V srpnu 1985 byl ženám na potratových klinikách zadán předem kódovaný dotazník s uzavřenými odpověďmi. Výhodný vzorek tvořilo 1200 žen, 200 vzorků v Chengdu i v autonomní oblasti Lianshan Yi v provincii Sichuan, 400 v Nanjingu a provincii Jiangsu a 400 v obci Shanghai. Ženy byly dotazovány lékaři v rámci příjmové anamnézy žen. Ze vzorku bylo získáno 574 respondentek, které byly z města, a 624 respondentek, které byly z venkova. Počet uváděných předchozích potratů se pohyboval od 0 do 5. Téměř polovina žen, které podstoupily potrat, měla alespoň jeden předchozí potrat a 18 % žen mělo dva nebo více předchozích potratů. Vzdělání, věk, délka manželství a bydliště mají zjevný vliv na pořadí interrupcí. Respondentky z měst uváděly v průměru 1,08 dítěte oproti 1,60 dítěte u venkovských respondentek. Přibližně 72 % respondentek uvedlo, že v době otěhotnění používalo antikoncepční metodu. Nejčastěji používanou metodou bylo nitroděložní tělísko (41,6 %), následované pilulkami (21,3 %) a pouze kondomem (16,5 %). Bydliště se jevilo jako největší faktor určující typ antikoncepčních metod. Zde prezentované údaje jsou omezené a nelze je zobecnit na širší populaci. Vnášejí však určité světlo do antikoncepčních charakteristik skupiny žen, které v Číně podstupují interrupční zákroky. Jejich odpovědi na otázky týkající se antikoncepčního chování před potratem naznačují, že problém je zčásti behaviorální. Například po vyloučení nitroděložního tělíska nebyla nahrazena žádná jiná metoda k odvrácení těhotenství. Pro zmírnění problému selhání antikoncepce a následných potratů vyplývají pro stát důsledky v oblasti politiky i školení a vzdělávání.