Účel: Naším cílem bylo najít nejlepší prediktor pozdní reziduální acetabulární dysplazie u vývojové dysplazie kyčle (DDH) po uzavřené redukci (CR) a diskutovat indikace k sekundární operaci.
Metody: Retrospektivně jsme přezkoumali záznamy 89 pacientů s DDH (průměrný věk 16,1 ± 4,6 měsíce; 99 kyčlí), kteří byli léčeni pomocí CR. Kyčle byly rozděleny do tří skupin podle konečných výsledků: uspokojivé, neuspokojivé a operační. Byly porovnány změny acetabulárního indexu (AI), Wibergova úhlu středu a hrany (CEA), Reimerova indexu (RI) a diskrepance vzdálenosti středu a hlavy (CHDD) v průběhu času mezi skupinami. Síla prediktorů pro pozdní reziduální dysplazii acetabula AI, CEA, RI a CHDD v různých časových bodech byla analyzována pomocí logistické regresní analýzy. Ke stanovení mezních hodnot a odpovídajících hodnot senzitivity, specificity a diagnostické přesnosti pro tyto parametry byla použita analýza křivky ROC (Receiver operating characteristics).
Výsledky: AI i CEA se po CR zlepšily u všech skupin pacientů. V uspokojivé skupině se AI postupně snižovala až do sedmi až osmi let, zatímco CEA se zvyšovala až do devíti až deseti let (P < 0,05). V neuspokojivé skupině se AI a CEA přestaly zlepšovat tři, resp. dva roky po CR (P < 0,05). CEA a RI byly významně lepší ve vyhovující skupině ve srovnání s nevyhovující skupinou ve všech časových bodech (P < 0,05). Po CR zůstaly RI i CHDD ve všech skupinách v čase stabilní. Konečný výsledek po CR bylo možné předpovědět podle AI, CEA a RI ve všech časových bodech (P < 0,01). Hraniční hodnoty AI, CEA a RI byly 28,4°, 13,9° a 34,5 % po jednom roce a 25°, 20° a 27 % po dvou až čtyřech letech po CR. Celkem 80-88 % kyčelních kloubů mělo neuspokojivý výsledek, pokud AI > 28,4° a >25 po jednom, resp. dvou až čtyřech letech po CR. Pokud však byla hodnota CEA nižší nebo RI vyšší než mezní hodnoty v každém časovém bodě, mělo neuspokojivý výsledek pouze 40-60 % kyčlí. Průměrná senzitivita (0,889), specificita (0,933) a diagnostická přesnost (92,1 %) AI pro předpověď neuspokojivého výsledku byly významně lepší ve srovnání s CEA (0,731; 0,904; 78,2 %) a RI (0,8; 0,655; 70,8 %) (P < 0,05).
Závěry: Uspokojivé a neuspokojivé kyčelní klouby vykazují po redukci odlišné vzorce vývoje acetabula. AI, CEA a RI jsou prediktory konečných radiografických výsledků u DDH léčených CR, ačkoli AI vykazovala nejlepší výsledky. U kyčlí s uspokojivými výsledky se AI zlepšuje až do sedmi let po CR, zatímco u kyčlí s neuspokojivými výsledky se přestává zlepšovat tři až čtyři roky po CR. Podle našich výsledků je operace indikována, pokud je AI >28° jeden rok po CR nebo AI >25° dva až čtyři roky po CR. CEA a RI by měly být použity jako sekundární ukazatel, který pomůže při výběru pacientů vyžadujících operaci.