750 mg acetazolamidu denně v prevenci akutní horské nemoci (AMS), jak doporučuje metaanalýza publikovaná v roce 2000 v British Medical Journal, může být nadměrné a je kontroverzní. Abychom zjistili, zda se účinnost nízkých dávek acetazolamidu 125 mg bd (250 mg), které se v současnosti používají v Himálaji, významně liší od 375 mg bd (750 mg) acetazolamidu v prevenci AMS, navrhli jsme prospektivní, dvojitě zaslepenou, randomizovanou, placebem kontrolovanou studii. Účastníci byli vybráni z různorodé populace (neepálských) trekařů v Namche Bazaar (3440 m) v Nepálu na trekové trase Everestu při výstupu do středních bodů studie (4280 m/4358 m) a do koncového bodu, Lobuje (4928 m), kde byla shromážděna data. Účastníkům bylo náhodně přiděleno podávání 375 mg acetazolamidu (82 účastníků), 125 mg acetazolamidu (74 účastníků) nebo placeba (66 účastníků), a to od výšky 3440 m po dobu až 6 dnů při výstupu do výšky 4928 m. Výsledky ukázaly, že složený výskyt AMS u 125 mg bd byl podobný jako u 375 mg bd (24 % vs. 21 %, 95% interval spolehlivosti, -12,6 %, 19,8 %), na rozdíl od výrazně vyššího výskytu AMS (51 %) pozorovaného ve skupině s placebem (95% interval spolehlivosti pro rozdíly: 8 %, 46 %; 12 %, 49 % pro nízké a vysoké srovnání). Obě dávky acetazolamidu zlepšily oxygenaci stejně (82,9 % pro 250 mg denně a 82,8 % pro 750 mg denně), zatímco saturace kyslíkem u placeba byla významně nižší a činila 80,7 % (95% interval spolehlivosti pro rozdíly: 0,5 %, 3,9 % a 0,4 %, 3,7 % pro nízké a vysoké srovnání). Ve skupině s dávkou 375 mg bd bylo také více parestezií (p < 0,02). Došli jsme k závěru, že 125 mg bd acetazolamidu se v prevenci AMS významně neliší od 375 mg bd; 125 mg bd by mělo být považováno za preferovanou dávku, pokud je indikována u osob vystupujících do nadmořských výšek nad 2500 m.
.