Prostřednictvím telemedicínské služby Women on Web požádal TheJournal.ie ženy, které se dostaly do kontaktu s touto webovou stránkou – které si pilulku vzaly, nebo o ni požádaly, ale rozmyslely si to – aby se ozvaly. Na tuto žádost odpověděla irská třicetiletá matka, která si koncem loňského roku objednala potratovou pilulku. Zde je její anonymně vyprávěný příběh:
Když jsem loni otěhotněla, byla jsem ve velmi špatné situaci, kdy pokračování těhotenství prostě nebylo možné, ať už ze zdravotního nebo finančního hlediska.
Brala jsem pilulku, ale ta selhala. Předchozí rok jsem byla dost nemocná a v té době jsem byla několik měsíců v pracovní neschopnosti.
Pracovala jsem v poměrně fyzicky náročné práci, ale musela jsem ji opustit, protože se u mě objevila dlouhodobá nemoc a už jsem ji nemohla vykonávat. V době, kdy jsem otěhotněla, jsem se snažila rekvalifikovat a najít si práci, která by více odpovídala mé situaci (nefyzická práce).
Žádná podpora
Byla jsem také v rozkolísaném vztahu, takže tam žádná podpora nebyla. Měla jsem již jedno dítě z předchozího vztahu bez jakékoliv finanční či jiné podpory ze strany otce, takže veškeré výdaje s tím spojené jdou na můj vrub.
V situaci, ve které jsem se v té době nacházela, jsem se snažila zaplatit jídlo, služby a střechu nad hlavou.
Věděla jsem, že pokud budu pokračovat v těhotenství, budu opět velmi nemocná (už tak to na mě bylo velmi náročné) a že nebudu moci získat novou práci vhodnější pro můj zdravotní stav, kterou jsem nutně potřebovala. Bylo to nesmírně stresující.
Nemohla jsem si dovolit cestovat na potrat. Moje kamarádka podstoupila potrat z pilulek, které dostala přes Women on Web, a vyprávěla mi o své zkušenosti s nimi, že jsou velmi profesionální a důvěryhodné. To mě povzbudilo, abych se s nimi spojila.
Pilulky mi poslali za snížený příspěvek, který jsem si mohla dovolit. Velmi se mi ulevilo, že mám takovou možnost, a zároveň jsem byla smutná, že je to vzhledem k okolnostem moje jediná možnost.
Tak jsem se bála
Bála jsem se je brát, protože jsem měla velký strach, že se stane něco, co bude vyžadovat lékařské ošetření. Co bych na to řekla? Co kdybych ani neměla šanci zavolat záchranku, kdyby to bylo potřeba? Musela jsem si vzít prášky sama.
Byla jsem v devátém týdnu těhotenství, když jsem si vzala jeden mifepriston poté, co jsem na něj celé hodiny zírala. O dvacet čtyři hodin později jsem si dala pod jazyk čtyři misoprostoly a čtyři hodiny poté další dva.
Poté začaly křeče. Asi půl hodiny to bylo dost silné a pak křeče ustaly a plod se vypudil. Měla jsem ohromný pocit úlevy, že už je po všem a všechno je v pořádku.
Vaše příspěvky nám pomohou i nadále přinášet články, které jsou pro vás důležité
Podpořte nás hned
Jsem velmi šťastná, že jsem se rozhodla tak, jak jsem se rozhodla. Bylo to správné rozhodnutí pro mé stávající dítě i pro mě. Naše současná situace by byla nemožná, kdybych to neudělala.
Ničeho nelituji
Ničeho nelituji a jsem velmi vděčná Ženám na webu, že mi pomohly, když jsem to zoufale potřebovala.
Velmi bych si však přála, abych se k tomu dostala od místního lékaře, který by mi do očí vysvětlil, co mě čeká, a nemusela jsem se bát, že nevím, jaké reakce bych se dočkala od zdravotnického personálu, kdybych potřebovala pomoc, kdyby se něco pokazilo.
Ačkoli se v té době vedla debata kolem osmého dodatku, nemělo to na mě žádný vliv, protože jsem byla pohlcena stresem ze všech stran, nedokázala jsem vnímat nic mimo to, co se se mnou dělo.