Obsah
Úvod
Absurdismus znamená vnitřní rozpor mezi tendencí člověka nalézt přirozenou hodnotu a smysl života a jeho neschopností nějakou najít.
Jinými slovy absurdismus odkazuje na snahu člověka nalézt oblast svého života a jeho neschopnost ji nalézt v důsledku lidsky omezených omezení.
Absurdismus tedy odkazuje na něco, co je lidsky nemožné, nikoli logicky nemožné. V tomto smyslu člověk, který se snaží nalézt vnitřní hodnoty a smysl života, nakonec selže kvůli nemožnému určitému.
Vysvětlení
Absurdismus vzrostl v období světových válek. Tyto světové války otřásly celým světem. Masové zabíjení milionů lidí přimělo tehdejší spisovatele k přesvědčení, že svět nemá smysl.
Každý má svůj vlastní způsob hledání významů. Použijeme-li pojem Absurdistán z hlediska války, lze to interpretovat tak, že národy se oddávaly válkám, aby válečnými prostředky dosáhly něčeho pro sebe, ačkoli brutalita je proti lidskosti.
Dva významní spisovatelé Kierkegaard a Camus se pokusili ve svých dílech Nemoc k smrti, respektive Mýtus o Sisyfovi podat řešení. Podle Camuse existují 3 řešení absurdity
- Přijetí nebo vytvoření smysluplného rámce jako náboženství považují existenci za filosofickou sebevraždu, protože podřízením se ideji nebo bytí, které je považováno za přesahující pozorované hranice, jednou svoboda.
- Sebevražda: je to řešení, při kterém člověk považuje život za nesmyslný nudný nebo bolestný a který ukončí svůj život podle Camuse smrt není pozorována, ale jednou pokus o sebevraždu ano.
- Přijetí absurdity: je to řešení, při němž člověk přijímá absurditu života, kterou potřebuje, podřizuje se jakýmkoli náboženským nebo morálním konstantám, které zná jako svůj život, a žije v největší míře své svobody.
Absurdismus se liší od existencialismu a nihilismu, jak je vysvětleno níže:
„Nihilismus tvrdí, že neexistuje smysl života a vytváření smyslu je zbytečné. Existencialismus tvrdí, že do svět je pozorován, člověk si k němu může vytvořit vlastní smysl. Absurdismus naproti tomu věří, že svět nemá smysl a člověk by ho měl přijmout stejně jako se proti němu bouřit.“
Charakteristika
- Absurdní dramata jsou lyrická, podobně jako hudba: popisují atmosféru a prožitek archetypálních lidských situací.
- Život je v podstatě nesmyslný, a proto truchlivý.
- Není naděje kvůli nevyhnutelné marnosti lidského snažení.
- Realita se nedá snést, pokud ji neuleví iluze a sny.
- Absurdní hra obsahuje konvenční řeč, slogany, technický žargon a klišé, aby si lidé uvědomili možnost překročit běžné řečové konvence a komunikovat autentičtěji.
- Předměty mají významnější postavení než jazyk.
- Člověk je fascinován smrtí, která trvale nahrazuje sny a iluze.
- Není zde žádná akce ani děj. To, co se děje, je velmi málo, protože se nemůže stát nic smysluplného.
- Závěrečná situace je absurdní nebo komická.
- Absurdní drama není účelné a konkrétní, protože neřeší žádný problém. Je jako abstraktní obraz, který nevyjadřuje konkrétní význam.
- Neguje racionalismus, protože se domnívá, že racionální myšlení, stejně jako jazyk, se zabývá pouze povrchními aspekty věcí.
- Považuje jazyk za neschopný vyjádřit podstatu lidské zkušenosti, protože není schopen proniknout za její povrch.
- V absurdních hrách neexistuje žádný dramatický konflikt.
Prezentace
.