Emily je lifestylová bloggerka na {Our Nest In The City}. Tam píše o životě s několika malými dětmi v jednom velkém městě a o radostech i výzvách, které s tím souvisejí.
Moje dcera je malý ohnivý suchar. Právě začíná mluvit a jasně se vyjadřovat a fyzicky prospívá a postupuje mílovými kroky. Právě začala chodit na pár dní v týdnu do školky, což je pro ni po sociální a jazykové stránce neuvěřitelné (mluvila pozdě a školka je v našem druhém jazyce, francouzštině). Jsou jí stále dva roky, ale často jí přisuzujeme mnohem více moudrosti a zodpovědnosti, než její věk předpokládá. Ale nejde jen o to, že jsme blázniví rodiče. Je to proto, že už je nejstarší ze tří sourozenců.
Čtete správně! A než se zeptáš, tak ti klidně odpovím, protože ty samé otázky dostávám pořád. *Ano, líbí se mi představa tří dětí do tří let* (naše třetí se má narodit v září, čtyři týdny poté, co nejstaršímu budou tři roky). *Ne, neadoptovali jsme ani jsme neměli dvojčata* – těhotná jsem už dlouho! *Ne, nemiluju těhotenství ani novorozeneckou fázi*. *Ano, plánovali jsme to takhle*. A *ne, nejsme si jisti, jestli jsme skončili!* Překvapilo vás to? Já také.
Na začátku cesty k rodičovství jsme s manželem o miminkách a dětech věděli jen málo. Věděli jsme jen, že jich chceme několik a že se budeme učit za pochodu, protože jsme byli mezi prvními z našich přátel, kteří se na tuto cestu vydali. Když jsme otěhotněli první měsíc „snažení“, připadalo mi to trochu, jako by někdo stiskl tlačítko fast forward. Od mluvení o snažení se o miminko přes snažení se o miminko jsme se během několika týdnů dostali k těhotenství. Stejně tak poté, co se narodila, nebyla naše nejstarší dcera tak snadné dítě, jak by se dalo předpokládat u někoho, kdo má tři děti do tří let! Měla zavázaný jazyk, zotavování z porodu pro mě byl dlouhý a pomalý proces, kojení se neujalo rychle ani snadno a nemáme žádnou místní rodinu, která by nám podala pomocnou ruku. Ale stále jsme ji milovali a byli jsme rodiči, takže jsme se rozhodli vzdát se antikoncepce. Takže přirozeně, když byly naší starší dceři čtyři měsíce, byli jsme znovu těhotní.
Druhé těhotenství opět nebyly žádné líbánky. Ne-li těžší než první, protože jsem se musela starat o malé miminko. Pryč byly doby, kdy jsem si zdřímla, když jsem byla unavená – místo toho jsem učila své divoké nejstarší dítě lézt, koloběžkovat a pochutnávat si na pevné stravě. Naštěstí už kolem pátého měsíce spala celou noc, jinak bychom se mohli všichni zbláznit! Když se mi narodilo druhé dítě, moje první ještě ani nechodilo. Bylo to fyzicky náročné a vyčerpávající, ale měla jsem dvě rozkošná miminka, která jsem mohla milovat, a náš domov i srdce se cítily tak plné.
Sledovat, jak se z našich dvou nejstarších dětí během uplynulého roku stali nejlepší kamarádi, byla taková radost. Samozřejmě se hádají a ubližují si a ne vždy se dělí, ale jsou opravdu houževnatí jako zloději. Těch pouhých 14 měsíců, které je dělí, se zdá jako nic a lidé si je často pletou s dvojčaty. Mají společný pokoj, noční koupel, často oblečení a látkové pleny (než se náš starší naučil chodit na nočník), všechny hračky a každé jídlo. Mám plné ruce práce s ročním a dvouletým dítětem, ale touha rozšířit naši rodinu nezmizela ani po narození druhého dítěte, i když si to mnozí mysleli (včetně nás!).
Když bylo našemu druhému dítěti jeden rok, začali jsme s manželem vážně mluvit o plánování rodiny. Chtěli jsme adoptovat? Mít více biologických dětí? Měli bychom znovu začít s antikoncepcí? Měl by si nechat udělat vasektomii? Kam bychom měli jít dál? Ten měsíc na nás z ničeho nic udeřila dětská horečka, a to zrovna ve chvíli, kdy jsme sbalili nebo prodali většinu našich dětských věcí. Ale cesta ke třetímu dítěti se vůbec nepodobala prvním dvěma.
Naše třetí dítě má určitě vlastní rozum – to víme, i když jsme se s ním nikdy nesetkali! Na rozdíl od jejího staršího bratra a sestry nebyla počata hned. Mapovali jsme plodnost a řídili se radami všech odborníků, ale uplynulo šest měsíců a my jsme byli stále čtyřčlenná rodina. Když jsme otěhotněli, byli jsme nadšení – možná ještě víc než u prvních dvou, protože to nešlo snadno.
Poté, co se můj gynekolog při první návštěvě lékaře neúspěšně pokusil najít tlukot srdce miminka, jsme byli vyděšení a zdrcení. Vnitřní ultrazvuk později ukázal, že se jen schovává a skutečně je živé a zdravé. Další týden mě hodiny příšerných křečí v břiše poslaly na pohotovost a v 11. týdnu jsem si byla jistá, že jsem potratila. Podruhé nás přivítala vlna úlevy a dovolili jsme si vydechnout. Nyní jsem ve třetím trimestru a užívám si zdravého těhotenství – což rozhodně nepovažuji za samozřejmost!“
Za pár měsíců se naše rodina rozroste o třetí dítě, pár týdnů před třetími narozeninami naší dcery a druhými narozeninami našeho syna. V naší domácnosti je často nepořádek. Všude jsou hračky – ale hej, všichni se mohou dělit o ty samé! Auto je permanentně plné autosedaček a posypané prachem z tisíců roztleskávaček. Máme trojitý – ano, čtete správně – *trojitý* kočárek. Costco je náš nejlepší přítel pro dětské ubrousky. Peněz je málo, ale zvládáme to. A nemůžeme být šťastnější.
Tři děti ve třech letech jsou těžké a náročné a neuvěřitelné a nejsou pro slabé povahy… A já to vřele doporučuji!