V mém životě bylo několik nezapomenutelných okamžiků, které budu nazývat „wow“ momenty.
Pamatuji si na léto před prvním ročníkem střední školy, kdy jsem pracoval na táboře v severní Minnesotě. Jedné jasné noci jsem šel ke své chatě a byl jsem ohromen miliony zářících teček na neznečištěné obloze: roztažený baldachýn třpytivých hvězd. Neuvěřitelné. „Páni.“
Vzpomínám si, jak jsem poprvé uviděl svou ženu ve svatebních šatech. „Wow.“
Jsem si jistý, že i vy máte ve svém životě podobné „Wow“ okamžiky.
Ale jak často se v církvi nebo ve službě zastavíme a řekneme: „Wow“? Mluvím o tom, že se zastavíme a řekneme: „Wow“ nad absolutní majestátností a dechberoucí krásou Boha.
V žalmech se to děje často. Ale jste na tom podobně jako já a někdy přicházíte do kostela se zájmem pouze o informace? „Co mohu o Bohu pochopit? Co mi Bůh může dát? Řekni mi o Bohu fakta, nejlépe taková, která odpovídají tomu, jaký ho chci mít. Pak mě možná napadne říct: „Páni.“
Žalm 117 je vzorem pro lék na tento smutný impuls v nás. Žalm 117, nejmenší žalm v Písmu, praská ve svých drobných švech chválou a uctíváním Boha.
Jak se to týká tebe a mě? Žalm nám říká: chválu Hospodinu mají vzdávat „všechny národy“, má být dána od „všech národů“ (Ž 117,1) Chválu, uctívání, čest a slávu máš vzdávat Bohu bez ohledu na to, zda jsi starý nebo mladý, bohatý nebo vůbec ne, chytrý nebo ne tak chytrý, emocionální nebo analytický člověk, hipster nebo hippie nebo kdokoli jiný. Boha máme uctívat bez ohledu na své místo nebo osobnost. Je to pro každého a každému je to přikázáno.
Soustředění pro uctívání
Chvalte Hospodina, všechny národy! Velebte ho, všechny národy! (Žalm 117,1)
Než začneme všude vykřikovat chvály, musíme mít nějaké zaměření. Komu máme tuto chválu vzdávat? Předmětem našeho uctívání je Bůh. Žalm 117 nám přikazuje „chválit Hospodina“ (zvýraznění doplněno). Bůh má být středem naší chvály a radostného uctívání.
Každý něco uctívá. Přesto se naše zaměření na chválu často odklání jinam než k Bohu, že? Někdy se zaměření našeho uctívání obrací dovnitř, k nám samým. Možná s tím bojujeme, pokud trávíme příliš mnoho času pohledem do zrcadla. Někdy se zaměření obrací směrem ven, k druhým lidem. Může to vypadat tak, že trávíme více času v časopise People než v Písmu. A jindy se zaměření našeho uctívání obrací směrem ven k věcem, například k nákupu každé nové vychytávky, jakmile se objeví na trhu.
Jsme lidé uctívání, a pokud není obráceno k Bohu, je určitě obráceno k něčemu jinému než k němu. Žalm 117 nás prosí, abychom svou chválu obrátili vzhůru k Bohu.
Naše palivo pro uctívání
Veliká je totiž jeho pevná láska k nám a Hospodinova věrnost trvá navěky. (Žalm 117,2)
Retoplán si může naplánovat podrobnou trajektorii a mít konkrétní cíl, ale pokud v nádržích není palivo, nedojde ke startu, natož k příletu. Proto se v tomto žalmu musíme ptát: „Co je to s Bohem, co má pohánět mou chválu k nebi?“
Chválíme Hospodina pro jeho vytrvalou lásku k nám.
Plnou váhu této neuvěřitelné Boží lásky nese Ježíš a jeho kříž. Boží láska byla poslána „k nám“ zabalená jako jeho Syn, Ježíš. V největším skutku lásky, jaký kdy svět viděl, Kristus zemřel na kříži za vaše i mé hříchy. V 1. Janově 4,9-10 se píše:
V tom se mezi námi projevila Boží láska, že Bůh poslal na svět svého jediného Syna, abychom skrze něj žili. V tom je láska, ne že bychom my milovali Boha, ale že on miloval nás a poslal svého Syna, aby byl smírnou obětí za naše hříchy.
Žijeme v kultuře, kde je tak málo věcí věrných a trvalých, že? Přesto je Bůh věrný. Zamyslete se na chvíli nad třemi slovy použitými ve výše uvedené větě: věrný, vydržet, navždy. Všechna tři obsahují prvky jeden druhého; skoro se zdá, že je to trochu nadbytečné. Věrný znamená něco jako věrnost. Vytrvalost znamená, že jste v tom na dlouhou dobu. A navždy – dobře – znamená navždy. V tomto verši se tedy dozvídáme, že Bůh je trojnásobnou dávkou věrnosti. Nejen věrný. Nejen trvalá věrnost. Ale vytrvalá věrnost navždy.
Dekret k uctívání
Chvála Hospodinu! (Žalm 117,3)
Známe své zaměření. Máme své palivo. Co tedy máme dělat dál?“
Chvalte Hospodina!“
Udělejte z chválení Boha první věc, kterou ráno uděláte, věc, kterou během dne běžně opakujete, a poslední věc, kterou uděláte, než jdete spát. Co kdybyste si před spaním a ráno hned po sprše přečetli jednu kapitolu z Bible? Co kdyby tento zvyk nahradil kontrolu e-mailu nebo sociálních sítí?“
Můžeme chválit Boha v mezidobí života.
Vaření večeře? Poděkuj mu za jídlo a ochucení, když mícháš a smažíš. Oblékáte děti? Společně děkujte Bohu za to, jak je skvělý. Procházíte se po chodbách mezi vyučováním? Přemýšlejte o mnoha způsobech, jak se Bůh ve vašem životě projevil, a chvalte ho.
Můžeme Boha chválit i v těžkých chvílích.
Tento týden přinese mnoho situací, ve kterých se budete muset rozhodnout mezi tím, zda Boha poslechnete, nebo ne. Možná to bude znamenat, že se omluvíš a požádáš o odpuštění někoho, komu jsi ublížil. Možná to znamená vést obtížný, ale nezbytný rozhovor se svým dítětem o tom, jak být Božím mužem nebo ženou. Možná to znamená sdílet s někým Krista. Žádná z těchto situací není snadná. Rozhodněte se poslouchat Krista, a přesto je udělejte. Tím, že to děláte, chválíte Ježíše.
Bůh je hoden vašeho „wow“. Jak ho tedy budete tento týden chválit vy?