Tvorbu AAIW lze velmi jednoduše vysvětlit pomocí Ekmanova transportu a divergence a konvergence vodních mas. Větry nad Antarktidou se nazývají polární východní větry, kdy větry vanou z východu na západ. V blízkosti pobřeží Antarktidy se tak vytváří povrchový proud proti směru hodinových ručiček, který se nazývá Antarktický pobřežní proud. Ekmanův transport způsobuje, že se voda na jižní polokouli tlačí směrem doleva od povrchového pohybu. Tento západně orientovaný pobřežní proud v Antarktidě tedy bude tlačit vodu směrem k Antarktidě.
Současně existuje silný proud severně od Antarktického pobřežního proudu, nazývaný Antarktický cirkumpolární proud (ACC), vytvořený silným západním větrem v této oblasti, který obtéká Antarktidu ve směru hodinových ručiček. Ekmanův transport bude tuto vodu opět tlačit doleva od povrchového pohybu, tedy směrem od Antarktidy. Protože voda těsně u pobřeží Antarktidy je tlačena pryč a do Antarktidy, vede to k oblasti antarktické divergence. Zde dochází ke vzdouvání severoatlantické hluboké vody (NADW). NADW je studená a poměrně slaná. Jakmile je NADW vyvržena k hladině, část z ní diverguje směrem k Antarktidě, ochlazuje se a klesá zpět dolů jako antarktická spodní voda.
Voda NADW se při vyvržení také diverguje směrem od Antarktidy. Tato divergovaná voda se pohybuje na sever (směrem k rovníku) a zároveň trvalé srážky (poloha je blízko polárních minim ~60° j. š.) spolu s přílivem vody z tání snižují salinitu původní NADW. Protože se slanost NADW o tolik změnila a v podstatě ztratila všechny své jedinečné vlastnosti, aby byla NADW, nazývá se nyní tato povrchová voda šířící se na sever antarktickou povrchovou vodou (AASW). Pohyb AASW směrem na sever také získal trochu tepla z atmosféry, čímž se mírně zvýšila její teplota.
Když tato voda dosáhne 50° j. š. až 60° j. š., narazí na zónu antarktické konvergence. V tomto bodě se subantarktické vody, které se vyznačují tím, že jsou mnohem teplejší než antarktické vody, nacházejí severně od antarktické polární fronty a antarktické vody jižně od antarktické polární fronty. Tato oblast se označuje jako antarktická konvergenční zóna/antarktická polární fronta, protože mezi antarktickými a subantarktickými vodami jsou výrazné teplotní i solné gradienty (zejména teplota). Je to také oblast silného vertikálního míchání. Je důležité si uvědomit, že tato zóna konvergence nevzniká jen proto, že subantarktická voda proudí na jih a AASW na sever, ale v důsledku Ekmanovy konvergence.
Jakmile povrchová antarktická voda šířící se na sever dosáhne zóny antarktické konvergence, začne klesat, protože je hustší než subantarktická voda na severu, ale méně hustá než antarktická voda na jihu. Tato voda se pak označuje jako AAIW. Potápějící se AAIW se ocitá mezi subantarktickou vodou (výše), která je mnohem teplejší, ale slanější, a NADW (níže), která je studená a poměrně slaná.
Po mnoho let se mělo za to, že výše zmíněný vznik AAIW je jediným procesem vzniku. Nedávné studie zjistily, že existují určité důkazy o tom, že část vody subantarktického modu je schopna proniknout přes subantarktickou frontu (frontální oblast oddělující polární frontální zónu od subantarktické zóny) a stát se dominantním zdrojem AAIW, nikoliv AASW. Vzhledem k tomu, že je obtížné získat pozorování v této velmi zrádné oblasti, je tento výzkum teorie míchání subantarktické módní vody stále rozpracován, ale existuje mnoho důkazů pro její zahrnutí do vzniku AAIW. Je důležité poznamenat, že největší zdroj vzniku AAIW se nachází právě jihozápadně od jižního cípu Jižní Ameriky.
.