Duly obvykle poskytují ženám emocionální podporu při porodu, ale v New Yorku některé pomáhají ženám i při potratech. Vicki Bloomová byla na sále u více než 2 000 zákroků od roku 2010, kdy se připojila k neziskové organizaci Doula Project.
Jednou z věcí, která Vicki Bloomovou nejvíce překvapila, když se poprvé stala potratovou dulou, bylo, kolik žen – většinou již matek – si chtělo povídat o svých dětech.
„Myslela jsem si, že jim to bude připadat divné, když ukončují těhotenství, ale ve skutečnosti to dává velký smysl,“ říká padesátiletá dula a bývalá potravinářka.
„Ujištění, že se mohou co nejlépe postarat o děti, které mají, hraje roli v tom, že se mnoho lidí rozhodne pro potrat, takže na své děti mohou myslet.“
„Mám také pocit, že někteří lidé mohou chtít mluvit o tom, jak se starají o své děti, aby získali ujištění, že jsou dobrými rodiči a dobrými lidmi.“
Podle Bloomové panuje mylná představa, že ženy, které jdou na potrat, se nějak liší od těch, které mají děti. Podle Guttmacherova institutu, organizace zabývající se výzkumem reprodukčního zdraví, má ve skutečnosti více než 60 % žen, které v USA podstupují interrupci, již alespoň jedno dítě.
Když zaujmou své místo na operačním sále, Bloomová je tam bude ve svém nemocničním úboru držet za ruku, uklidňovat je, utěšovat, mluvit s nimi a utírat jim pot nebo slzy.
Čas, který spolu stráví, je obvykle kratší než při porodu, ale v mnoha ohledech je podpora, kterou Bloomová poskytuje, stejná.
„Budu stát u jejich hlavy a budu se tomu člověku dívat do očí, připravená na vše, co bude potřebovat, zatímco lékař bude provádět zákrok,“ říká. „I na klinikách, kde je úžasný personál, může být přítomnost někoho v této specializované roli velmi cenná.“
Při potratech v pozdějších stadiích, kdy musí jít žena do celkové anestezie, nabízejí dobrovolnice projektu Doula svou přítomnost nejen před zákrokem, ale i v době, kdy je žena v bezvědomí.
„Svědectví je velkou součástí práce duly,“ říká Bloomová. „Pro některé lidi je velkou útěchou, že u zákroku bude někdo, koho znají a s kým se spojili, a to i v případě, že budou spát.“
Duly u porodu v USA bývají drahé a jejich stereotypní klientelou jsou bohaté bílé ženy. Naproti tomu projekt The Doula Project byl zahájen v roce 2007 s cílem poskytnout bezplatnou podporu ženám z prostředí s nižšími příjmy a z marginalizovaných komunit.
„Myslíme si, že ženy si zaslouží dobrou péči a podporu, ať už jejich těhotenství probíhá jakkoli – ať už skončí porodem, potratem, porodem mrtvého plodu, anomálií plodu nebo potratem,“ vysvětluje Bloomová. Všechny duly, které pro projekt pracují, musí být ochotné vykonávat práci při potratu i při porodu.
Guttmacherův institut zjistil, že potraty se stále více koncentrují mezi ženami žijícími pod hranicí chudoby.
Porodní program Doula Project pracuje se ženami v New Yorku s ročním příjmem domácnosti pod 30 000 dolarů. Na straně potratových klinik The Doula Project nabízí práci každé pacientce, která projde jejich dveřmi.
Jedna z hlavních klinik, s nimiž projekt spolupracuje, se zabývá zákroky v prvním trimestru – do 12 týdnů a šesti dnů – a spolupracuje také s nemocniční klinikou, která provádí zákroky u těhotenství do 24. týdne, což je ve státě New York zákonné maximum.
Během běžné směny Bloomová přijme asi šest žen a obvykle je alespoň jedna z nich mladší 18 let. Protože je sama matkou čtrnáctiletého syna, jsou to často právě tyto dospívající dívky, které jí zůstávají v mysli ještě dlouho po skončení směny.
„Jednou z nejtěžších věcí na mé práci je, že nemohu napravit něčí život, i kdybych sebevíc chtěla. Nemůžu napravit jejich špatný vztah nebo to, že nemají práci. Navážu kontakt s člověkem, jehož život je opravdu komplikovaný, a pomůžu mu v tu chvíli s jednou věcí, a pak už ho nikdy neuvidím,“ říká.
Předtím, než se pacientky dostanou přes dveře potratové kliniky, musely nejspíš projít kolem davu protestujících proti potratům.
Přestože se jedná o hluboce rozporuplnou záležitost, téměř každá čtvrtá Američanka do svých 45 let podstoupila potrat.
Bloom se nikdy nezeptá, proč tam žena přišla, ale často chce dobrovolně sdělit svůj příběh.
Během zákroku spousta žen vyjde ven a řekne něco jako: „Opravdu jsem to dítě chtěla, ale nemám dost peněz,“ říká Bloomová. Nebo: „Je mi z toho hrozně smutno, ale péče o mé dvě děti mi teď stačí“. Pak jsou tu další, pro které zákrok není vůbec traumatizující nebo náročný.
Mohlo by vás také zajímat:
- Proč nyní hrozí boj o potraty
- Uvnitř poslední potratové kliniky v Mississippi (VIDEO)
- Ženy se obávají ohrožení práva na potrat
Bloomová říká, že protestující na hlavní klinice, kde pracuje, jsou relativně nenápadní, možná proto, že zařízení je víceúčelové. Modlí se růženec, drží svíčky a rozdávají letáky.
„Zdravím je a oni se mi snaží předat věci, které si neberu,“ říká. Ve dnech, kdy tam jsou, čeká u dveří ochranka, která ženy doprovází do budovy.
Bloomová vyrostla v New Jersey a většinu života strávila v oblasti státu New York. Poprvé si vzpomíná, že o problematice potratů pořádně přemýšlela jako teenagerka, když chodila s chlapcem z katolické rodiny a byla pozvána, aby s nimi šla na shromáždění pro život ve Washingtonu.
Instiktivně se jí tato myšlenka zdála nepříjemná a začala o této problematice pátrat. „Byla jsem vědecký maniak, takže jsem odešla s tím, že vím mnohem víc o biologii těhotenství, ale také jsem odešla s velmi silným pocitem, že ženy by měly mít možnost bezpečně dělat to, co potřebují, aby se o sebe postaraly, aniž by do toho zasahovali jiní lidé nebo vláda,“ říká.
Někdy to nejsou protestující venku, ale ženy na operačním stole, které vyzývají potratovou dulu.
„Občas se může stát, že klientka, která se cítí špatně kvůli tomu, co se s ní děje, trochu vyjede – „Jak můžeš žít sama se sebou, když víš, že se ráno probudíš a rozhodneš se být součástí tohohle?“ – ale já vím, že přicházejí z místa vnitřního konfliktu a bolesti, a já vlastně vůbec necítím konflikt v tom, co dělám, takže jim mohu odpovědět se soucitem,“ říká.
Politika lidí se ne vždy shoduje s jejich osobním životem, říká Bloomová, která prostřednictvím potratů podpořila řadu pro-life republikánů. „To je velmi těžká kognitivní disonance,“ říká. „Někteří z nich mohou změnit názor na potrat a někteří ne – mohou se jen cítit špatně.“
Na kliniky pravidelně přicházejí ženy, které přijely z méně liberálních států, kde může být obtížné dostat se k potratu.
Projekt Doula nedávno vytvořil “ zine“ s návrhy na sebepéči pro ženy, které není schopen oslovit s přímou pomocí.
Za osm let, které uplynuly od jejího nástupu do The Doula Project, je to právě práce s potraty, která Bloomovou nejvíce naplňuje.
Jak sama říká: „Navázat hluboké spojení, něco změnit – a pak to nechat být – je supersilné“.
Ilustrace Micka Morana pro DIY péči o sebe sama dula
Připojte se ke konverzaci – najdete nás na Facebooku, Instagramu, YouTube a Twitteru.
.