Wow – 34 týdnů! Zbývá už jen 6 týdnů, i když oba s Mattem máme pocit, že přijde o něco později. Uvidíme… věci se tu teď začínají cítit o něco reálněji, když jsme navštěvovali nějaké kurzy související s přípravou na miminko a připravovali pokoj! Vzrušující!“
Podívejte se nejprve na mé předchozí těhotenské příspěvky, pokud jste je přehlédli:
- Sdělení naší velké novinky
- 1. trimestr rekapitulace/Q&Příspěvek
- Chlapeček nebo holčička?!
- Aktualizace 16. týdne těhotenství (samé emoce, samé sacharidy)
- Aktualizace 18. týdne těhotenství (samé chlebíčky, necítím snobárnu)
- Aktualizace 20. týdne těhotenství (ve sladkém bodě + začínám cítit pohybové záchvěvy!)
- Aktualizace 22. týdne těhotenství (stále ve sladkém bodě!)
- Aktuální informace o 24. týdnu těhotenství (emocionální horská dráha)
- Aktuální informace o 26. týdnu těhotenství (oficiálně vypadám jako těhotná, potýkám se s bolestmi kyčlí a dolní části zad)
- Aktuální informace o 28. týdnu těhotenství (zjišťuji, že moje staré podprsenky jsou mi už hodně malé)
- Naše dětská oslava!
- Aktuální informace o 30. týdnu těhotenství (nevolnosti se trochu vrátily)
- Aktuální informace o 32. týdnu těhotenství (emocionální zmatek díky psímu dramatu)
- Těhotenství, obraz těla a intuitivní stravování
Aktuální informace o 34. týdnu těhotenství
Velikost dítěte: Přes 4 kg a velikost melounu! Podle mé aplikace už má také zřejmě plně zformované nehty – takže super.
Btw – tahle slideshow z Muzea vědy a průmyslu v Chicagu, která ukazuje, jak se tělo mění týden po týdnu během těhotenství, je fakt super. Šílené, jak se orgány doslova odsouvají! (Děkuji čtenářce blogu Lise, že se o to se mnou podělila v komentářích k mému příspěvku o těhotenství, tělesném obrazu a intuitivním stravování!)
Příznaky: Cítím se postupně stále trapněji a nepříjemněji, ale stále ještě docela dobře, pokud jde o věci, za což jsem vděčná! Myslím ale, že miminko se mi tam začíná víc mačkat… pokud nesedím rovně, cítím tlak/kopání pod pravým žebrem. Dobrá pobídka k výbornému držení těla. 😉 Rozhodně mám poslední dobou zase o něco větší nevolnosti a bolesti hlavy… je to jako v prvním trimestru v tom, že nejhorší je to v noci a když mám moc velký hlad (což je těžké, protože pocit nevolnosti k jídlu zrovna neláká…)
Hlavním příznakem, se kterým se potýkám, je ale to, že můj trávicí systém je katastrofa (a byl po většinu těhotenství, ale zdá se, že je to čím dál horší). Přemýšlím, že přejdu na prenatál s probiotiky, jestli to trochu pomůže. Jsem si jistá, že něco z toho je normální, souvisí to jen s těhotenstvím a/nebo stresem, ale také jsem musela brát antibiotika už v prvním trimestru kvůli zánětu močových cest (ty jsou prý v těhotenství běžné), tak si říkám, jestli to trochu nerozhodilo? Jakékoliv tipy jsou vítány… Vím, že většinou si v těhotenství lidé zřejmě stěžují na zácpu, ale u mě je to opačný problém (průjem, hurá… omlouvám se TMI).
Aktuálně chybí: Vědět s jistotou, které jídlo mi bude chutnat/pochutnám si na něm. Je to teď takový hit or miss – bříško je dost vybíravé a těžko předvídatelné! Těstoviny se však obvykle zdají být výhrou, zejména s omáčkou z červeného masa. 🙂
Spánek: Kromě toho, že se často budím (zdá se, že jsem mnoho nocí kolem třetí hodiny ráno vzhůru a může trvat i hodinu, než znovu usnu) a že je pro mě obrovské utrpení snažit se v noci přepnout na druhý bok (mám miliardu polštářů, které musím přemístit, a navíc sedět je teď super nepohodlné/těžké), spím poslední dva týdny relativně dobře, z velké části díky tomu, že nás psi nebudí opravdu brzy. (Byli pryč na dvoutýdenním internátním pobytu – více informací najdete v mé aktualizaci k 32. týdnu těhotenství)
Chutě a oblíbená jídla: Tohle je opravdu hit or miss/all over the place. Některé dny se cítím normálně, co se týče jídla… a pak mám jiné dny k večeři cereálie nebo ravioli z konzervy (včera večer, žádná ostuda). Ovoce, mléčné výrobky a sacharidy jsou stále téměř vždy sázkou na jistotu, i když jsem vždy schopná jíst zajímavější (a slané/zeleninové) věci dříve během dne. Středomořská jídla a já máme teď období… tenhle jehněčí wrap s omáčkou tzatziki, který jsem měla nedávno k obědu (v Cassatt’s Kiwi Café v Arlingtonu), byl úžasný. Taky miluju humus (ale jen s pita chlebem, ne náhodně s krekry, které normálně miluju) a saláty s ovocem (hlavně s melounem).
Oh, a hamburgery a hranolky jsou obecně vždycky výhra 🙂
Averze k jídlu: Mehhhhhhh, viz výše. Takže trefa do černého. Obecně je ale večeře vždycky nejtěžší – takže těžko říct, co mi bude chutnat, dokud to nezačnu jíst!“
Cvičení: Cvičení: Stále mi chybí běhání (i když díky podivnému návratu horkého/vlhkého počasí v minulém týdnu mi nechybělo tolik jako obvykle), ale jsem i nadále opravdu vděčná za to, že mé tělo je v pohodě a pokračuji v zábavných schůzkách s kamarádkami v boot campu, lekcích jógy, procházkách/výletech a plavání. Vždycky se cítím tisíckrát víc sama sebou, když si dobře zacvičím – cvičení je pro mě skvělým odbouráním stresu a také společenským časem. Budu v tom pokračovat, dokud to moje tělo nebude chtít!
Můj režim v poslední době jsou dva bootcampy týdně (obvykle jeden jen s Chelsea a jeden s Chelsea i Kathleen), plus samostatná hodina jógy a/nebo plavání, a pak spousta procházek a příležitostné túry. V hodinách jógy chodím většinou na normální (ale méně náročné) lekce ve stylu vinyasy a jen si je upravuji podle potřeby.
V rámci bootcampů si je také jen upravuji podle potřeby – většinou kombinací lehčích vah, pomalejšího tempa (pokud jde o nějaká kola, dělám méně opakování, abych nebyla super pozadu za ostatními/nezdržovala lidi) a občas dělám úplně jiné cviky. Pokud mi něco připadá divné nebo příliš intenzivní, dělám něco jiného nebo nižší variantu. Trenéři mi pomáhají s nápady na variace/modifikace, i když ne vždy vědí, co je vhodné pro těhotenství, takže je dobré, že mám většinou i vlastní nápady. 🙂
Nálada: V poslední aktualizaci těhotenství (také v rubrice „nálada“) jsem se podělila o stresující zákulisní situaci, kterou jsme řešili se psy – tu si přečtěte jako první, pokud vám unikla. V pondělí se vracejí z dvoutýdenního stravovacího a výcvikového tábora, a abych byla upřímná, jsem z toho opravdu vystresovaná, protože to, že se vracejí, znamená, že se musíme skutečně 100% rozhodnout tak jako tak ohledně Ashe a uvést plán do pohybu co nejdříve, než nám dojde čas. Kdykoli jsem na to v posledních dvou týdnech, kdy byli pryč, myslela nebo jsme o tom s Mattem mluvili, v podstatě jsem se okamžitě rozbrečela – prostě to všechno strašně těžce nesu. Normálně by mě to rozrušilo, ale vím, že těhotenské hormony tomu nepomáhají – rozbrečím se mnohem snadněji než obvykle a mám problém se z toho oklepat, jakmile taky začnu.
Čím víc jsme o tom ale s Mattem mluvili, tím víc si myslíme, že je to nejlepší rozhodnutí pro nás i pro Ashe najít jí nový domov, i když představa, že už nebudeme mít naše malé štěně, nás strašně mrzí. 🙁 Vím, že do ní promítám lidské emoce a že ona bude nejspíš úplně v pohodě a přenese se přes to DOST rychleji než my, ale stejně je opravdu těžké nemyslet na to, že je zmatená, smutná a osamělá, a cítím se hrozně provinile. Také jsme zjistili, že podle adopční smlouvy se záchrannou organizací, od které jsme ji dostali v Asheville v Severní Karolíně, jsme ze zákona povinni jim ji vrátit v případě, že si ji nenecháme, což mi láme srdce, protože jsem se chtěla pokusit najít jí domov přímo, abych měla jistotu, že bude někde, kde ji budou mít rádi a kde opravdu znají a chápou její situaci a dokážou s ní pracovat. Nesnáším představu, že by se měla vrátit do útulku, i když vím, že ta záchranná organizace je skvělá a že tu politiku mají nejspíš z dobrého důvodu. Dalším problémem však je, že by to znamenalo, že by s ní Matt jel 8 hodin zpátky do Ashevillu, což by pro něj bylo samozřejmě emocionálně náročné, a také by to znamenalo, že by byl 8 hodin daleko, což mě opravdu znervózňuje, vzhledem k tomu, že do termínu porodu by nám v té době zbýval pravděpodobně jen měsíc. Fuj. Trochu jsme se bavili s tou záchrannou organizací a vypadá to, že by nám mohli na půl cesty poslat nějakého dobrovolníka, protože je to výjimečná situace… to by byla obrovská pomoc.
Takže… uvidíme, jak na tom bude, až ji dostaneme zpátky, a příští týden u nás přespí přítel (varovali jsme ho, že a) už nemáme pokoj pro hosty ani postel pro hosty a b) psa, který nesnáší cizí lidi, ale stejně to chtěl zkusit), takže to bude dobrý test, abychom viděli, jak velký pokrok opravdu udělala. Ale tak jako tak se budeme muset rozhodnout co nejdřív, a pokud se nezlepší o světelné roky, nevím, jak to bude zvládat s dítětem, když budeme mít pořád víc lidí v domě a venku, včetně chův, které tam budou bez nás atd. Vždyť co se například stane, když budu rodit uprostřed noci a naše psí školky nebudou mít otevřeno! Nikdo jiný si pro ni k nám domů nemůže dojít a přivést ji tam, protože by byla strašně agresivní, kdyby vstoupili k nám domů. A co se stane, když budeme potřebovat hlídání v noci, když nebude ve psí školce? Máme ji prostě na celou dobu zavřít do pokoje? Co když budeme pryč delší dobu? Také vím, že jakmile se narodí dítě, naše pozornost a čas budou mnohem více rozdělené, a nejsem si jistá, jak budeme schopni zvládnout/předejít situacím, ve kterých by Ashe mohla být potenciálně teritoriální/agresivní. Přijde mi, že je toho všeho nějak moc, i když nechceme 🙁 Budu vás informovat. <3
Čtení: Teď nečtu nic, co by se týkalo miminka, ale absolvujeme spoustu skupinových osobních kurzů přípravy na miminko. Zmínila jsem, že minulý víkend jsme absolvovali kurz kojeneckých dovedností 101 a v úterý večer jsme byli na kurzu kojení! Bylo to vlastně úžasné a velmi užitečné – opravdu poučné a fascinující – tělo je tak úžasné. Příští týden máme kurz resuscitace kojenců a týden poté jsme se rozhodli, že se přece jen přihlásíme na kurz porodu! Děkuji vám všem za rady k mému pondělnímu příspěvku, ve kterém jsem se ptala, jestli se to vyplatí – díky čtenářce blogu Daně jsme nakonec našli kurz mimo nemocnici, který trvá jen 3 hodiny, což mi přijde mnohem schůdnější než 6 až 8 hodin, které nabízí naše nemocnice. Takže si říkám, že takhle se budeme cítit lépe připraveni, ale nebudeme úplně zahlceni informacemi. Výhra/výhra!
Pokroky na dětském pokoji: Konečně máme legálně vypadající dětský pokoj!!! Minulý týden jsem si vzala odpoledne volno z práce a s mámou jsme pokoj úplně vyklidili od všech náhodných starých věcí a začali skládat nový dětský nábytek, který nám ten den přivezli.
Přes minulý víkend jsme s Mattem dokončili skládání veškerého nábytku a přesouvali věci, abychom vymysleli konfiguraci všeho, abychom mohli objednat poslední věc, dětskou knihovnu. Pak jsme s mamkou strávily další odpoledne ukládáním veškerého dětského oblečení (všechno nám vyprala a rozdělila do velikostních skupin – záchrana) a uspořádáním/odložením všech dětských hraček a dalších pomůcek. Uf!! Myslím, že jsme docela připraveni – kromě štědrých darů, které jsme dostali na dětské oslavě, jsme také dostali spoustu oblečení z ruky a dalších věcí od přátel, což nám opravdu pomohlo doplnit chybějící věci. (Poznámka na okraj – BABY SOCKS! Umírám. Jsou tak maličké!)
Ještě musíme dodělat pár věcí a trochu vyzdobit, ale mám dobrý pocit, že už máme věci z větší části připravené, i když vím, že to vlastně nepotřebujeme, protože malá bude nějakou dobu spát v kolébce u naší postele. Ale stejně – chtěla jsem to mít hotové dřív, než přijede, protože vím, že po jejím příjezdu bude všechno šílené. Je tak zábavné podívat se do skříně a vidět tohle… ahhhh!!!
Podělím se o celou fotku dětského pokoje, jakmile ho dokončíme – zůstaňte naladěni!
Uf – tohle bylo dneska dlouhé… zřejmě jsem toho měla hodně na srdci! Děkuji vám za přečtení a sdílení tohoto výjimečného období s námi. <3 Moje další aktualizace bude ve 36. týdnu. Do té doby!
p.s. Pokud vám to uniklo, včera jsem se s vámi podělila o své plány na mateřskou dovolenou + péči o dítě!