Historicky je tato látka známá především díky své účasti na rozpoznávání rostlinných patogenů, zejména díky své roli signálu přitahujícího a transformujícího unikátní onkogenní bakterie rodu Agrobacterium. Gen virA na plazmidu Ti bakterie Agrobacterium tumefaciens a plazmidu Ri bakterie Agrobacterium rhizogenes využívají tyto půdní bakterie k infikování rostlin prostřednictvím jeho kódování pro receptor pro acetosyringon a další fenolické fytochemikálie vylučované ranami rostlin. Tato sloučenina také umožňuje vyšší účinnost transformace rostlin, jak se ukázalo při transformačních postupech zprostředkovaných A. tumefaciens, a má tak význam v rostlinných biotechnologiích.
Acetosyringon lze nalézt také v Posidonia oceanica a v celé řadě dalších rostlin. Je vylučován na poraněných místech dvoudomých rostlin. Tato sloučenina zvyšuje genovou transformaci zprostředkovanou Agrobacteriem u dvouděložných rostlin. U jednoděložných rostlin tato reakce na poranění chybí, což je považováno za limitující faktor genové transformace zprostředkované Agrobacteriem u jednoděložných rostlin.
Sloučeninu produkují také samci lalokonosce (Leptoglossus phyllopus) a využívají ji ve svém komunikačním systému.
Studie in vitro ukazují, že acetosyringon zvyšuje tvorbu mykorhiz u houby Glomus intraradices.
Celkovou syntézu tohoto jednoduchého přírodního produktu provedli Crawford a spol. v roce 1956, ale současný syntetický zájem je omezený. K dispozici je celá řada analogů acetosyringonu, včetně některých, které jsou kovalentními inaktivátory buněčných procesů zahrnujících acetosyringon.