Je ještě možné napsat komiksový román z kampusu? Vždyť univerzity ve Šťastném Jimovi a románech Malcolma Bradburyho a Davida Lodge byly plné života a sexu, revoluce a rozvratu a špatně se chovajících akademiků. Čtenář nebyl jediný, kdo se bavil, ani jediný, kdo četl – na těchto univerzitách četli knihy všichni.
Ale nyní se život z univerzit vytratil, alespoň v Austrálii. Jak by někdo mohl udělat komedii z něčeho, co už je makabrózní vtip?
Naštěstí, pokud máte náhodou bystré oko a jízlivý vtip Michaela Wildinga, tak můžete. Wilding, spisovatel a akademik, strávil posledních 35 let jako člen katedry angličtiny na univerzitě v Sydney a jeho černohumorný univerzitní román Academia Nuts dává od začátku najevo, jaký příběh má vyprávět, když spisovatel a anglický akademik Henry Lancaster oznámí, že se chystá napsat svůj univerzitní román.
Moderní Iliada, myslí si: „Pád Tróje. Konec jedné civilizace.“ Nebo, navrhuje jeho kolega doktor Bee, „Ztracený ráj. Ztráta nevinnosti.“
„Měl by sis pospíšit,“ poznamenává Pawley, kdysi učenec s oxfordským titulem, nyní nenapravitelný levičák ze sedmdesátých let, věčně zhulený, věčně paranoidní, spřádající konspirační teorie, které vždy zahrnují CIA, což neznamená, že se vždy mýlí. „Skoro nic nezbylo. Obchod se smíšeným zbožím je nový model… Virtuální univerzita.“
Academia Nuts se odehrává na katedře angličtiny jedné z nejstarších australských univerzit, kterou spravuje sbírka komických grotesek volajících po zhudebnění a uvedení na scénu. Kromě Mrtvé ruky, profesora angličtiny, který je tak nudný, že nemá vůbec žádnou osobnost, vedou představení neheterosexuální ženy.
Vedoucí katedry, „celá v obchodním obleku a s krvavě rudými nehty“, se podepisuje HOD, aniž by věděla, že je to ing. Lit. zkratka pro Srdce temnoty. Ale pak, HOD nenávidí knihy: „Budoucnost jsou videa.“
Její asistentka a „prsní kamarádka“ Philippa, ve studentských dobách známá jako slečna Tlapka pro svou neschopnost držet ruce pryč od jakéhokoli zaměstnance mužského pohlaví, změnila svou sexuální orientaci a stala se hvězdou kulturních studií. Nyní zavedla teorii na „poslední katedře na polokouli, která jí nepodlehla“, a odstranila ze svých kurzů všechny knihy a autory.
Skutečnou superstar je však obludná Edwina, PVC (prorektorka), dříve Deadwood Edward z katedry angličtiny, který si změnil pohlaví, aby mohl v 55 letech odejít do důchodu jako žena. Ukázalo se, že to byl skvělý kariérní tah: ujala se jí ženská a gay lobby, stala se „matronou“ centra pro transgenderová studia a rychle povýšila.
Wilding se břitce baví akademickými stížnostmi na předčasný odchod do důchodu, krátkodobé smlouvy, nekonečné vyplňování formulářů, výzkumné granty, financování na základě publikací, ať už jakkoli obskurních, a problém s parkováním. A tribunál pro sexuální obtěžování je malým komickým mistrovským dílem: stěžovatelka, paní Chungová, je rozzuřená, protože její profesor s ní přestal mít sex – požaduje rovné příležitosti s jeho ženou.
Ještě trpčí jsou postřehy na adresu administrátorů, průměrných lidí, kteří nikdy nic nevytvořili, nemají žádný závazek k předmětu nebo oboru, a tak jsou připraveni snižovat tituly, jak jim to vláda nabízí. „Tohle,“ komentuje hlas, který je třeba číst jako Wildingův, „se nedá říct žádným zábavným nebo poutavým způsobem.“
Tato kniha je plná literárních narážek a to je jeden z jejích bodů. Ačkoli je Academia Nuts hříšně vtipná, je nářkem nad koncem věku literatury, humanitní vzdělanosti, univerzity jako místa, které si cení intelektuálního bádání pro něj samotné, nikoli jako „produktu“.
Přečtěte si ji a smějte se nahlas. Pak se na ni podívejte znovu a zaplačte.
Suzy Baldwinová je novinářka deníku Herald a absolventka katedry angličtiny na univerzitě v Sydney.
.