Východiska: Údaje o celoživotním riziku rozvoje poruchy metabolismu glukózy, včetně prediabetu, stejně jako údaje o riziku případné progrese z prediabetu do diabetu a o zahájení léčby inzulinem u dříve neléčených pacientů s diabetem, jsou nedostatečné. Naším cílem bylo vypočítat celoživotní riziko celé škály poruch glukózového metabolismu, od normoglykémie po prediabetes, diabetes 2. typu a případné užívání inzulinu.
Metody: V této prospektivní populační kohortové analýze jsme použili údaje z populační Rotterdamské studie. Diagnostické události jsme identifikovali pomocí záznamů praktických lékařů, propouštěcích listů z nemocnice, údajů o výdeji léků a měření sérové glukózy nalačno provedených při návštěvách studijního centra (Rotterdam, Nizozemsko). Normoglykémie, prediabetes a diabetes byly definovány na základě kritérií WHO pro glykémii nalačno (normoglykémie: ≤6-0 mmol/l; prediabetes: >6-0 mmol/L a <7-0 mmol/L; a diabetes ≥7-0 mmol/L nebo užívání léku snižujícího hladinu glukózy). Celoživotní riziko jsme vypočítali pomocí modifikované verze analýzy přežití upravené o konkurenční riziko úmrtí. Odhadli jsme také celoživotní riziko přechodu z prediabetu na zjevný diabetes a z diabetu bez léčby inzulinem na užívání inzulinu. Kromě toho jsme vypočítali roky života se zdravým metabolismem glukózy.
Zjištění: Použili jsme údaje od 10 050 účastníků Rotterdamské studie. Během sledování trvajícího až 14-7 let (od 1. dubna 1997 do 1. ledna 2012) se u 1148 účastníků vyvinul prediabetes, u 828 účastníků se vyvinul diabetes a 237 účastníků zahájilo léčbu inzulinem. Ve věku 45 let bylo zbývající celoživotní riziko 48-7 % (95% CI 46-2-51-3) pro prediabetes, 31-3 % (29-3-33-3) pro diabetes a 9-1 % (7-8-10-3) pro užívání inzulinu. U jedinců ve věku 45 let bylo celoživotní riziko přechodu z prediabetu do diabetu 74-0 % (95% CI 67-6-80-5) a 49-1 % (38-2-60-0) jedinců se zjevným diabetem v tomto věku zahájilo léčbu inzulinem. Celoživotní rizika se s rostoucím věkem snižovala, ale zvyšovala se s rostoucím BMI a obvodem pasu. Jedinci s těžkou obezitou žili v průměru o 10 let méně bez poruchy glukózy ve srovnání s jedinci s normální hmotností.
Interpretace: Porucha metabolismu glukózy představuje značnou zátěž pro zdraví populace a naše zjištění zdůrazňují potřebu účinnějších preventivních strategií, které by měly být zavedeny co nejdříve v životě člověka. Značné celoživotní riziko prediabetu a diabetu u štíhlých jedinců podporuje také kontrolu rizikových faktorů u neobézních jedinců.
Financování: Erasmus MC a Erasmus University Rotterdam; Nizozemská organizace pro vědecký výzkum; Nizozemská organizace pro zdravotnický výzkum a rozvoj; Výzkumný ústav pro nemoci starších osob; Nizozemská genomická iniciativa; Nizozemské ministerstvo školství, kultury a vědy; Nizozemské ministerstvo zdravotnictví, sociální péče a sportu; Evropská komise; a město Rotterdam.