Verses 1-22
2 Samuelova 7,1-2. Když král seděl ve svém domě a Hospodin mu dal kolem sebe odpočinout od všech jeho nepřátel, řekl král proroku Nátanovi: „Hle, nyní bydlím v domě z cedrového dřeva, ale Boží schrána přebývá v závěsech.
Dál už nic neřekl, ale jeho úmysl byl zcela jasný, totiž postavit dům, který by byl vhodnějším příbytkem pro Hospodinovu schránu.
2. Samuelova 7,3 Nátan králi řekl: „Jdi a udělej všechno, co máš na srdci, neboť Hospodin je s tebou.
Mluvil příliš rychle. I proroci, kteří jsou inspirováni Bohem, musí na své poselství čekat na svého Mistra, a když vyslovují slova, která vycházejí jen z jejich úst, říkají to, co budou muset zanedlouho odříkat. Vypadalo to sice zcela jasně, že to bylo to pravé, co měl Nátan Davidovi říci, ale neměl k tomu „Tak praví Hospodin“.
2 Samuelova 7,4-5. A tak se stalo, že Nátan řekl Davidovi „Tak praví Hospodin“. Té noci přišel k Nátanovi Hospodinův svěřenec a řekl: „Jdi a řekni mému služebníku Davidovi: Tak praví Hospodin.“
„Už jsi mu dal vědět, co měl Nátan o té věci říci,
teď jdi a řekni mu, co říká Hospodin.“
2 Samuelova 7,5 Postavíš mi dům, abych v něm mohl bydlet?“
Představa byla zcela příliš nízká. On stvořil všechen prostor, čas je jeho výtvorem a nebeská klenba stojí v jeho všemohoucnosti; má snad on sám mít dům, v němž by mohl přebývat?“
2 Samuelova 7,6. Kdežto já jsem od té doby, co jsem vyvedl syny Izraele z Egypta, až dodnes nebydlel v žádném domě, ale chodil jsem ve stanu a ve stánku.
Stavba, kterou bylo možné postavit a sundat a přemístit, kamkoli lid putoval. To stačilo jako ústřední svatyně k uctívání a o nic jiného se Bůh nestaral.
2 Samuelova 7,7. A tak se Bůh staral o to, aby se stal ústřední svatyní. Na všech místech, kde jsem chodil se všemi syny Izraele, jsem promluvil slovo s některým z izraelských kmenů, kterým jsem přikázal, aby pásli můj lid Izrael, řka: „Proč mi nepostavíte dům z cedru?“
Položil Bůh někdy synům Izraele takovou otázku, jako je tato? Ne; a je velmi pozoruhodné, že od doby, kdy byl postaven chrám, můžeš datovat úpadek pravého náboženství v Izraeli; a totéž se od té doby stalo mnohokrát; kdykoli je náboženství obklopeno složitými obřady a nádhernou architekturou, téměř jistě utrpí ztrátu moci a účinnosti. Prostota uctívání nemusí být jeho životem, ale má s ním velmi úzkou souvislost.
2 Samuelova 7,8-11: „Vždyť to, co se děje při bohoslužbě, se děje při bohoslužbě. Nyní tedy řekni mému služebníku Davidovi: „Toto praví Hospodin zástupů: Vzal jsem tě z ovčince, z následování ovcí, abys byl vládcem nad mým lidem, nad Izraelem, a byl jsem s tebou všude, kam jsi šel, a vyhladil jsem všechny tvé nepřátele z tvých očí a učinil jsem tě velikým jménem, podobným jménu velmožů, kteří jsou na zemi.“ A tak jsem tě vzal z ovčince. Nadto ustanovím lidu svému Izraelskému místo, a zasadím je, aby bydlili na místě svém, a nebudou se více stěhovati, a synové bezbožnosti nebudou jich více trápiti, nás před časy a jako od času, kdy jsem přikázal soudcům, aby byli nad lidem mým Izraelským, a dal jsem ti odpočinouti ode všech nepřátel tvých. Také ti Hospodin říká, že ti udělá dům.
Bůh má způsob, jak lidem vracet jejich štědrost v naturáliích. Protože si David přál postavit Boží dům, Bůh postaví Davidův dům.
2 Samuelova 7,12-15. Bůh mu ho postaví. Až se naplní tvé dny a ty usneš se svými otci, postavím po tobě tvé potomstvo, které vyjde z tvých útrob, a upevním jeho království. Vybuduje dům mému jménu a trůn jeho království upevním na věky. Já budu jeho otcem a on bude mým synem. Dopustí-li se nepravosti, budu ho trestat lidským prutem a ranami lidských synů, ale mé milosrdenství se od něho nevzdálí, jako jsem je vzal Saulovi, kterého jsem před tebou odstranil.
Tady je náš důvod věřit v konečné Šalomounovo spasení. Snad ta kniha Kazatel, dílo jeho stáří, nám ukazuje, jak drsnými a trnitými cestami Bůh přivedl poutníka zpět. Snažil se uspokojit věcmi času a rozumu, ale nakonec byl nucen vyřknout tento verdikt: „Marnost nad marnosti, praví kazatel, všechno je marnost.“ Musel se vrátit ke svému Bohu a Bůh mu tam poskytl útěchu.“
2 Samuelova 7,16-18. A tvůj dům a tvé království bude před tebou upevněno na věky, tvůj trůn bude upevněn na věky. Podle všech těchto slov a podle celého tohoto vidění tak mluvil Nátan k Davidovi. Král David tedy vešel dovnitř a posadil se před Hospodinem, –
jako člověk obtížený velkým břemenem milosti, příliš těžkým, než aby pod ním mohl vstát, a proto se musel posadit a přemýšlet a rozjímat o podivuhodných slovech, která mu Bůh adresoval.
2 Samuelova 7,18-19. I řekl: „Kdo jsem já, Panovníku Bože, a co je můj dům, že jsi mě sem přivedl? A to byla ještě malá věc v tvých očích, Panovníku Hospodine, ale mluvil jsi také o domě svého služebníka na dlouhou dobu. A to je způsob člověka, Panovníku Hospodine?“
„Všechno, co jsi pro mě udělal, když jsi přemohl mé nepřátele a učinil mě králem nad tímto lidem, se ti zdálo být jen maličkostí, neboť ‚jsi také mluvil o domě svého služebníka pro velký čas, který přijde'“. To Davida udivilo, a proto se zeptal: „Takový je způsob člověka, Panovníku Bože?“ „Takový je způsob člověka,“ odpověděl David. „Člověk dává lakomě podle svého vlastního nelibého způsobu, ty však dáváš pansky, královsky, božsky.“ Davidovu otázku lze přeložit takto: „Je toto zákon člověka? Mám být rodičem toho Člověka, který bude mým Pánem i mým Synem, který bude kralovat na věky věků a jehož království nebude konce?“. David vykládal vnitřní tajemství skryté v Hospodinových slovech, četl mezi řádky a zjišťoval, že smlouva, kterou s ním Bůh uzavřel, je přinejmenším v některých ohledech opakováním oné větší smlouvy uzavřené s Kristem v jeho prospěch.
2 Samuelova 7,20 A co ti může David ještě říci?“
Neřekl toho mnoho, ale za takových okolností toho ani mnoho říci nemohl. Byl naprosto zdrcen, stejně jako když nám někdo prokáže nějakou podivuhodnou laskavost, chceme raději sedět v klidu, ve vděčném mlčení, než abychom vstali a vyslovili uznání, protože naše srdce je příliš plné slov.
2 Samuel 7,20-22. Vždyť ty, Panovníku Hospodine, znáš svého služebníka. Pro své slovo a podle svého srdce jsi učinil všechny tyto velké věci, aby je tvůj služebník poznal. Protož jsi veliký, Hospodine Bože, nebo není žádného tobě podobného, a není žádného Boha kromě tebe, podlé všeho, což jsme slyšeli ušima svýma.
Bůh řekl Davidovi v poselství, které poslal skrze Nátana: „Učinil jsem tě velikým národem, podobným jménu velikánů, kteří jsou na zemi.“ A nyní David ta slova Bohu vrací a říká: „Ty jsi veliký, Panovníku Bože, neboť není nikoho jako ty, ani není žádného Boha kromě tebe.“
Bůh řekl Davidovi v poselství, které poslal skrze Nátana: „Učinil jsem tě velikým národem, podobným jménu velikánů, kteří jsou na zemi.