Shrnutí
Annie Johnové je nyní sedmnáct let a chystá se odjet do Anglie studovat ošetřovatelství. Ráno, kdy odjíždí, se probudí s vědomím, že později během dne odpluje lodí na Barbados a pak do Anglie. Annie si prohlíží všechno ve svém domě a přemýšlí o svém životě a o tom, jak buď její matka, nebo otec vytvořili všechno, co v něm je. Tato známost v Annie na jednu stranu vyvolává nostalgii, ale na druhou stranu ji nutí uvědomit si, že musí odjet někam jinam, aby se mohla rozvíjet.
Annie slyší zvonit zvon místního kostela, což znamená, že je sedm hodin ráno, kdy její otec obvykle vstává a odchází do práce. Annie vstane a oblékne se do šatů a šperků, kterých se speciálně dotkla žena obeah. Poté snídá s rodiči větší snídani ve stylu nedělní snídaně. Ti se chovají vesele i smutně a Annie se chová stejně, i když cítí úlevu, že už jde. Její matka navrhne, že by se Annie mohla po odjezdu vdát, a Annie tuto myšlenku rázně odmítne. Po snídani se Annie rozhodne, že by se měla s Gwen rozloučit, přestože jí na ní už hluboce nezáleží. Gwen řekne Annie, že se na podzim provdá za místního chlapce Nevise. Annie jí přeje hodně štěstí, ale v duchu si myslí, že Gwen pohltila naprostá hloupost.
Annie později prochází s rodiči městem, když míří k lodi, která ji má odvézt. V hlavě jí víří vzpomínky, když míjí instituce svého mládí: školu, kostel a švadlenu, kde se vyučila. Annie si vzpomíná, jak ji matka poprvé poslala na pochůzku pro sušené bylinky do obchodu a jak matka plakala radostí, když se Annie úspěšně vrátila. Annie má v hlavě diapozitivy vzpomínek na svůj ostrov, ale přesto se ho chystá opustit.
Nakonec Annie s rodiči dorazí k molu, ze kterého odpluje. Annie vzpomíná, jak tam s otcem chodívali na procházky, aby si zacvičili, a otec si povídal s jedním z hlídačů. Jak se Annie dívá dolů, najednou pocítí strach, že sklouzne přes molo do modrozelené vody. Přepadne ji chvilková panika, když uvažuje o tom, že by rodiče a svůj život nechala za sebou. Přemýšlí, proč se hned na místě nesvalí na molo na hromadu. Ale neudělá to. Spolu s rodiči nastoupí do člunu, který je odveze k jejich lodi. Jakmile se dostanou k lodi, matka představí Annie kapitánovi a vysvětlí mu, že Annie nikdy necestovala sama. Annie bude sdílet kajutu s další mladou ženou. Rodiče Annie obejmou a matka začne plakat, což Annie rozpláče. Matka jí řekne, že nezáleží na tom, kam Annie odjede a co bude dělat, protože její matka bude vždy její matkou a Antigua bude vždy jejím domovem. Annie se usmívá a tváří se zamilovaně, ale v srdci cítí, jak je dobře, že odjíždí. Její matka se otočí a vyjde z chaty. Krátce nato Annie vytáhne z tašky velký červený bavlněný kapesník, aby podle zvyku zamávala rodině na rozloučenou. Když Anniina matka vidí, jak jí mává, zuřivě jí mávání opětuje, dokud na sebe už nevidí. Annie se pak vrátí do kajuty a poslouchá, jak vlny šplouchají na loď, která začíná odplouvat.
Analýza
V závěrečné kapitole se Anniin postoj k sobě samé a k rodičům liší od jejích pocitů po většinu knihy. Annie přijala myšlenku, že je samostatnou osobou. Ve skutečnosti se jí její samostatnost nyní zdá hluboce důležitá a těší se, až bude daleko od svých rodičů a své historie, aby ji mohla rozvíjet. Když se poslední ráno probudí, vidí, že v jejím domě nezbývá žádný prostor pro její identitu, protože je plný identity jejích rodičů. Všechno v domě definuje je, a ne ji. Annie potřebuje najít nové vlastní místo, aby mohla svobodně vyjádřit své já. Z tohoto důvodu pociťuje ve svém domě nostalgii, ale zároveň věcně vyjadřuje svou potřebu jej opustit.
Anniina touha po oddělenosti v kombinaci s nostalgií jí v celé této kapitole propůjčuje dvojí vědomí. U snídaně se její rodiče se smutkem smějí Anniinu odjezdu, zatímco sousedé se u ní zastavují, aby jí popřáli hodně štěstí na její dobrodružné cestě. Annie vnímá slavnostní náladu svých rodičů jako důkaz toho, že i oni věří, že je čas, aby šla dál. Annie se navenek chová přátelsky, ale v srdci cítí odpor. Při loučení s Gwen si Annie myslí, že se Gwen zvrhla v naprostou hloupost jako opice. Skutečnost, že Gwen se bude brzy vdávat, zatímco Annie se představě manželství zcela vyhýbá, jak řekla svým rodičům, ještě více podtrhuje rozdíl mezi oběma dívkami.