, ale tato doktrína nebyla v soudnictví většinou prověřena.
.