Bob Hoover, stíhací pilot z druhé světové války, který uprchl ze zajateckého tábora a odletěl na svobodu krádeží německého letadla a který desítky let testoval letadla, vzrušoval diváky na leteckých přehlídkách a cvičil vojenské letce, zemřel 25. října v nemocnici v kalifornském Torrance. Bylo mu 94 let.
Příčinou bylo městnavé selhání srdce, uvedla jeho snacha Lynn Hooverová.
Pan Hoover, který se naučil létat jako teenager v Tennessee, patřil mezi nejuznávanější piloty v zemi. Slavný letec z druhé světové války generál Jimmy Doolittle jednou nazval pana Hoovera „největším mužem, který kdy žil.“
V roce 1947 byl pan Hoover zkušebním pilotem a letěl po boku Chucka Yeagera, když Yeager překonal zvukovou bariéru. Během korejské války učil pan Hoover piloty letectva střemhlavému bombardování.
Létal na více než 300 druzích letadel a znal prakticky všechny významné osobnosti historie letectví, od Orvilla Wrighta přes Charlese Lindbergha až po Neila Armstronga, prvního astronauta, který se prošel po Měsíci. Během desetiletí, kdy působil jako kaskadér, ovládal pan Hoover své letadlo tak hladce, že si mohl nalít šálek čaje, zatímco prováděl obrat o 360 stupňů. Jeden z letounů, které používal k akrobacii, North American Rockwell Shrike Commander 500S, je umístěn v Národním muzeu letectví a kosmonautiky ve Steven F. Udvar-Hazy Center v Chantilly ve státě Va.
Bob Hoover v Národním muzeu letectví a kosmonautiky, kde v roce 2007 obdržel ocenění za celoživotní dílo. (Marvin Joseph/The Washington Post) „Měl takový intuitivní smysl pro řízení letadla,“ řekla v rozhovoru Dorothy S. Cochraneová, kurátorka Muzea letectví a kosmonautiky. „Měl úžasnou schopnost být součástí letadla a zjistit, co je špatně a jak se z něj dostat a zotavit se. Měl prostě tu schopnost nejen to udělat sám, ale i komunikovat s ostatními.“
Ještě loni herec Harrison Ford připisoval lekce získané od pana Hoovera tomu, že mu pomohly přežít nouzové přistání historického letadla na golfovém hřišti v Kalifornii.
Během druhé světové války, kdy působil v severní Africe a jižní Evropě, absolvoval pan Hoover 58 misí jako stíhací pilot armádního letectva. Při své 59. misi, 9. února 1944, byl sestřelen u pobřeží jižní Francie a z moře ho vytáhl německý hlídkový člun.
V německém zajateckém táboře strávil více než rok, než se svým americkým kolegou přelezl plot a uprchl do nedalekých lesů. S blížícím se koncem války byli němečtí civilisté vstřícnější a jedna farmářka dala panu Hooverovi a jeho kamarádovi na útěku zbraň.
„Říkala, že nám to pomůže mnohem víc než jí, a měla pravdu,“ řekl později pan Hoover deníku Los Angeles Daily News.
S kamarádem narazili na pole se stovkami poškozených německých válečných letadel. Pan Hoover našel jedno, které mělo plnou nádrž.
Když se k němu přiblížil německý mechanik, Hooverův přítel na něj vytáhl pistoli.
Hoover s Chuckem Yeagerem (vlevo) u příležitosti 50. výročí historického letu, který prolomil zvukovou bariéru. (Reuters/Reuters) „Řekli jsme mu, že pokud nás rychle nedostane do vzduchu, tak ho zabijeme,“ vzpomínal po letech pan Hoover.
Motor německého letadla naskočil, ale Hooverův kamarád odmítl nastoupit a přísahal, že už nikdy nepoletí v jiném letadle. Místo toho zkusil štěstí pěšky – a po letech se s panem Hooverem opět setkal.
Ukradené letadlo mělo na boku namalovaný německý kříž a pan Hoover se obával, že bude napaden spojeneckými silami, když letěl podél pobřeží Německa směrem k Nizozemsku.
„Neměl jsem žádné mapy ani plány,“ řekl v roce 2007 v rozhovoru pro publikaci Airport Journals. „Když jsem uviděl větrné mlýny, věděl jsem, že když se stočím na západ a budu sledovat pobřeží, budu v bezpečí.“
Přistál na poli a byl rychle obklíčen nizozemskými farmáři s vidlemi. Brzy poté se k němu přivalil britský vojenský náklaďák a pan Hoover byl odvezen do bezpečí.
Vítán jako hrdina, poznamenal, že zajatecké tábory byly v doznívajících dnech války volně střeženy. „Lidé to líčili jako velký útěk,“ řekl, „ale stráže nás opustily.“
Robert Anderson Hoover se narodil 24. ledna 1922 v Nashvillu. Jeho otec byl vedoucím kanceláře a účetním.
Pan Hoover začal v 15 letech brát lekce létání a v 18 letech vstoupil do Letecké národní gardy státu Tennessee.
Po druhé světové válce, když sloužil v nově vzniklém letectvu, byl jedním ze zkušebních pilotů vybraných pro projekt překonání zvukové bariéry s novým letounem Bell X-1 poháněným raketami. Když se to Yeagerovi v roce 1947 podařilo, pan Hoover pilotoval „pronásledovací letadlo“ a pořídil první fotografie Yeagerova letu rychlejšího než zvuk.
Před odchodem z armády v roce 1948 obdržel Záslužný letecký kříž, Purpurové srdce a další vyznamenání. Poté se stal zkušebním pilotem pro General Motors, North American Aviation a North American Rockwell.
Dlouhá léta žil v Palos Verdes Estates v Kalifornii a objevoval se na leteckých přehlídkách po celém světě, kde létal na žlutém P-51 Mustang nebo na svém bílozeleném Shriku. V Moskvě byl v roce 1966 krátce zadržen, protože při letu na letadle ruské výroby předčil sovětské piloty.
Při jednom ze svých nejodvážnějších manévrů pan Hoover vypnul motory svého letadla, letěl s ním jako s kluzákem a tiše se zastavil na přistávací dráze.
Po nehodě v roce 1989, kdy bylo jeho letadlo naplněno nesprávným palivem, vynalezl pan Hoover nový druh trysky, aby se podobné chyby neopakovaly.
V únoru zemřela jeho 68letá manželka, bývalá Colleen Humrickhouseová. Pozůstalí mají dvě děti, Anitu Eleyovou z Greeley v Kolumbii a Roberta A. Hoovera mladšího z El Segunda v Kalifornii, tři vnoučata a dvě pravnoučata.
V roce 1994 federální úřady pohrozily panu Hooverovi domácím vězením, protože neprošel lékařskými testy. Ohlasy fanoušků létání byly tak velké, že byl znovu vyšetřen a pilotní průkaz mu byl vrácen. S akrobacií skončil na konci 70. let a své poslední letadlo pilotoval, když mu bylo 85 let.
Filmařka Kim Furstová uvedla v roce 2014 premiéru dokumentu o panu Hooverovi s názvem „Flying the Feathered Edge“. Pan Hoover vydal v roce 1996 autobiografii „Forever Flying“ (Navždy létající).
V knize pan Hoover napsal: „Sakra, já bych létal i se starým náklaďákem Dodge, kdyby mi na bok dali křídla.“