CatholicCulture.org

Od Jennifer Gregory Miller (bio – články – email) | 11. září 2014 | V liturgickém roce

Dvanáctého září se slaví nepovinná památka Nejsvětějšího jména Panny Marie, několik dní po památce jejího narození. Tento svátek je obdobou nepovinné památky Nejsvětějšího jména Ježíšova. Uctívání Nejsvětějšího jména Panny Marie jako svátku bylo původně zavedeno kolem roku 1513, přičemž v průběhu staletí se toto datum měnilo. Při reformě Všeobecného římského kalendáře v roce 1969 byl zrušen, ale v roce 2002 jej svatý Jan Pavel II. obnovil jako nepovinnou památku.

V dnešní době je třeba upozornit na dva prosté body tohoto svátku: uctívání jména Marie a také pochopení významu jména skrze náš křest.

Připomenutí svatých jmen Ježíše a Marie

Je tak důležité, abychom uctívali Ježíše a jeho svaté jméno. Naše hlavní inspirace pochází od svatého Pavla z listu Filipanům 2,9-11:

Proto ho Bůh velmi vyvýšil a udělil mu jméno, které je nad každé jméno, aby se před Ježíšovým jménem sklonilo každé koleno na nebi, na zemi i pod zemí a každý jazyk vyznal, že Ježíš Kristus je Pán, ke slávě Boha Otce.

Úcta se vztahuje na Pannu Marii a její jméno. Katolická encyklopedie vysvětluje, že „e uctívá jméno Marie, protože patří té, která je Matkou Boží, nejsvětějším ze všech tvorů, Královnou nebe a země, Matkou milosrdenství…..svátek připomíná všechny výsady, které Bůh Marii udělil, a všechny milosti, které jsme obdrželi na její přímluvu a prostřednictví.“

Římský misál obsahuje pokyny, abychom s úctou sklonili hlavu před jmény Ježíše, Marie a světce dne, když jsou zmíněna v modlitbách liturgie.

V 18. století byly k modlitbám při benedikci přidány Božské chvály neboli Laudes Divinae, které se však lze modlit mnohokrát jako zadostiučinění za mnohá zneužití jména Ježíš a Maria. Zahrnuto do litanií hlásáme: „Požehnané jméno Marie, Panny a Matky.“

Když pokračujeme v třiceti dnech Panny Marie, můžeme přemýšlet o jednoduchých způsobech, jak dnes Pannu Marii uctít. Jedním z nápadů je navrhnout a vybarvit monogram Marie, například krásné „M“. I obrázek zadní strany Zázračné medaile může být inspirací k rozjímání o jménu Panny Marie.

Naše jméno a křest

S omluvou Shakespearovi nám tento svátek a svaté jméno Ježíš pomáhá zaměřit se na důležitost a význam našich osobních jmen. Připomínáme si přijetí svátosti křtu, kdy jsme v Kristu dostali své jméno, které je významnější než naše občanské jméno.

Jak nás církev vede při výběru jmen? Kánon 761 Kodexu kanonického práva z roku 1917 uvádí: „Pastýři mají dbát na to, aby těm, které křtí, bylo dáno křesťanské jméno; nemohou-li toho však dosáhnout, přidají ke jménu, které jim dali rodiče, jméno nějakého světce a obě jména zapíší do knihy křtů“. V současnosti platný Kodex kanonického práva z roku 1983 stále zdůrazňuje důležitost křestního jména, kán. 855: „Rodiče, sponzoři a faráři mají dbát na to, aby nebylo dáno jméno, které je cizí křesťanskému cítění.“

Tolik přemýšlení a času věnujeme pojmenování našich dětí. Mluvíme o předávání rodinných jmen a možná i o pojmenování po významných osobách našeho života. Někdy se bere v úvahu i význam jména. Některá jména nás přitahují a jiná odpuzují. Dokonce si zkoušíme iniciály, abychom se ujistili, že dobře splývají.

Již od biblických dob bylo pojmenování dítěte nesmírně důležité. Se vznikem křesťanství a prolitím krve mučedníků byla tradice pojmenovávat děti po světcích dvojí: prosba o přímluvu světce za dítě a také světec, kterého má dítě napodobovat. Na začátku tohoto týdne, na svátek Narození Panny Marie, jsem zdůraznil spojení s Kristovou rodinou. Naše křesťanská jména podle svatých naznačují toto spojení s našimi bratry a sestrami v Kristu.

V tento svátek svatého Jména Marie tedy chválíme její velikost a žádáme ji o pomoc při vzývání jejího svatého jména. Uvažujeme také o svém vlastním křestním jménu, které nám bylo uděleno při křtu, když jsme se stali součástí této Kristovy rodiny. Na přímluvu Marie a našich svatých patronů ať prohloubíme svou lásku ke Kristu, našemu bratru, a lásku k naší rodině v Kristu, k mystickému Tělu Kristovu.