Primární cestou útoku archivních bomb jsou e-maily, ke kterým jsou připojeny. Takový e-mail není příliš velký a nepředstavuje na první pohled patrnou hrozbu.
Archivní bomby nejsou primárně určeny k rozbalení uživatelem, ale převážně cílí na antivirové programy: Ty často skenují soubory – včetně souborů v archivech – ihned po jejich přijetí. Za tímto účelem je třeba archivy rozbalit do dočasného úložiště. Hrozí, že rozbalené soubory zaplní operační paměť nebo pevný disk a systém se zcela zastaví. Kromě toho proces skenování vyžaduje mnoho výpočetního času. U rekurzivních archivních bomb naopak systém obvykle zůstává funkční, pouze virový skener nemůže nikdy dokončit svůj úkol (tj. prohledat archiv). Tomuto typu archivních bomb lze čelit tím, že antivirový software prohledá příchozí archivy pouze do určité hloubky. Útok je tedy pokusem o odepření služby.
Zpochybnění informací o velikosti v atributech archivu nemá žádný další přínos, protože s nimi lze manipulovat například pomocí hexadecimálního editoru.