Podle tradice sahá původ města do Xiphonie, tajemného řeckého města, které dnes již zcela zaniklo. V římské době existovalo jiné řecké město Akis, které se účastnilo punských válek. V Ovidiových Metamorfózách se píše o velké lásce mezi Ácis, duchem řeky Ácis, a mořskou nymfou Galateou. Podle mytologie Galateiny slzy po smrti Ā́cise daly vzniknout řece Ā́cis, Fiume di Jaci, tekoucí kolem Acireale (starověké Akis nebo Acium). Římané město nazývali Acium a leželo na hlavní cestě z Catany do Tauromenia. Římané využívali termální prameny, které se zde nacházely.
Ve středověku se město rozrostlo kolem hradu (dnes součást Aci Castello), za Byzantinců známého jako Jachium, za Arabů jako Al-Yāj (الياج) a později jako Aquilia. V roce 1169 obrovské zemětřesení rozptýlilo obyvatelstvo na pevnině, rozdělené mezi četné čtvrti Aci. Další Aquilia byla založena koncem 14. století severněji a vytvořila jádro moderního města. Jediným pozůstatkem středověké Aquilia Nova („Nová Aquilia“) je goticko-lombardský portál kostela svatého Antonína (v italštině nazývaného „chiesa di Sant’Antonino di Padova“).
V 16. století císař Karel V. osvobodil město od feudálních vazeb a vytvořil z něj korunní komunu. Koncem 16. století mělo město 6 000 až 7 000 obyvatel. Nejstarší dokument zmiňující se o karnevalu v Acireale pochází z roku 1594. Město rozšířilo svou roli obchodního centra (získalo právo pořádat svobodný trh neboli Fiera Franca) a dostalo řadu nových staveb.
Acireale bylo v roce 1693 téměř zničeno zemětřesením, které podstatně zastavilo jeho hospodářský růst. Během Expedice tisíců (1861), která osvobodila Sicílii od Neapolského království, bylo Acireale prvním městem, které se vzbouřilo proti Bourbonům. V roce 1941 bylo bombardováno Spojenci, což si vyžádalo mnoho civilních obětí.