U příležitosti Svátku práce a dlouhé historie chicagského dělnického aktivismu vypráví asistentka kurátora CHM Brittany Hutchinsonová o tom, jak nosiči společnosti Pullman založili první černošské odbory v USA, aby řešili nízké mzdy, dlouhou pracovní dobu a špatné zacházení ze strany cestujících.
V srpnu 1925 byl A. Philip Randolph zvolen předsedou nově založeného Bratrstva nosičů spacích vozů (BSCP), prvního čistě černošského odborového svazu v USA. Odbory zpočátku čelily opozici nejen ze strany Pullmanovy společnosti, ale také ze strany nosičů, kteří se obávali výpovědi, a členů afroamerické komunity, kteří považovali George Pullmana za spojence a přičítali mu zásluhy za poskytnutí lukrativních pracovních příležitostí pro dříve zotročené muže a ženy.
Nedatovaný portrét A. Philipa Randolpha. CHM, ICHi-018048
Zasedání BSCP v auditoriu, 1927. CHM, ICHi-025673
Po občanské válce se George Pullman snažil zaměstnat dříve zotročené muže jako nosiče spacích vozů. Rozhodnutí Pullmanovy společnosti zaměstnat černochy jako nosiče vytvořilo příležitost k ekonomickému vzestupu pro nově emancipované Afroameričany a často se mu připisuje zásluha na vzniku černošské střední třídy. Navzdory těmto výhodám se s nosiči spacích vozů často špatně zacházelo, a to jak ze strany zákazníků, tak ze strany společnosti.
A broadside announcing the postponement of a Pullman porter strike, 1928. CHM, ICHi-061917
Ačkoli zaměstnání nosiče Pullman bylo nakonec považováno za dobře placenou práci, zpočátku tomu tak nebylo. Mzda byla na tehdejší poměry velmi nízká a nosiči museli často odpracovat nejméně 400 hodin měsíčně, aby si vydělali plnou měsíční mzdu. Ve srovnání s ostatními podnikovými pozicemi dostávali nosiči nejnižší plat a museli vyhovět každému rozmaru cestujících, aby si vydělali na spropitné. Kromě dlouhé pracovní doby a nízké mzdy byli nosiči vystaveni bezbřehému rasismu. Navzdory některým relativně pozitivním výsledkům pro černošskou komunitu bylo rozhodnutí společnosti Pullman zaměstnávat dříve zotročené muže zakořeněno v přesvědčení, že bývalí otroci budou plně aklimatizováni na otroctví a dlouhou pracovní dobu. Cestující běžně oslovovali nosiče „Georgi“ bez ohledu na jejich jméno, čímž pokračovala ponižující praxe oslovovat zotročené osoby jménem jejich majitele. Kombinace rasismu a nelidských pracovních podmínek vedla k volání po odborové organizaci.
Osvědčení o členství v Americké federaci práce prostřednictvím nosičů spacích vozů pro Archibalda Motleyho, otce harlemského renesančního umělce Archibalda Motleyho ml. z roku 1929. CHM, ICHi-061920
Důstojníci BSCP, asi 1935. CHM, ICHi-022642
V roce 1935 se Bratrstvo nosičů spacích vozů stalo první afroamerickou odborovou organizací, která získala členství v Americké federaci práce. Společnost Pullman Company souhlasila s jednáním s BSCP a v dubnu 1937 bylo po dvanácti letech odporu konečně dosaženo smluvní dohody, která zahrnovala zvýšení mezd a omezení počtu hodin na 240 měsíčně.
Milton P. Webster, první viceprezident a vedoucí chicagské divize BSCP, 1951. CHM, ICHi-024898
Vliv BSCP v dělnickém hnutí zahrnoval i roli při napomáhání Velké migraci šířením informací o pracovních příležitostech a větší rovnoprávnosti černochů na Severu. S úpadkem průmyslu osobních automobilů po druhé světové válce se A. Philip Randolph a BSCP stali prvními a vlivnými osobnostmi hnutí za občanská práva, neboť boj za práva pracujících je neoddělitelně spjat s občanskými právy.