Biblický komentář

EXEGESE:

KONTEXT:

Po střetu Eliáše s Baalovými proroky na hoře Karmel (1 Kr 18) utekl Eliáš před Jezábeliným hněvem a propadl zoufalství (1 Kr 19,1nn). Jahve ho ujistil, že existuje sedm tisíc lidí, kteří se Baalovi nepřiklonili, a řekl mu, aby pomazal Hazaela za krále nad Aramem a Jehúa za krále nad Izraelem a Elíšu za Eliášova nástupce (1 Kr 19,15-16). Elíša se stal Eliášovým žákem (1 Kr 19,19-21), ale pak z vyprávění zmizel. Nyní o něm slyšíme znovu, když se připravuje na Eliášovo nástupnictví (2 Král 2).

Jména proroků jsou poučná. „El“ je výraz pro Boha. Eliášovo jméno (hebrejsky: ˒ē∙liy∙yāˊ∙hū) znamená El je Jah nebo „Bůh je Jahve“. Elíšovo jméno (hebrejsky: ˒ěl-∙˒ělî∙šā˓ˊ – „Bůh je spasení“) má podobnou výslovnost a význam jako jméno Jozue (hebrejsky: yeho-sua – „Jahve zachraňuje“).

„Po celou dobu své služby je Eliáš novým Mojžíšem a Elíša jeho Jozue. Achab je faraonem, a jakmile jeho syn zemře (Pascha), Eliáš a Elíša opouštějí zemi, jejíž bohové jsou poraženi a jejíž kníže je mrtev (exodus). Eliáš odchází na druhou stranu Jordánu, stejně jako Mojžíš, zatímco Elíša se vrací, aby pokračoval v dobývání, příznačně počínaje Jerichem“ (Leithart, 172; viz také Thomas L. Brodie, The Crucial Bridge: The Elijah-Elisha Narratives as an Interpretive Synthesis of Genesis-Kings and a Literary Model for Gospels ). (POZNÁMKA: Achazjáš byl Achabův syn a jeho smrt je zaznamenána ve 2 Kr 1,17-18.)

2 KRÁL 2,1-3. KDYŽ JHVH VYNESL ELIJÁŠE DO NEBE

1Stalo se, že když chtěl Jahve (hebr. yhwh – Jahve) vzít Eliáše vichřicí do nebe, šel Eliáš s Elíšou z Gilgálu. 2Elíša řekl Elíšovi: „Počkej tu, prosím, neboť mě Jahve poslal až do Bét-elu.“

Elíša řekl: „Jakože je živ Jahve a jakože je živa tvá duše, neopustím tě.“ 3Elíša mu řekl: „Počkej, prosím, až do Bét-elu. A tak sestoupili do Bét-elu.

3Synové proroků, kteří byli v Bét-elu, vyšli k Elíšovi a řekli mu: „Víš, že Jahve dnes odejme tvého pána z tvé hlavy?“

On odpověděl: „Ano, vím to, mlč!“

„Stalo se, když Jahve chtěl vzít Elíšu vichřicí do nebe“ (v. 1a). Jahve se rozhodl vzít Eliáše do nebe vichřicí. Eliášův život byl bouřlivý a bouřlivý bude i jeho odchod.

„že Eliáš šel s Elíšou z Gilgálu“ (v. 1b). Cesta, kterou Eliáš a Elíša v těchto verších sledují (z Gilgálu do Bét-elu, z Bét-elu do Jericha k řece Jordán), se zdá být okružní. Pokud se jedná o Gilgal na řece Jordán (viz Joz 4,1-9), cesta začíná i končí u Jordánu. Bét-el se nachází několik mil severně od Jeruzaléma. Jericho se nachází asi 12 mil (20 km) východně od Bét-elu a asi 6 mil (10 km) západně od řeky Jordán. Jakmile jsou Eliáš a Elíša na cestě z Bét-elu k řece Jordán, Jericho je logickou zastávkou na cestě.

Význam těchto míst však souvisí spíše s jejich historií než se zeměpisnou polohou. Gilgal je místo, kde Izraelité překročili řeku Jordán, aby obsadili zaslíbenou zemi (Joz 4,1-9). Bét-el je ve zprávě o obsazování zaslíbené země Izraelem zmíněn několikrát (Joz 7,2; 8,9.12.17; 12,9.16; 16,1). Jericho bylo místem prvního velkého vítězství Izraele při obsazování Zaslíbené země (Joz 6). Řeka Jordán je překážkou, kterou Izraelci překročili, aby obsadili zaslíbenou zemi (Jozue 3). Návštěvou těchto míst Eliáš znovu navazuje na velká jozueovská vyprávění z raných dějin Izraele.

„Eliáš řekl Elíšovi: ‚Počkej zde, prosím, neboť Jahve (yhwh – Jahve) mě poslal až do Bét-elu. Elíša odpověděl: „Jakože je živ Jahve (yhwh – Jahve) a jakože je živa tvá duše, neopustím tě.““ Elíša se tedy vydal na cestu. A tak sestoupili do Bét-elu“ (v. 2). Eliáš třikrát (v. 2, 4, 6) říká Elíšovi, aby zůstal tam, kde je, a Elíša třikrát trvá na tom, že chce doprovázet Eliáše na jeho cestě. Pokaždé Eliáš říká, že ho na dané místo poslal Jahve, a pokaždé se Elíša dovolává Jahveho jména, když vysvětluje, proč trvá na tom, aby Eliáše doprovázel. Není nám řečeno, proč Eliáš chce, aby Elíša zůstal vzadu. Možná se domnívá, že Jahve zamýšlí, aby cestoval sám. Možná zkouší Elíšovo odhodlání.

„Synové proroků, kteří byli v Bét-elu, vyšli k Elíšovi a řekli mu: „Víš, že Jahve dnes odejme tvého pána z tvé hlavy?“ On odpověděl: „Ano, vím to, mlč!“ (v. 3). Při třech příležitostech na třech různých místech (v. 3, 5, 7) se Eliáš a Elíša setkávají se třemi různými skupinami proroků. Při prvních dvou příležitostech proroci Elíšovi říkají, že Jahve si Eliáše ještě téhož dne odvede, a v obou případech Elíša proroky umlčí. Při třetí příležitosti proroci jen přihlížejí, jak Eliáš sroluje svůj plášť, udeří do řeky a rozestoupí vodu.

2Kr 2,4-5. Eliáš se pak s Elijášem rozloučí. ELIŠO, POČKEJ TADY

4Eliáš mu řekl: „Elíšo, počkej tady, prosím, neboť mě poslal Jahve do Jericha.“

Odpověděl: „Jakože je živ Jahve a jakože je živa tvá duše, neopustím tě.“ Elíša mu řekl: „Počkej, prosím, tady. Přišli tedy do Jericha.

5Synové proroků, kteří byli v Jerichu, přistoupili k Elíšovi a řekli mu: „Víš, že Jahve dnes odejme tvého pána z tvé hlavy?“

On odpověděl: „Ano, vím to. Mlč!“

Podívej se na komentáře k veršům 2-3.

2. KRÁLOVSKÁ 2,6-8. ELIJÁŠ SI VZAL MANŽELKU A POKRAČOVAL VE VODĚ

6Elijáš mu řekl: „Počkej tu, prosím, neboť mě Hospodin poslal k Jordánu.“

Odpověděl: „Jakože žije Hospodin a jakože žije tvá duše, neopustím tě.“

Přišel k němu a řekl mu: „Počkej, prosím, tady. Oba šli dál.

7Padesát mužů z prorockých synů šlo naproti nim a postavili se v odstupu; oba stáli u Jordánu. 8Elijáš vzal svůj plášť, zavinul jej, udeřil do vody a ta se tu a tam rozdělila, takže oba přešli po suché zemi.

„Eliáš vzal svůj plášť, zavinul jej, udeřil do vody a ta se tu a tam rozdělila, takže oba přešli po suché zemi“ (v. 8). To připomíná Mojžíše u Rudého moře. Na Jahveho pokyn Mojžíš pozvedl svou hůl a natáhl ji nad vodu, aby ji rozdělil a Izraelci mohli přejít přes moře po suché zemi (2 Moj 14,16.21-22).

Také to připomíná přechod Izraele přes Jordán po suché zemi (Jozue 3). V tomto případě, když kněží nesoucí archu vstoupili do vody řeky Jordán, voda přestala téct a stála v jedné hromadě, takže celý Izrael mohl přejít řeku po suché zemi (Joz 3,17). Jahve použil tento čin k povýšení Jozua, „aby poznali, že jako jsem byl s Mojžíšem, tak budu s vámi“ (Joz 3,7).

Mojžíš, Jozue a Eliáš použili každý svůj symbol Bohem dané autority (hůl, archu nebo plášť), aby splnili úkol.

Plášť je svrchní oděv, který se nosí na ochranu před živly a podobně jako dnes některé části oděvu (liturgická roucha, akademická roucha) může označovat něčí postavení nebo pozici.

„takže oni dva přešli po suché zemi“ (v. 8b). Když Eliáš a Elíša překračují Jordán, přecházejí z „usedlé země spravované králem do pouště, nevyzpytatelné země tajemství“ (Brueggemann, Smyth & Helwys, 295). Právě na poušti formoval Jahve izraelský lid po jeho odchodu z Egypta a právě na poušti začal Eliáš svou službu (1 Kr 17,3). Poušť je drsná země, která povzbuzuje lidi, aby se spoléhali na Boha. Poušť bude mít duchovní význam i v Novém zákoně (Mt 3,1.3; 4,1 atd.).

2Kr 2,9-12. Ať je na mně dvojnásobný díl tvého ducha

9Stalo se, že když přešli, řekl Eliáš Elíšovi: „Zeptej se, co pro tebe mám udělat, než budu od tebe vzat.“

Elíša řekl: „Prosím, ať je na mně dvojnásobný díl tvého ducha.“

10On řekl: „Žádal jsi těžkou věc. Uvidíš-li mě, až budu od tebe vzat, stane se ti to, ale když ne, nestane se ti to.“

11Stalo se, že když ještě šli a mluvili, hle, oddělil je ohnivý vůz a ohniví koně a Eliáš vichřicí vystoupil do nebe. 12Elíša to uviděl a zvolal: „Otče můj, otče můj, izraelské vozy a jejich jezdci!“

Už ho nespatřil, popadl své šaty a roztrhl je na dva kusy.

„Zeptej se, co pro tebe mám udělat“ (v. 9a). Eliáš neslibuje, že dá Elíšovi, o co požádá, ale pouze ho vyzývá, aby požádal.

„než budu od tebe vzat“ (v. 9b). Eliáš zjevně ví, že bude odveden. Nevíme, kdy se to dozvěděl a zda ví, jakým způsobem bude odveden.

„Prosím, ať je na mně dvojnásobný díl tvého ducha“ (v. 9c). Někteří badatelé se domnívají, že Elíša žádá o dvojnásobný díl Eliášových prorockých schopností (Leithart, 174), ale většina se domnívá, že žádá o dvojnásobný díl dědictví, na který má právo prvorozený syn (Dt 21,17). Dvojnásobný díl dědictví by neznamenal dvojnásobek otcovy hmotné hodnoty. Naopak, otec by dědictví rozdělil na stejné díly – počet dílů by se rovnal počtu synů plus jeden. Například otec s pěti syny by dědictví rozdělil na šest dílů. Prvorozenému synovi by dal dva díly a každému dalšímu synovi jeden díl. Prvorozený syn by tak zdědil dvakrát více než kterýkoli z jeho bratrů, ale mnohem méně, než je celková hodnota jeho otce – rozhodně ne dvojnásobek otcovy hodnoty.

V tomto případě Elíša nežádá Eliáše, aby mu dal hmotné dědictví (půdu nebo peníze), ale žádá o „dvojnásobný podíl tvého ducha“ – duchovní dědictví. To není žádná maličkost. Eliášův duch mu dal moc nad smrtí (1 Kr 17,17-24) a králi (1 Kr 21) (Brueggemann, Texty pro kázání, 174).

„Žádal jsi těžkou věc“ (v. 10a). Tato žádost je „těžká věc“, protože Eliáš nemá moc předat Elíšovi svou duchovní autoritu. Takový dar může udělit pouze Jahve. Eliáš ví, že Jahve určil Elíšu za svého nástupce (1 Kr 19,16), ale nemůže Jahvemu diktovat podmínky nástupnictví.

„Uvidíš-li mě, až budu od tebe vzat, stane se ti to; jestliže však ne, nestane se ti to“ (v. 10b). Eliáš dává Elíšovi znamení, podle kterého Elíša pozná, zda Jahve jeho žádosti vyhověl, nebo ne. Pokud uvidí, že Eliáš je odváděn, bude daru vyhověno. V opačném případě nebude.

„Stalo se, když ještě šli a mluvili, že hle, ohnivý vůz a ohniví koně je oddělili“ (v. 11a). Vozy a koně jsou symboly vojenské síly. „Ale v národě prolezlém uctíváním Baala (jsou) vyvrácením falešného tvrzení, že Baal (je) ‚jezdec na oblacích‘. Jedině Bůh ,jezdí na nebesích na tvou pomoc, ve své vznešenosti na nebesích‘ (Dt 33,26).“ (Inrig, 205; viz také Dt 20,1; 2 Kr 6,15-17)

V dějinách Izraele byl oheň často znamením Boží přítomnosti (Ex 3,2; 13,21; 19,18; 24,17; Dt 4,12). Jahve použil oheň k demonstraci své moci při dvou příležitostech v Eliášově životě, zejména když oheň z nebe strávil Eliášovu oběť na hoře Karmel (1 Kr 18). Později Eliáš udal krále Achazjáše, Achabova syna, a Achazjáš poslal velitele s padesáti vojáky, aby Eliáše zajali. Eliáš přivolal oheň z nebe, aby pohltil velitele a jeho vojáky – tuto akci zopakoval s druhou skupinou vojáků (2 Kr 1,9-12).

Ohnivý vůz a ohniví koně oddělují Eliáše od Elíši. Elíša trval na tom, že půjde s Eliášem, kamkoli půjde, ale ohnivý vůz a ohniví koně mu v tom tentokrát brání.

„a Eliáš vystoupil za vichřice do nebe“ (v. 11b). Obvykle si představujeme, že Eliáš jel v ohnivém voze do nebe. Někteří učenci však verš 11b vykládají tak, že Eliáš vystoupil ve vichru, a ne ve voze (Wiseman, 195; Fretheim, 138; Brueggemann, Smyth & Helwys, 297). Zdá se však možné, že Eliáš jel ve voze, když vystupoval ve vichru (House, 257).

Eliáš je druhým mužem, který byl poctěn tím, že unikl smrti. Prvním byl Henoch (Gn 5,24).

„Elíša to uviděl a zvolal: ‚Otče můj, otče můj'“ (v. 12a). Eliáš a Elíša se těšili ze vztahu proroka a jeho žáka, který se velmi podobá vztahu otce a syna. Nebylo by neobvyklé, kdyby učedník oslovoval svého proroka „otče“

„izraelské vozy a jeho jezdci“ (v. 12b). Nemůžeme s jistotou vědět, co Eliáš touto větou myslí. Mohl mít před očima velkolepou vizi nebeského vojska, nebo mohl mít na mysli Eliášovu službu Izraeli – službu mocnější než vozy a jezdci.

V každém případě Eliáš slíbil, že Elíša pozná, že jeho prosba byla vyslyšena, pokud uvidí, že Eliáš je odváděn – a je jasné, že Elíša to vidí.

„Už ho neviděl, popadl své šaty a roztrhl je na dva kusy“ (v. 12c). Jako všechna velkolepá vidění i toto končí. Elíša si na znamení smutku roztrhne svůj oděv. Ztratil svého učitele a nejbližšího přítele. Nyní odpovědnost za proroctví padne na jeho bedra.

2Kr 2,13-14. Elíša se v proroctví zjevuje jako vítěz. VZAL SI ELIJÁŠŮV PLÁŠŤ

13 Vzal si také Eliášův plášť, který z něj spadl, vrátil se a postavil se na břehu Jordánu. 14Vzal Eliášův plášť, který z něho spadl, udeřil do vody a řekl: „Kde je Jahve, Eliášův Bůh?“ 15Vzal plášť, který z něho spadl, a udeřil do vody. Když také udeřil do vod, rozdělily se tu i onde a Elíša přešel na druhou stranu.

„Vzal také Eliášův plášť, který z něho spadl, vrátil se a postavil se u břehu Jordánu“ (v. 13). Eliáš po sobě nezanechává jako dědictví nic hmotného kromě tohoto pláště. Plášť však znamená jeho autoritu Jahveho proroka, a to je Eliášovo skutečné dědictví.

„Vzal Eliášův plášť, který z něho spadl, udeřil do vod a řekl: „Kde je Jahve, Eliášův Bůh?“ Když také udeřil do vod, rozdělily se tu i tam a Elíša přešel“ (v. 14). Paralela mezi tímto činem a činem, kdy Mojžíš vztáhl ruku, aby rozdělil Rudé moře (Ex 14,21), je zřejmá.

Elíšova schopnost rozdělit vodu potvrzuje, že nyní disponuje Eliášovou duchovní mocí.

2Kr 2,15-19. Elíša je tedy schopen rozdělit vodu. POSTSCRIPT

V těchto verších (nezařazených do čtení v lekcionáři) prosí skupina proroků Elizea, aby jim dovolil poslat padesát silných mužů hledat Eliáše. Elíša jejich žádost zpočátku odmítá, ale nakonec jejich opakovaným prosbám podlehne. Hledají, ale nic nenacházejí. To slouží jako potvrzení toho, že Eliáš byl přenesen do nebe, a ne že ho vichřice hnala po krajině.

CITÁTY Z CITÁTŮ pocházejí z World English Bible (WEB), moderního anglického překladu Bible, který je veřejně dostupný (bez autorských práv). World English Bible vychází z americké standardní verze (ASV) Bible, Starého zákona Biblia Hebraica Stutgartensa a řeckého většinového textu Nového zákona. ASV, který je kvůli vypršení autorských práv rovněž veřejně přístupný, byl velmi dobrým překladem, ale obsahoval mnoho archaických slov (hast, shineth atd.), která WEB aktualizoval.

BIBLIOGRAFIE:

Achtemeier, Elizabeth, in Van Harn, Roger (ed.), The Lectionary Commentary: Theological Exegesis for Sunday’s Text (Teologická exegeze k nedělnímu textu). První čtení: The Old Testament and Acts (Grand Rapids: William B. Eerdmans Publishing Co, 2001)

Brueggemann, Walter, Smyth & Helwys Bible Commentary: (Macon, Georgia: Smyth & Helwys Publishing, Incorporated, 2000)

Brueggemann, Walter; Cousar, Charles B.; Gaventa, Beverly R.; and Newsome, James D., Texts for Preaching: A Lectionary Commentary Based on the NRSV – Year B (Louisville: Westminster John Knox Press, 1993)

Dilday, Russell H., The Preacher’s Commentary: (Nashville: Thomas Nelson Publishers, 1987)

Fretheim, Terence E., Westminster Bible Companion: 1-2 Kings (Louisville: Westminster John Knox Press, 1999)

Hens-Piazza, Gina, Abingdon Old Testament Commentaries: (Nashville: Abingdon Press, 2006)

Hinton, Linda B., Basic Bible Commentary: (Nashville: Abingdon Press, 1988)

Hobbs, T. R., Word Biblical Commentary: 2 Kings, Vol. 13 (Dallas, Word Books, 1985)

House, Paul R., New American Commentary: (Broadman & Holman Publishers, 1995)

Inrig, Gary, Holman Old Testament Commentary: (Nashville: Holman Reference, 2003)

Leithart, Peter, Brazos Theological Commentary on the Bible: 1 & 2 Kings (Grand Rapids: Brazos Press, 2006)

Nelson, Richard D., Interpretation Commentary: (Louisville: John Knox Press, 1987)

Provan, Iain W., New International Biblical Commentary: (Peabody, Massachusetts, Hendrickson Publishers, 1995)

Seow, Choon-Leong, The New Interpreters Bible: 1-2 Kings, Vol. III (Nashville: Abingdon Press, 1999)

Smith, Norman H. (Exegesis) and Sockman, Ralph W. (Exposition), The Interpreter’s Bible: (Nashville: Abingdon Press, 1954)

Tucker, Gene M. in Craddock, Fred B.; Hayes, John H.; Holladay, Carl R.; Tucker, Gene M., Preaching Through the Christian Year, B (Valley Forge: Trinity Press International, 1993)