Biblický komentář

EXEGESIS:

1 Královská 16-18: Královská 18-18: KONTEXT

Ahab nastoupil po svém otci Omrim, králi, který „činil to, co je zlé v očích Jahveho… (a který byl) bezbožnější než všichni, kdo byli před ním“ (1 Kr 16,25). Achab se pak oženil s Jezábel, dcerou sidonského krále Etbaala ve Fénicii (centrum Baalova kultu), a začal uctívat Baala. Achab, který šel ve šlépějích svého otce, popudil hněv Hospodina, Boha Izraele, víc než všichni izraelští králové, kteří byli před ním“ (16,33).

V 17. kapitole konfrontoval Eliáš (jehož jméno znamená „Jahve je Bůh“) Achaba s proroctvím o suchu (17,1-7) – proroctvím, které mířilo přímo na srdce Baalova kultu, vzhledem k tomu, že Baal měl ovládat plodnost a déšť. Sucho nastalo, jak bylo předpovězeno, trvalo tři roky (18,1) a uvrhlo Izrael do takového nedostatku, že Achab považoval za nutné připojit se ke svému služebníkovi Obadiášovi (jehož jméno znamená „Jahve je spása“) a hledat trávu, aby udržel koně a muly při životě (18,5). Achab nevěděl, že Obadjáš tajně ukrývá Boží proroky, které se Jezábel snaží zabít (18,4).

Sucho není jen trestem za uctívání Baala, ale představuje také výzvu pro Achabovo vedení. Jakmile lid pochopí, že jako král vedl Izrael špatným směrem – že za jeho utrpení může přímo Achab, nelze očekávat, že bude dlouho akceptovat jeho kralování.

Elijáš nyní vyzývá Achaba a Baalovy proroky k soutěži – kontextu mezi Jahvem a Baalem, aby se určilo, který bůh je skutečně Bohem. Říká to Achabovi: „Nyní tedy pošli a shromáždi ke mně na horu Karmel celý Izrael, čtyři sta padesát Baalových proroků a čtyři sta proroků Ašery, kteří jedí u Jezábelina stolu“ (18,19). Eliáš chce, aby se souboj odehrál co nejveřejněji, aby lidé viděli, že Jahve je pravý Bůh.

1Kr 18,20-24. Eliáš chce, aby se souboj odehrál co nejvíce veřejně, aby lidé viděli, že Jahve je pravý Bůh. ELIJÁŠ ŘEKL LIDU

20Achab tedy poslal ke všem Izraelcům a shromáždil proroky na horu Karmel. 21Elijáš přistoupil ke všemu lidu a řekl: „Jak dlouho budete váhat mezi oběma stranami? Je-li Jahve Bohem (hebr. yhwh – Jahve), následujte jeho, je-li však Baal, následujte jeho.“

Lid mu neodpověděl ani slovem.

22Potom Eliáš lidu řekl: „Já, dokonce jen já, jsem zůstal prorokem Jahveho, ale Baalových proroků je čtyři sta padesát mužů. Ať nám tedy dají dva býky, ať si vyberou jednoho, rozsekají ho na kusy, položí na dříví a nepřikládají pod něj oheň. 23Já obléknu druhého býka, položím ho na dříví a nepřikládám pod něj oheň. 24Vy vzývejte jméno svého boha a já budu vzývat jméno Jahveho. Bůh, který odpovídá ohněm, ať je Bohem!“

Všichni lidé odpověděli: „To je dobře řečeno.“

„Achab tedy poslal ke všem Izraelcům a shromáždil proroky na horu Karmel“(v. 20). Achab, který má sklon k pasivitě, udělá, co mu Eliáš řekne. Shromáždí svůj lid a své proroky na hoře Karmel, která se nachází u Středozemního moře asi 20 mil (32 km) severovýchodně od Jezreelu (místo jednoho z Achabových paláců) a 30 mil (50 km) jižně od Týru – na jižní hranici Fénicie (původního sídla Jezábel a centra Baalova kultu). Hora Karmel je vlastně krátké pásmo pobřežních hor, které odděluje Izrael (na jihu) od Fénicie (na severu).

V nejvyšším bodě je hora Karmel vysoká asi 1750 stop (535 m). To sice není na horu nijak zvlášť vysoká hodnota, ale hora Karmel je v této oblasti vyvýšeninou a má ideální polohu pro svědectví Jahveho jak Izraeli, tak Fénicii.

„Eliáš přistoupil ke všemu lidu a řekl: ‚Jak dlouho se budete potácet mezi oběma stranami? (v. 21a). Izrael byl dlouho ve smluvním vztahu s Jahvem, ale od počátku často podléhal pokušení uctívat jiné bohy. V tomto případě Jezábel přesvědčila Achaba a celý Izrael, aby uctívali Baala. Zabíjela také Jahveho proroky (18,4).

Jahve je však žárlivý Bůh (Ex 20,5), který nebude tolerovat Izraelity, kteří pokulhávají za dvěma různými názory a dělí svou věrnost mezi Jahveho a jiného boha.

„Je-li Jahve Bůh, následujte ho, je-li však Baal, následujte jeho“ (v. 21b). Eliáš hází rukavici – žádá, aby si Izrael vybral jednu nebo druhou stranu – aby věřil buď Jahvemu, nebo Baalovi – aby se přestal snažit rozkročit se mezi oběma stranami.

„Lid mu neodpověděl ani slovem“ (v. 21c). Lid, sevřený mezi vášní tohoto Jahveho proroka a krále, který uctívá Baala (a královnu, která zabíjí Jahveho proroky), se nepohne ani o píď. Vůbec nereagují, což znamená, že nadále sedí na plotě. Nejsou si jisti, co se v tento příznivý den stane, a rozhodnou se, až se události toho dne odhalí.

„Tehdy Eliáš lidu řekl: ‚Já, dokonce jen já, jsem zůstal prorokem Jahveho'“ (v. 22a). Jak bylo uvedeno výše, Jezábel zabila některé z Jahveho proroků (18,4), ale Eliáš neuznává sto Jahveho proroků, které zachránil Obadjáš (18,4) – pravděpodobně z ohleduplnosti k Obadjášovi, který je jedním z Achabových vysokých úředníků, ale tajně je Jahveho stoupencem. Nicméně Eliáš na této hoře skutečně stojí sám jako Jahveho prorok

„ale Baalových proroků je čtyři sta padesát mužů“ (v. 22b). Eliáš požádal Achaba, aby shromáždil čtyři sta padesát Baalových proroků a čtyři sta proroků Ašerových (18,19), ale o těch druhých už nic neslyšíme. Na konci tohoto příběhu Eliáš Baalovy proroky zabije, ale o Ašerových prorocích není žádná zmínka (v. 40). Později se Achab poradí se čtyřmi sty proroky, pravděpodobně s proroky Ašery (22,6). V Baalově kultu je Ašera buď Baalovou matkou, nebo jeho manželkou.

„Ať nám tedy dají dva býky; ať si vyberou jednoho býka, rozsekají ho na kusy, položí na dříví a nepřikládají pod něj oheň; druhého býka obléknu, položím na dříví a nepřikládám pod něj oheň“ (v. 23). Eliáš opět diktuje podmínky soutěže. Jako oběť mají být přineseni dva býci. Eliáš upřesňuje, že Baalovi proroci si mohou vybrat, kterého býka chtějí, a on si vezme toho druhého. V tomto druhu přednostního zacházení s nimi bude pokračovat v celém příběhu, aby zdůraznil spravedlnost, s níž soutěž organizuje. Spravedlnost soutěže pomůže jasně ukázat, že Jahve je pravý Bůh.

„Vy vzýváte jméno svého boha, já budu vzývat jméno Jahveho“ (v. 24a). Eliáš předkládá závěrečnou část souboje jasným a jednoznačným jazykem. Každý, kdo ho uslyší, pochopí, co má hledat – a pokud vznikne nějaký oheň, vítěz (Baal nebo Jahve) bude zřejmý.

„Bůh, který odpovídá ohněm, ať je Bohem“ (v. 24b). To je další bod, v němž Eliáš dává Baalovým prorokům výhodu. Ti věří, že Baal, bůh plodnosti a deště, ovládá také blesky. Pokud je Baal něčeho schopen, měl by být schopen seslat blesk, aby pohltil oběť, kterou přinášejí jeho proroci.

„Všechen lid odpověděl: ‚To je dobře řečeno'“ (v. 24c). Tentokrát lid, který se předtím tak zdráhal zavázat (v. 21c), srdečně souhlasí s podmínkami soutěže, jak je nastínil Eliáš. Tím dávají najevo, že si Eliáš svou spravedlivostí a jasností začíná získávat jejich důvěru.

1Kr 18,25-29. Všichni jsou přesvědčeni o tom, že Elijáš se snaží získat jejich důvěru. ELIJÁŠ ŘEKL BAALOVÝM PROROKŮM

25Elijáš řekl Baalovým prorokům: „Vyberte si jednoho býka a nejdřív ho oblékněte, protože je vás mnoho, a vzývejte jméno svého boha, ale nepřikládejte pod něj oheň.“ 26Vzali býka, který jim byl dán, vystrojili ho a od rána až do poledne vzývali Baalovo jméno a říkali: „Baale, vyslyš nás!“ 27Vzali býka, který jim byl dán, vystrojili ho a od rána až do poledne vzývali Baalovo jméno. Ale nebylo slyšet hlasu ani nikoho, kdo by odpověděl. Skákali kolem oltáře, který byl zhotoven. 27Stalo se v poledne, že se jim Eliáš vysmál a řekl: „Křičte hlasitě, neboť je to bůh. Buď dumá, nebo odešel stranou, nebo je na cestě, anebo snad spí a je třeba ho probudit.“ A tak ho vzbudili. 28Křičeli hlasitě a řezali se na cestě noži a kopími, až na nich vytryskla krev. 29Tak se stalo, že když uplynulo poledne, prorokovali až do času obětování oběti, ale nebylo hlasu ani nikoho, kdo by se ozval, ani nikoho, kdo by si toho všiml.“

„Eliáš řekl Baalovým prorokům: ‚Vyberte si jednoho býka a nejdříve ho oblékněte, vždyť je vás mnoho, a vzývejte jméno svého boha, ale oheň pod něj nepřikládejte'“ (v. 25). Eliáš opakuje podmínky soutěže, které uvedl ve verších 23-24, ale tentokrát je směřuje jako pokyny Baalovým prorokům. Dovoluje jim, aby si vybrali býka, který se jim líbí, a aby ho nejprve připravili, „neboť je vás mnoho“ – upozorňuje na jejich početní převahu – čtyři sta padesát ku jednomu.

„Vzali býka, který jim byl dán, oblékli ho a vzývali Baalovo jméno od rána až do poledne: ‚Baale, vyslyš nás! Ale nebylo slyšet hlasu ani nikoho, kdo by odpověděl“ (v. 26a). Baalovi proroci tráví hodiny vzýváním svého boha bez jakéhokoli účinku. Během těchto několika hodin izraelský lid pozoruje a vynáší soudy. Nevidí nic, co by je povzbudilo k víře v Baala.

„Skákali kolem oltáře, který byl udělán“ (v. 26b). Předtím Eliáš obvinil lid, že „kulhá se dvěma různými názory“ (v. 21). Nyní zklamaní Baalovi proroci kulhají (stejné hebrejské slovo) kolem svého oltáře. V prvním případě kulhání znamenalo nerozhodnost. V tomto druhém případě představuje neúčinnost.

„V poledne se stalo, že se jim Eliáš vysmál a řekl: ‚Křičte hlasitě, neboť je to bůh. Buď dumá, nebo odešel stranou, nebo je na cestě, nebo snad spí a je třeba ho probudit'“ (v. 27). Svým výsměchem Eliáš podněcuje Baalovy proroky k většímu úsilí. Naznačuje různé důvody, proč Baal nereaguje. Možná Baal rozjímá – nebo je na cestě – nebo spí. Jistě ho vyslyší, jen kdyby jeho proroci hlasitěji křičeli.

„Hlasitě křičeli a řezali se na cestě noži a kopími, až na nich vytryskla krev“ (v. 28). Eliáš opět udává tón a Baalovi proroci dělají, co jim řekne. Nejenže hlasitě křičí, ale také si začnou způsobovat rány, aby vzbudili Baalovu pozornost – jakési extatické šílenství – zoufalé opatření.

„Bylo to tak, že když uplynulo poledne, prorokovali až do času obětování oběti, ale nebylo hlasu ani nikoho, kdo by odpověděl, ani nikoho, kdo by se díval“ (v. 29). Hodiny se vlečou. Poledne přišlo a odešlo. Baalovi proroci se tím zabývali celé dopoledne a část odpoledne. Musí být unavení-hladoví-odvaření, ale pokračují dál a dál. Ale žádná odezva – žádná – nic – nic.

1. KRÁLOVSKÁ 18,30-35. ELIJÁŠ POSTAVIL ALTÁR VE JMÉNU YAHWEH

30Elijáš řekl všemu lidu: „Přistupte ke mně!“ A všechen lid k němu přistoupil. Opravil Jahveho oltář, který byl svržen. 31Elijáš vzal dvanáct kamenů podle počtu kmenů Jákobových synů, k nimž přišlo Jahveho slovo: „Izrael bude tvé jméno.“ 31Elijáš vzal dvanáct kamenů podle počtu kmenů Jákobových synů. 32Z těch kamenů postavil oltář ve jménu Jahveho. Kolem oltáře udělal příkop, dostatečně velký, aby se do něj vešly dvě míry (hebrejsky sa∙ta∙yim – dvě sáhy) semene. 33Připravil dřevo, rozřezal býčka na kusy a položil ho na dřevo. Řekl: „Naplňte čtyři nádoby vodou a vylijte ji na zápalnou oběť a na dřevo.“ Pak řekl: „Naplňte čtyři nádoby vodou. 34Řekl: „Udělejte to podruhé!“ A oni to udělali podruhé. Řekl: „Udělejte to potřetí!“ A oni to udělali potřetí. 35Voda tekla kolem oltáře a vodou naplnil i příkop.

„Eliáš řekl všemu lidu: „Přistupte ke mně!“ A všechen lid k němu přistoupil“ (v. 30a). Nyní Eliáš vykročil vpřed. Je řada na něm, aby vzýval Jahveho. Až dosud se hora hemžila stovkami Baalových proroků, ale Eliáš je jediným Jahveho prorokem na hoře. Vyzývá izraelský lid, aby se k němu postavil blíž, a ten tak činí.

„Opravil oltář Jahveho, který byl svržen“ (v. 30b). To je první z několika kroků, které jsou podrobně popsány v souvislosti s Eliášovou přípravou na oběť.

O oltáři, který byl svržen, není zmínka, ale Jezábel mohla oltář zničit v rámci své kampaně proti Jahvemu – nebo mohli Baalovi proroci oltář poškodit během svého extatického běsnění (v. 30b). 28).

„Eliáš vzal dvanáct kamenů podle počtu kmenů synů Jákobových, k nimž přišlo slovo Jahveho: ‚Izrael bude tvé jméno'“. (v. 31). Eliáš používá dvanáct kamenů, aby spojil Jahveho oltář s Jahveho lidem a jeho smluvním dědictvím. Jeho čin odkazuje na stavbu oltáře z dvanácti kamenů, když Izrael poprvé překročil Jordán do zaslíbené země (Joz 4,1-9).

„Izrael bude tvé jméno“ odkazuje na Genesis 35,10, kde Bůh řekl Jákobovi: „Tvé jméno je Jákob. Už se nebudeš jmenovat Jákob, ale budeš se jmenovat Izrael.“

„Z kamenů postavil oltář ve jménu Jahveho“ (v. 32a). Eliáš nejenže postavil oltář, ale postavil ho „ve jménu Jahveho“. Ve verši 31 spojil oltář s Jahveho lidem. Nyní ho spojuje s Jahvem.

„Kolem oltáře udělal příkop, dost velký na to, aby se do něj vešly dvě míry (sa∙ta∙yim – dvě sáhy) semene“ (v. 32b). Seach je o něco méně než třetina bušlu, takže příkop velký tak, aby se do něj vešly dvě seachy, by byl poměrně mělký.

„Uspořádal dřevo, rozřezal býčka na kusy a položil ho na dřevo. Řekl: ‚Naplňte čtyři nádoby vodou a vylijte ji na zápalnou oběť a na dřevo'“ (v. 33). Nyní Eliáš rozmístí dřevo kolem oltáře, rozřeže býka na kusy a položí ho na dřevo. Nařizuje lidem, aby přinesli čtyři nádoby s vodou, kterou vylijí na oběť a na dřevo. Jeho záměrem je ztížit oheň, který by mohl oběť strávit, a tedy dát najevo především to, že až oheň oběť stráví, Jahve je velmi mocný Bůh.

Nevíme, jak velké jsou tyto nádoby s vodou. Víme však, že lid už tři roky trpí suchem (18,1), takže voda je vzácným zbožím. Je to velký projev víry, že se použije tolik vody – a je to velký projev víry, že se dřevo namočí, než se zavolá Jahve, aby ho strávil ohněm.

„Řekl: ‚Udělejte to podruhé‘ a oni to udělali podruhé. Řekl: ‚Udělejte to potřetí,‘ a oni to udělali potřetí. Voda tekla kolem oltáře a on také naplnil příkop vodou“ (v. 34-35). Eliáš přikazuje lidu, aby přinesl další čtyři nádoby s vodou – a pak ještě další čtyři (celkem dvanáct). Není nám řečeno, kde vodu vzali, ale obětovat dvanáct nádob vody po třech letech sucha je obětní čin.

Lid znovu a znovu polévá vodou oltář, obětiny a dřevo. Voda stéká z oltáře na zem a do příkopu, smáčí půdu a zaplňuje příkop. Eliáš dává jasně najevo, že Jahve je dost mocný na to, aby udělal, co je třeba, i když je proti němu postaveno všechno.“

1Kr 18,36-39. Oheň Jahveho pohltil spálenou oběť

36Stalo se, že v době obětování oběti přistoupil prorok Eliáš a řekl: „Jahve, Bože Abrahamův, Izákův a Izraelův, ať je dnes známo, že ty jsi Bůh v Izraeli a že já jsem tvůj služebník a že jsem to všechno učinil na tvé slovo. 37Vyslyš mě, Hospodine, vyslyš mě, ať tento lid pozná, že ty, Hospodine, jsi Bůh a že jsi znovu obrátil jejich srdce.“ 38Tehdy padl Jahveho oheň a strávil zápalnou oběť, dřevo, kamení i prach a olízl vodu, která byla v příkopu. 39Když to všechen lid uviděl, padl na tvář. Říkali: „Jahve, to je Bůh! Jahve, on je Bůh!“

„Stalo se, že při obětování oběti přistoupil prorok Eliáš a řekl: ‚Jahve, Bože Abrahamův, Izákův a Izraelův, ať je dnes známo, že ty jsi Bůh v Izraeli a že já jsem tvůj služebník a že jsem to všechno učinil na tvé slovo'“ (v. 36). Na rozdíl od Baalových proroků Eliáš hlasitě nekřičí, neřeže se a neblouzní. Nemodlí se za pyrotechniku, ale prostě se modlí k Bohu Abrahama, Izáka a Izraele, přičemž svou modlitbu opět spojuje s dědictvím Izraele – připomíná lidu jeho historii s Jahvem. Nejprve se modlí, aby dal Jahve najevo, že Jahve je pravým Bohem Izraele, a pak se modlí, aby Jahve uznal Eliáše za svého služebníka.

„Vyslyš mě, Jahve, vyslyš mě, aby tento lid poznal, že ty, Jahve, jsi Bůh“ (v. 37a). Eliáš opakuje svou prosbu, aby lid poznal, že Jahve je pravý Bůh.

„a že jsi znovu obrátil jejich srdce“ (v. 37b). Těchto několik slov Eliášovy modlitby se dostává k jádru toho, co se děje na hoře Karmel. Jahvemu nejde v první řadě o to, aby předvedl cirkusové představení, které zapůsobí na jeho diváky. Jahveho primárním zájmem je vykoupení izraelského lidu – obrátit jejich srdce zpět k pravé víře – obnovit smluvní vztah, který porušili – zajistit jejich pokání, aby jim mohl odpustit hříchy.

„Tehdy padl Jahveho oheň a strávil zápalnou oběť, dřevo i kamení a prach a olízl vodu, která byla v příkopu“ (v. 38). Skutečnost, že Jahvemu nejde primárně o to, aby poskytl cirkusovou podívanou, však neznamená, že by to nechtěl udělat. Oheň z nebe hoří tak prudce, že pohltí všechno – oběť, dřevo, kamení, prach, a dokonce i vodu v příkopu. Je to přesvědčivý projev moci.

„Když to všechen lid uviděl, padl na tvář. Říkali: „Jahve, to je Bůh! Jahve, to je Bůh!“ (v. 39). Eliáš se dvakrát modlil, aby lid poznal, že Jahve je pravý Bůh (v. 36-37), a tak jsou nyní jeho modlitby vyslyšeny.

1Kr 18,40. ZAJALI BAALOVY PROROKY

40Elijáš jim řekl: „Zajměte Baalovy proroky! Nenechte ani jednoho z nich utéct!“

Zachytili je. Eliáš je přivedl k potoku Kišon a tam je zabil.

Lidé, kteří formulovali společný lekcionář, tento verš vynechali, přestože je zjevně součástí příběhu – pravděpodobně kvůli jejich nechuti k násilí. Vyřazením tohoto verše se však dopustili násilí na textu. Je to vždy slabá hermeneutika (umění nebo věda o výkladu Bible), když si vybíráme verše na základě kulturních hodnot doby a místa, ve kterém náhodou žijeme.

Požadováním smrti těchto falešných proroků jedná Eliáš v souladu s Tórou, aby očistil jejich střed od zla (Dt 13,5.13-18; 17,2-5).

Předtím lid mlčel, když ho Eliáš vyzval, aby si vybral mezi Jahvem a Baalem (v. 21). Poté vyslovili souhlas s podmínkami soutěže, jak je stanovil Eliáš (v. 24). Poté uznali Jahveho za pravého Boha (v. 39). Nyní svůj závazek vůči Jahvemu potvrzují tím, že uposlechnou příkaz Jahveho proroka zabít Baalovy proroky.

Pokrok Kišon bude vyschlý, až v něm Baalovi proroci zemřou, ale déšť, který bude následovat hned poté (v. 41-46), jej brzy naplní vodou. Tento potok „teče směrem k Fénicii, což naznačuje, že krev falešných proroků má téci zpět tam, kam patří“ (Dilday, 197).

1Kr 18,41-46. V tomto případě se jedná o potok Kišon, který se má vrátit tam, kam patří. POSTSCRIPT

Tyto verše nejsou v lekcionáři, ale poskytují doplnění příběhu.

Předtím (18,1) Jahve řekl Eliášovi, že tříleté sucho se chýlí ke konci. Nyní, poté, co Izraelité uznají Jahveho za Boha (v. 39), říká Eliáš Achabovi: „Vstaň, jez a pij, neboť se ozývá hojný déšť“ (v. 41), a Achab udělá, co je mu řečeno (v. 42). Achab neříká nic – od verše 17 neříká nic.

Elijáš pak posílá svého služebníka, aby se podíval směrem k moři. Sluha nejprve nic nevidí, ale pak spatří, že „z moře vystupuje malý oblak, podobný lidské ruce“ (v. 44a). Eliáš říká Achabovi: „Připrav se a jdi dolů, aby tě déšť nezastavil“ (v. 44b) – a začíná prudký déšť (v. 45). Achab odjíždí na svém voze. „Ruka Jahveho byla nad Eliášem, ten si zastrčil plášť za opasek a běžel před Achabem ke vchodu do Jezreelu.“ (v. 46)

Zdá se nám Eliášova starost o Achaba záhadná, ale zdá se, že Eliáš chce pro Achaba stejné vykoupení, jaké chtěl pro zbytek Izraele. Eliáš dokázal, že má pravdu. Vyhrál souboj s Achabem a Achabovými proroky, ale odolává jakémukoli impulsu ke škodolibosti a místo toho reaguje na Achaba soucitem – soucitem s cílem – soucitem zaměřeným na vykoupení.

CITÁTY Z CITÁTŮ jsou převzaty z World English Bible (WEB), což je veřejně dostupný (bez autorských práv) moderní anglický překlad Bible. World English Bible vychází z americké standardní verze (ASV) Bible, Starého zákona Biblia Hebraica Stutgartensa a řeckého většinového textu Nového zákona. ASV, který je kvůli vypršení autorských práv rovněž veřejně přístupný, byl velmi dobrým překladem, ale obsahoval mnoho archaických slov (hast, shineth atd.), která WEB aktualizoval.

BIBLIOGRAFIE:

Brueggemann, Walter, Smyth & Helwys Bible Commentary: (Macon, Georgia: Smyth & Helwys Publishing, Incorporated, 2000)

Devries, Simon J., Word Biblical Commentary: (Dallas, Word Books, 2003)

Dilday, Russell H., The Preacher’s Commentary: (Nashville: Thomas Nelson Publishers, 1987)

Fretheim, Terence E., Westminster Bible Companion: 1-2 Kings (Louisville: Westminster John Knox Press, 1999)

Hens-Piazza, Gina, Abingdon Old Testament Commentaries: (Nashville: Abingdon Press, 2006)

Hinton, Linda B., Basic Bible Commentary: (Nashville: Abingdon Press, 1988)

House, Paul R., New American Commentary: (Broadman & Holman Publishers, 1995)

Inrig, Gary, Holman Old Testament Commentary: (Nashville: Holman Reference, 2003)

Leithart, Peter, Brazos Theological Commentary on the Bible: 1 & 2 Kings (Grand Rapids: Brazos Press, 2006)

Longman, Tremper III, in Van Harn, Roger (ed.), The Lectionary Commentary: Theological Exegesis for Sunday’s Text: Theological Exegesis for Sunday’s Text. První čtení: The Old Testament and Acts (Grand Rapids: William B. Eerdmans Publishing Co., 2001)

Nelson, Richard D., Interpretation Commentary: (Louisville: John Knox Press, 1987)

Provan, Iain W., New International Biblical Commentary: (Peabody, Massachusetts, Hendrickson Publishers, 1995)

Seow, Choon-Leong, The New Interpreters Bible: 1-2 Kings, Vol. III (Nashville: Abingdon Press, 1999)

Smith, Norman H. (Exegesis) and Sockman, Ralph W. (Exposition), The Interpreter’s Bible: (Nashville: Abingdon Press, 1954)

.