Belgeo

Tento výzkum byl financován Univerzitou Sapienza v Římě, Interdisciplinární projekty 2015 (č. C26M15WHXB)

Úvod

1Od 80. let 20. století zaznamenává Itálie výrazný nárůst migrace, který je způsoben zejména tím, že politické, ekonomické a sociální podmínky zemí přistěhovalců neumožňují jejich přežití. Přistěhovalci tvoří část zahraničního obyvatelstva pobývajícího v Itálii, které se podle „statistického spisu o přistěhovalectví“ (zpráva UNAR 2014) odhaduje na více než 5 milionů osob. Převážná většina těchto přistěhovalců žije v největších metropolitních oblastech, jako je Řím, Milán a Turín, a téměř 700 000 jich je soustředěno v regionu Lazio. Pouze polovina z celkového počtu přistěhovalců je zaměstnaná a méně než desetina má platné povolení k pobytu, ať už z důvodu práce, sloučení rodiny, politického azylu nebo studia. Většina přistěhovalců pochází ze zemí s tradičně vysokou mírou emigrace. I když se procentní podíly mohou v jednotlivých regionech lišit a některé komunity mohou být na určitých místech koncentrovány více než jiné, nejpočetnější cizí obyvatelstvo pobývající v Itálii pochází z Rumunska, Albánie, Maroka, Číny, Ukrajiny, Filipín, Indie, Peru, Bengálska, Polska a Tuniska.

2Tento článek přináší úplnou zprávu o výsledcích studie pro projekt založený na kombinaci klinických údajů se socioekonomickými údaji o mobilitě lidí v metropolitní oblasti Říma. Výchozím bodem této analýzy je soubor údajů z registru pacientů oddělení úrazové péče nemocnice Policlinico Umberto I za období 2000-2013.

3Nemocnice registruje největší počet přijetí (přibližně 140 000 v roce 2014) v rámci regionu Lazio. Nachází se nejen vedle dvou železničních stanic (Termini a Tiburtina), kde mnoho nelegálních přistěhovalců tranzituje nebo nachází útočiště, ale je také velmi blízko čtvrti Esquilino, kde mnoho (legálních i nelegálních) přistěhovalců pracuje a nachází domov.

4Klinické pozorování údajů odhaluje vysoký výskyt určitých onemocnění u osob specifického etnického původu, které se přistěhovaly do Říma. Z toho vyplývá nutnost shromáždit více informací o velikosti a charakteristikách migračních toků s využitím multidisciplinárního přístupu.

5Italie je již řadu let cílovou zemí přistěhovalců. Vyzývá k vytvoření sociálních politik, které umožní integraci různých etnik, a k zavedení nástrojů pro monitorování zdraví spolu s intervenčními programy v oblasti veřejného zdraví. Tyto programy by měly být zaměřeny na řešení specifických zdravotních potřeb, které je třeba identifikovat. K těmto účelům představuje pohotovostní jednotka platný prostředek podpory.

6Termín neviditelný proud byl poprvé použit k popisu proudu navrátilců na konci kolonialismu. Tyto návratové toky se týkaly osob vracejících se do zemí starého evropského původu a odlišovaly se od tradičního pojetí imigračních toků (Smith, 2003), neboť v tomto případě se jednalo o bílé jedince kulturně kompatibilní se zeměmi migrace. Tento výklad pojmu se používal i pro podobné jevy, k nimž docházelo během druhé světové války (Isaac, 1954). Findlay (1995) se zabývá fenoménem neviditelných toků a označuje jej za mobilitu kvalifikovaných pracovníků, kteří migrují na krátkou dobu, aniž by představovali etnický problém. Autor tedy tento koncept spojuje s procesem internacionalizace výrobního sektoru, k němuž došlo v předchozích dvou desetiletích. Croucher (2009) naopak používá termín neviditelné toky v souvislosti s novými formami globalizace spojenými s ekonomikou a trhem práce. Konkrétněji se vědec zaměřuje na přeshraniční migrační toky (se zvláštním zřetelem na americko-mexickou hranici), které sledují nové typy vzorců a mají specifické charakteristiky.

7Z hlediska zdravotní péče vyžaduje fenomén neviditelných toků, které se skládají z neformálních i nelegálních přistěhovalců, neustálé využívání zdrojů na monitorování zdravotního stavu migrantů.

8I když lze v přijímacích střediscích provést prvotní posouzení zdravotního stavu přistěhovalců, je často obtížné adekvátně posoudit jejich dlouhodobé zdravotní potřeby vzhledem k tomu, že někteří přistěhovalci se buď stěhují do jiných států, nebo zatímco zůstávají v přijímající zemi – v tomto případě v Itálii – velmi často nemají registrovanou pracovní smlouvu nebo nájemní smlouvu nebo nejsou registrováni v národní zdravotní službě. Prakticky se jedná o „neviditelnou lidskou mobilitu“, protože úplné údaje o jejich existenci v určitém čase a místě nejsou plně zdokumentovány. Jediný důkaz o jejich přítomnosti na určitém území lze často nalézt pouze v rámci pohotovostních systémů, pokud se náhodou přihlásili kvůli naléhavé zdravotní situaci.

9Průzkum, který provedl ISTAT v roce 2011/12, hodnotil prostřednictvím rozhovorů počet imigrantů, kteří v předchozích třech měsících navštívili pohotovostní oddělení akutní péče. Bylo zjištěno, že na 1 000 obyvatel připadá 66 přistěhovalců oproti 50,5 na 1 000 Italů.

10Počet návštěv oddělení akutní péče je vyšší u cizinců ve věkové skupině 25-34 let (77,5 na 1 000 obyvatel), zatímco v případě Italů se zvyšuje po 55. roce věku. Oddělení úrazové péče a pohotovosti totiž představují privilegované pozorovatelny zdravotních problémů daného území. Vyrovnávají se s nedostatky zdravotnického systému, který při absenci služeb prevence a péče ukládá využívat zdravotnická zařízení pouze v případě nouze.

11Na základě tohoto pozorování byla provedena retrospektivní observační analýza údajů poskytnutých oddělením úrazové péče a pohotovosti římské polikliniky Policlinico Umberto I. Na základě této analýzy bylo zjištěno, že v roce 2006 bylo na odděleních úrazové péče a pohotovosti v Římě hospitalizováno více než 200 pacientů. Tvoří ji studie o přijetí cizích státních příslušníků v roce 2000 v římské metropolitní oblasti. Záměrem je pochopit zvláštnosti a rozdíly mezi zdravotním stavem Italů a přistěhovalců. Dále je záměrem posoudit změny zdravotních potřeb v čase v důsledku změn environmentálních, socioekonomických a politických podmínek.

12Provedená studie má za cíl zlepšit lékařskou praxi personálu pracujícího v zařízeních pro imigranty. Poznatky získané ze studie mohou být ve skutečnosti užitečné pro rychlé odhalení specifických klinických vzorců, překonání případné kulturní bariéry nebo jazykové překážky. Analýza navíc může poskytnout návrhy na zlepšení zdravotní politiky a vytvořit spolu s příslušnými zdravotnickými zařízeními cesty pro prevenci a péči o určitá onemocnění mimo naléhavost kritické okolnosti, která vede cizince k návštěvě oddělení urgentního příjmu. Opakování této analýzy v jiných městských/metropolitních oblastech může navíc poukázat na rozdíly a podobnosti v rámci území Evropské unie a představovat základ pro srovnání mezi zeměmi EU. Výsledky této studie by mohly být využity k usměrňování zdravotní politiky území EU a k podpoře zdravotní politiky národů původu cizinců, kteří často pocházejí z rozvíjejících se nebo méně rozvinutých zemí.

13Údaje použité v této retrospektivní observační studii (všechny vstupy na oddělení nehod a pohotovosti římské nemocnice Policlinico Umberto I v letech 2000-2013), byly získány z informačního systému GIPSE (Information Management ER and DEA). Mezi zahraniční populací identifikovanou prostřednictvím údajů byla provedena hloubková analýza devíti početně reprezentativnějších národností. V sestupném pořadí se jedná o rumunské, bengálské, peruánské, čínské, polské, albánské, egyptské, filipínské a marocké občany.

14Ze statistické analýzy získaných údajů vyplynuly skupiny diagnóz, které se lišily od ostatních zkoumaných národnostních skupin, a to s ohledem na dvě proměnné: věk a diagnostický kód ICD-9-CM (Mezinárodní klasifikace nemocí – 9. revize – klinická modifikace). Nejprve byly identifikovány podskupiny diagnóz, které tvořily nejméně 50 % velikosti vzorku. Poté byla vybrána k analýze každá diagnostická skupina, která se u každé národní skupiny lišila alespoň o 10 % od procentuální hodnoty kontrolní populace složené ze všech ostatních národních skupin, včetně Italů. U každé národní skupiny bylo také zkoumáno věkové rozložení v každé jednotlivé diagnostické skupině, která tvořila alespoň 60 % velikosti vzorku podskupin diagnóz.

Multidisciplinární přístup: výhody a nevýhody

15Původ problému využití multidisciplinárního přístupu k identifikaci a řešení fenoménu neviditelných toků se zdá být poměrně nedávný. Vzhledem k rozsahu tohoto jevu je tento přístup jediný, který se může zabývat některými problémy, které jednotlivé obory nemohou vyřešit, protože přesahují jejich individuální dosah. Průzkumy provedené během mezinárodních geografických kongresů konaných v roce 2015 (Eugeo, Budapešť, IGU, Moskva) potvrdily zájem mnoha vědců – kteří ještě nedokončili nebo nepublikovali své studie – o využití takového multidisciplinárního přístupu. Na metodologické úrovni se tato studie zabývá problémem v jeho kořenech, přičemž přezkoumává literaturu, která se zabývala otázkou spolupráce mezi společenskými a lékařskými vědami.

16Vědecký a technický výzkum je důležitý pro společenský rozvoj společnosti; humanitní studie významně ovlivňují politickou sféru určitého území. Uznání existence ostrého rozdělení mezi jednotlivými disciplínami vytvořilo pro výzkumníky několik komplikací. Důsledek tohoto rozdělení není pouze individuální povahy, ale vytváří také složité politické, environmentální a kulturní problémy, kterým musí globální společnost čelit a řešit je. Před více než půl stoletím upozornil Charles Percy Snow (1959) na problém nekomunikativnosti mezi vědci a badateli a osvětlil tak jejich neschopnost spolupracovat. Podle Snowa (1959) by pro získání hlubší perspektivy v sociální i politické oblasti bylo nutné vytvořit komplexní přístup obou kultur.

17Dílo autora bylo dlouho předmětem diskusí, uznání, ale i kritiky. Z tohoto a dalších důvodů jeho závěry i po padesáti letech hodnotí a diskutují významné vědecké časopisy. Snow (1963) také uvažuje o možnosti vzniku třetí kultury, která by byla schopna tuto absolutní dichotomii zprostředkovat. Autor totiž koncipoval myšlenku velmi komunikativní kultury humanistů schopných uvažovat o vědeckých otázkách.

18Vědci se přece naučili komunikovat přímo s širokou veřejností. Specializovaní novináři působí na vertikální úrovni, zdola nahoru, zatímco profesoři komunikují shora dolů. Podle Brockmana (1995) není třetí kultura disciplínou, ale procesem, jehož výsledkem jsou všechna díla vydaná vědci a dalšími mysliteli, kteří se zabývají vědeckou divulgací. Tito vědci svou prací a svými osvětovými schopnostmi nahrazují tradiční intelektuály při objasňování hlubšího smyslu našeho života. Téma vědecké divulgace se stalo klíčovým prvkem naší společnosti.

19V souvislosti se společenskými vědami Kagan (2009) uvádí, že v posledních padesáti letech vzrostl význam třetí kultury. Autor ve své práci popisuje předpoklady, slovník a přínos přírodních, společenských a humanitních věd. Zásluhu na tom mají zejména sociální a humanitní vědy, které přispěly k pochopení lidské přirozenosti a zpochybnily předpoklad, že biologické procesy jsou hlavními činiteli určujícími změny v lidském chování. Kagan (2009) dělí vědy na základě nových parametrů, které se týkají velmi specifických proměnných, jako je velikost fondu, zdroje financování, metody řízení výzkumu a způsoby shromažďování a využívání dat. Autorovo poselství lze shrnout do dvou hlavních myšlenek: fyzické a kulturní prostředí má mnohem větší význam než genetická struktura a správné studium lidského chování je založeno na analýze kultury a symbolů.

20Pro společenské vědy jsou hlavními zdroji informací slovní výpovědi, pozorování a měření lidského chování a fyziologická měření. „Velká věda“, která se vyvinula v posledních padesáti letech, se zbavila vzrušení z osobního objevu. Rozsáhlé financování nezbytné pro „velkou vědu“ upřednostnilo ty společenské vědy, v nichž jsou teoretické inovace možné s menšími granty.

21Jistě není třeba katalogizovat všechny obory do posledního, je však třeba si uvědomit skutečnost, že některé obory se v průběhu času proměnily více než jiné a že některé definice, které platily v letech po druhé světové válce, by měly být přezkoumány a v případě potřeby revidovány. Zvláštním případem jsou geografové, ať už fyzikální (přírodovědci), nebo ekonomičtí (společenskovědní). Navštěvují stejné studijní programy, mají stejné občanské a profesní organizace a na mezinárodní úrovni patří do stejné Mezinárodní geografické unie (IGU). IGU se zase hlásí k Mezinárodní radě pro společenské vědy (ISSC) a současně k Mezinárodní radě pro vědu (ICSU), k níž jsou přidruženy také asociace antropologie a psychologie, ale ne všech společenských věd. Geografie tedy zastupuje přinejmenším dvě kultury a může přirozeně přispět k překonání rozdělení mezi těmito různými disciplínami. Vyjadřujíc se prostřednictvím prostorového vymezení jevů a událostí a také s pomocí nejnovějších geografických informačních systémů dokáže tato disciplína porovnávat a zlepšovat komunikaci mezi různými kulturami a událostmi prostřednictvím jejich umístění na území.

22Římská deklarace (21. 11. 2014) o odpovědném výzkumu a inovacích (RRI) v Evropě požaduje, aby všichni členové společnosti, včetně občanské společnosti, byli vzájemně odpovědní za procesy a výsledky výzkumu. To ukládá nutnost spolupráce při vědeckém vzdělávání, určování priorit, řízení odpovědnosti a předávání nových poznatků občanské společnosti. V létě 2012 zveřejnila Evropská komise řadu opatření, která mají usnadnit přístup k výsledkům výzkumu financovaného z veřejných prostředků. Tato opatření jsou známá pod pojmem „otevřený přístup“. Tato politika usnadní přístup k výsledkům dalším výzkumným pracovníkům a společnostem. Jak navíc uvedla Máire Geoghegan-Quinn, evropská komisařka pro výzkum a inovace, tento postup zefektivní investice ve výši 87 miliard eur. Nezbytnost multidisciplinárního přístupu i oběhu výsledků vědeckého výzkumu jsou nyní nedílnou součástí veškerého financování evropského výzkumného programu HORIZON 2020, které bude poskytováno v letech 2014 až 2020.

Lidská mobilita jako klíčový prvek pro pochopení sociálních změn

23Lidská mobilita je již několik desetiletí jedním z klíčových témat zájmu sociálních věd. Tato zvláštní pozornost věnovaná tomuto tématu následovala proměny v povaze migrace i turistických toků v kontextu pokročilé globalizace, která ovlivnila mezinárodní obchod, kapitálové toky a ekonomické strategie. Nové formy lidské mobility zase ovlivnily sociální a kulturní vývoj a byly podpořeny pokrokem v oblasti informačních technologií a komunikace.

24 V současné kultuře existuje silná provázanost mezi globálními jevy a lokálním rozvojem. Mobilita lidí je jedním z nejdůležitějších způsobů, jak se tato provázanost projevuje. Místa, která byla dříve spojena pouze toky pracovních sil, jsou nyní stále více propojena novými formami mobility, které mají za následek výraznou změnu životního stylu, vzorců spotřeby a politického dění. Tyto nové formy mobility se šíří také v souvislosti s podstatnými změnami tradičnějších forem ekonomické migrace. Lidská mobilita má různé formy včetně migrace a cestovního ruchu, tento vztah mezi nimi představuje další aspekt vědeckého zájmu. Cestovní ruch je formou mobility s proměnlivým trváním a je vzájemně závislý na ostatních formách migrace. Na druhé straně vytváří odlišnější formy migrace, jako jsou ty, které jsou vyvolány poptávkou po službách, nebo ty více konzumní, které mohou mít různé podoby v závislosti na délce trvání a důvodech, jako je tomu v případě sezónní migrace, prázdninových domů, migrace související se změnou životního stylu nebo odchodem do důchodu. V desetiletí 2000-2010 se geografie potýkala jak s problémem nového vymezení pojmů migrace a cestovní ruch, tak s nutností provádět další výzkum synergického vztahu mezi nimi (Hall a Williams, 2002). Několik forem migrace ve skutečnosti generuje turistické toky, neboť přistěhovalecká komunita se může stát nejen centrem turistických toků, ale může být také původcem turistických toků lidí vracejících se do své země za přáteli a příbuznými.

25Urry (2000) navrhuje sociologický manifest, který zkoumá vzájemné závislosti a sociální důsledky všech různých typů mobility lidí, produktů, obrazů, informací a odpadních produktů. To je důvod, proč druhá část názvu jeho knihy odkazuje na „mobility“ pro jednadvacáté století. Mobilitu je třeba považovat za geografický i sociální fenomén. Urry tvrdí, že sociální mobilita dosud ignorovala průniky sociálních tříd, pohlaví a etnických skupin s regiony, městy a místy. Na základě tohoto tvrzení autor naznačuje nový sociologický rozměr, který již není ukotven v konceptu lidské společnosti, ale orientuje se na hledání nových paradigmat, jako jsou sítě, mobilita a horizontální tekutost. Sheller (2011) se historicky zamýšlí nad tím, jak sociologie v kontextu dynamického kulturního prostředí 90. let 20. století vyvolala diskusi nejen mezi sociology, ale také mezi vědci z oblasti geografie, antropologie, architektury, urbanismu, teorie médií a komunikace a umění.

26Na základě tohoto nového multidisciplinárního přístupu se parametry stávají parametry sociologie tekutin, v níž neexistují žádné výchozí ani cílové body; neexistuje žádná konkrétní referenční perspektiva a rychlost a směry jsou důležitější než cíle. Proto vstupují do hry vlastnosti, jako je viskozita a nestálost, a vznikají stěny, které brání pohyblivosti, ale neměl by být ignorován průchod kapilárami. Křižovatky tekutin a hierarchická měřítka kapilár jsou centry, kolem nichž se organizuje autorita. Stejně tak se různé tekutiny protínají v „nemístech“ modernity. Od roku 2000 zřídila Mezinárodní geografická unie (IGU) komisi „Globální změny a lidská mobilita (GLOBILITY) s cílem zkoumat metodologické předpoklady vývoje populačních toků (Montanari, 2002). Do GLOBILITY se zapojili vědci a profesoři z více než stovky výzkumných ústavů (50 % evropských, zbytek z celého světa). Poslední desetiletí umožnila výzkumníkům využít zkušeností a rozvoje společenských věd a příspěvky pocházejí nejen z vyspělých zemí severní polokoule, ale také z Afriky a Tichomoří. Aby nedošlo ke zkreslenému pohledu na lidskou mobilitu, je ve skutečnosti věnována pozornost tomu, aby na palubě byli autoři, kteří mohou reprezentovat názory jak rozvinutých, tak rozvojových zemí. Přestože síť vznikla jako součást IGU, byli k aktivní účasti na GLOBILITY přizváni i další výzkumníci z jiných společenských oborů (Montanari a Staniscia, 2016).

Výsledky a diskuse

27Příjemů na oddělení nehod a pohotovostí na poliklinice Policlinico Umberto I bylo od roku 2000 do června 2014 celkem 1 908 240. V roce 2014 bylo na oddělení nehod a pohotovostí na poliklinice Policlinico Umberto I hospitalizováno celkem 1 908 240 osob. Počet příjmu italských občanů činil 1 651 621, počet příjmu cizinců byl 256 619. Trend počtu přijetí na oddělení akutní péče vykazoval v průběhu času trvalý a progresivní nárůst u všech zkoumaných národnostních skupin. Mírnou odchylku lze pozorovat pouze u polské populace v letech 2005 až 2006 (graf 1).

28Na základě počtu přijetí na oddělení nehod a pohotovostí pro devět identifikovaných etnických skupin byl vzat v úvahu počet obyvatel registrovaných na matričním úřadě obce Řím 1. ledna každého roku. Srovnatelné jsou údaje z let 2004 až 2013. Statistiky za rok 2012 se vztahují k celostátnímu sčítání lidu, proto počet registrovaných cizinců nemusel být v některých případech správně vložen do databáze matričního úřadu. Za sledované období se počet registrovaných cizinců mírně zvýšil v případě občanů Egypta, o polovinu vzrostl v případě občanů Polska, třikrát v případě Číňanů, více než čtyřikrát v případě Rumunů a téměř šestkrát v případě Bengálců.

29Jako relevantní se jeví také koeficient počtu hospitalizací na tisíc cizinců registrovaných na matričním úřadě. Tento koeficient lze zkoumat buď jako vyvíjející se v čase, nebo jej lze porovnávat meziročně. Při porovnání s počtem registrovaných obyvatel zůstává počet hospitalizovaných pacientů v období 2004-2013 převážně konstantní (obrázek 2) nebo se mírně zvyšuje (jako v případě Bengálců, Peruánců, Filipínců a Maročanů), ale také klesl o polovinu (Číňané a Poláci) a o třetinu (Rumuni a Albánci).

30Analýza různých důvodů přijetí na oddělení úrazové péče a pohotovosti a srovnání kontrol devíti zkoumaných etnik s italskou populací odhalují existenci specifických onemocnění pro každou národnostní skupinu.

31Kardiovaskulární onemocnění jsou častější u italské populace vyššího průměrného věku než u komunity přistěhovalců. Četnost akutních koronárních syndromů se zdá být nižší u pacientů z řad přistěhovalců, ale průměrný věk výskytu je v tomto případě výrazně nižší, zejména u některých populací jihovýchodní Asie (což potvrzuje údaje z literatury). Dodani et al (2012) předpokládají, že příčina je genetická, nicméně Jayasinghe a Jayasinghe (2009), McQueen (2008), Rahman a Zaman (2008), identifikují v rizikových faktorech získaných těmito migrujícími populacemi příčinu zrychlené aterogeneze, která je zodpovědná za časná kardiovaskulární onemocnění. U Jihoameričanů jsou hlášeny případy změn krevního tlaku a srdečního selhání. I v tomto případě představuje zvláštnost nízký věk postižených. Miranda et al. (2013), El Khamlichi et al. (2001), Schneck a Biller (2005) rovněž uvádějí výskyt onemocnění zahrnujících srdeční selhání a akutní kardiovaskulární příhody v afrických zemích středomořské pánve, což potvrzují i výsledky této studie.

32Dýchací onemocnění jsou častější u zahraničních skupin. Nejčastěji se vyskytují akutní respirační infekce, ale nebylo zjištěno, že by představovaly nějakou zvláštní statistickou významnost vůči určitému etniku.

33Poláci registrují velkou procentuální míru v případě gastrointestinálních onemocnění (hlavně gastro-duodenitidy, chronické hepatitidy a cirhózy). Nedávné publikace Oddělení epidemiologie Národního institutu veřejného zdraví – Národního institutu hygieny ve Varšavě dokumentují neúčinné programy primární a sekundární prevence HBV a HCV.

34Jak polští, tak filipínští občané vykazují sklon k onemocněním postihujícím kůži, a pokud jde o Filipínce, ženy mají vyšší procento močových infekcí (64 % osob přijatých na oddělení akutní péče tvoří Filipínky).

35Nádorových onemocnění (zejména těch, která postihují ženské pohlavní orgány) a novotvarů krve a krvetvorného systému se týká zejména rumunské populace. Zdá se, že je to způsobeno nedostatkem celostátních screeningových testů na nádorová onemocnění (např. HPV testy), jak ve svých studiích zdůrazňují Tornesello et al. (2011), Apostol et al. (2010), Arbyn et al. (2009 a 2007).

36U onemocnění postihujících ženy se počet přijetí z důvodu těhotenství, porodu a poporodních komplikací zdá být vyšší u všech skupin cizinců a zejména u mladších žen ve srovnání s italskou skupinou.

37Tato poznámka se týká zejména rumunské populace, ale také jihovýchodních Asiatů (zejména Číňanů a Bengálců) a Albánců.

38Vzhledem k dodatečné klasifikaci faktorů ovlivňujících zdravotní stav a využití zdravotního systému pro podpůrná vyšetření (např. u špatně definovaných příznaků, které nezapadají do kodifikované diagnózy; vyšetření a testy k posouzení věku pomocí rentgenového snímku kostí) se procentuální hodnoty u těchto diagnostických skupin jeví vyšší u pacientů cizí národnosti. To platí zejména v případě bengálských a egyptských občanů, neboť tyto hodnoty jsou čtyřikrát vyšší než průměr. Tento údaj může být způsoben nemožností přístupu cizích státních příslušníků k těmto službám, které nejsou poskytovány systémem pohotovosti/urgence, a nutností nechat si provést vyšetření v jiných zařízeních (např. kostní věk).

Závěry

39Analýza dat poukázala na rozdíly mezi národnostmi u některých diagnostických skupin. Zdůraznila vztah mezi těmito skupinami a některými etniky (rumunská populace a nádorová onemocnění, Bengálci a ischemická choroba srdeční v mladém věku, Peruánci a onemocnění oběhového systému, polská populace a gastrointestinální onemocnění, Albánci a duševní a dermatologické poruchy, Filipínci a onemocnění močopohlavního ústrojí zejména u žen a marocká populace a cévní onemocnění). Při identifikaci genetických faktorů souvisejících s etnicitou a jednotlivých rizikových složek, a to jako údajných příčin onemocnění, a tedy i důvodů přijetí na oddělení akutní péče, analýza literatury potvrdila výsledky této studie. Výsledky této analýzy jsou důležité zejména pro lepší pochopení toho, jak dříve diagnostikovat konkrétní onemocnění, což je velmi užitečné v případech, kdy je anamnéza pacienta stíněna jazykovými a kulturními bariérami. Po prvotní péči poskytované na odděleních akutní péče by bylo žádoucí, aby bylo možné tyto pacienty zahrnout do programů prevence a péče.

40Některé patologie a některá přijetí na odděleních akutní péče zřejmě odkazují na problémy jiné úrovně. Jedním ze zjištění, která vyplynula z této studie a která jsou konzistentní ve všech zkoumaných populacích, je přítomnost na území cizinky, která čelí těhotenství ve velmi raném věku (pokud se porovná s věkem těhotenství Italů). V průběhu let se populace cizinek zvýšila, možná z důvodů slučování rodin. Taková cesta vyžaduje především nemocniční pomoc z medicínsko-právních a ekonomických důvodů. Bylo by žádoucí, aby bylo možné vytvářet programy sexuální výchovy a poskytovat gynekologickou pomoc cizinkám nad rámec bezprostřední péče poskytované na odděleních nehod a pohotovostí.

41Nakonec je třeba uvést poznámku o nesprávném přijímání cizinek na oddělení nehod a pohotovostí (AED). Tento jev často souvisí s medicínsko-právními problémy, které znepřístupňují všeobecnou lékařskou pomoc a ambulantní péči cizincům bez povolení k pobytu. Bylo by velmi užitečné vytvořit na AED informační místa o předpisech upravujících přístup imigrantů ke zdravotní péči a ošetření.

42Výsledky výzkumu jsou povzbudivé zejména z hlediska možnosti navázání spolupráce mezi lékařskými a společenskými vědami s cílem lépe pochopit a dopředu plánovat situaci, která se stala alarmující pro svůj rozsah a důsledky. V posledním roce totiž fenomén neviditelných toků ovlivňuje sociální, ekonomický a politický život občanů EU. Z toho vyplývá nutnost dalšího zkoumání těchto otázek. Výzkumný tým se proto rozhodl od analýzy provedené na tranzitním uzlu provést strukturovanou studii o tom, jak se nepravidelné formy lidské mobility pohybují v sítích a přenášejí své problémy na více uzlů na italském i evropském území.