Když Arnold Schwarzenegger teprve začínal svou hereckou kariéru, dostával mnoho nabídek na menší role – primitivní padouchy jako nacistické důstojníky, zlé poskoky bez hlášek a podobně. Všichni viděli jen cizince s tlustým přízvukem a velkými svaly.
Jeho agent ho prosil, aby tyto role vzal. Schwarzenegger odmítl.
Přestože byl téměř na mizině a žil na gauči u svého přítele, začal Schwarzenegger navštěvovat drahé kurzy herectví. Veškerý svůj volný čas trávil tím, že se snažil seznámit s dalšími herci a herečkami, producenty, režiséry a kýmkoli z filmového průmyslu, kdo byl ochoten s ním mluvit.
Letos poté, co se stal nejslavnějším a nejlépe placeným hercem v hlavní roli v Hollywoodu, napsal:
„Jediný způsob, jak se stát hercem v hlavní roli, je chovat se jako herec v hlavní roli a dřít na sobě.“
Chceš, aby tě brali vážně?“
Tak se musíš začít brát vážně.“
Než se Peter Dinklage připojil k případu Hra o trůny, odmítl hrát skřítky nebo elfy – jediné role, které mu byly nabídnuty pro někoho jeho výšky. Vydržel a choval se jako hlavní hrdina. Bral sebe i svou práci velmi vážně.
Od té doby byl nominován na více než 60 nejvyšších světových hereckých cen.
Pokud chcete být hlavním mužem nebo ženou, musíte se k sobě tak chovat. Jinak vás nikdo nebude brát vážně.
Pokud si předem neurčíte, co budete (a nebudete) dělat, pak pravděpodobně nikdy nedosáhnete svého nejvyššího potenciálu. Slovy slavného amerického spisovatele Franka Cranea:
„Žádný člověk se nestane ušlechtilým, dobrým a velkým, dokud si nestanoví zákon, že takový je.“
Když jsme se s manželkou přestěhovali do Jižní Koreje učit angličtinu, řekl jsem si, že veškerý svůj volný čas využiji k tomu, abych si vytvořil ideální život – vedl vlastní firmu jako spisovatel.
Když na dveře zaklepaly nesprávné příležitosti, nebylo těžké říci ne. Vlastně to nebylo nic složitého. Nezáleželo na tom, kolik mi toho nabízeli – být trenérem mládežnického basketbalu, kariérním koučem, datovým analytikem, církevním hudebníkem nebo soukromým učitelem – tyto věci mi nepomohly dosáhnout mého cíle stát se spisovatelem, takže odpověď byla jasná. Bral jsem sebe a svou práci vážně.
Chtěl jsem se stát špičkovým spisovatelem, a tak jsem se k sobě choval. Tak jsem se viděl.
Po roce takového zacházení se sebou jsem měl:
- Podepsanou smlouvu na knihu od renomovaného nakladatelství
- Několik online kurzů, které mi vydělávaly tisíce dolarů pasivního příjmu
- Stal jsem se špičkovým spisovatelem na serveru Medium.com
- Emailový seznam více než 20 000 platících zákazníků
Je velmi těžké říci ne příležitosti, pokud nevíte, kam směřujete.
Je však nesmírně snadné říci ne, pokud víte, co chcete.
„Pokud se žebřík neopírá o správnou zeď, každý náš krok nás jen rychleji dostane na špatné místo.“
-Stephen Covey
Chcete-li mít životní styl vůdčího muže nebo ženy, musíte se k sobě tak chovat (a pracovat na sobě).
Jinak budete při svém rozhodování neustále nejistí a nejistí a často se budete rozhodovat tak, že se budete svému cíli stále více vzdalovat.
Čím vyšší nároky si stanovíte, tím větší je pravděpodobnost, že nakonec získáte hlavní roli.
Tady se dozvíte, jak se k sobě začít chovat vážně
Jeden z mých oblíbených citátů Tonyho Robbinse hovoří o síle plného nasazení. Zní:
„Pokud chcete trvalou změnu, musíte se vzdát myšlenky, že něco jen zkusíte, a musíte se zavázat k mistrovství. To znamená nejen „fušovat“, ale plně se do toho ponořit. Protože váš život není řízen tím, co děláte jen někdy, ale tím, co děláte soustavně.“
Spousta lidí se nikdy něčemu skutečně nevěnuje – namísto toho fušují do řemesla, zkoušejí a obecně s ním experimentují. To je teď všechno v pořádku – je tu prostor pro experimentování a zkoušení věcí.
Ale pokud se chcete stát skutečně výjimečnými, musíte se plně angažovat.
První způsob, jak se k sobě začít chovat vážně, je plně se angažovat v tom, čeho se snažíte dosáhnout.
Tady je osobní příklad.
Vloni jsem se poprvé naučil surfovat. Naučil jsem se, že klíčovým momentem – momentem, který rozhoduje o tom, zda sjedete vlnu, nebo spadnete do moře – je okamžik, kdy přejdete z lehu do stoje na prkně. Museli jste se odhodlat. Jinak bys spadl do moře.
Zkoušel jsem „poloviční závazek“ spoustukrát – pomalu se postavit, nebo se přikrčit, nebo se dokonce nepostavit vůbec! (Tomu se říká „boogie-boarding“, ne surfování).
Pokud jsi chtěl surfovat, musel ses na prkno postavit úplně. A vždycky nastane ten okamžik, kdy se nakloníš dopředu a máš pocit, že spadneš dopředu. Jedeš dost rychle, a když spadneš do vlny, je to, jako bys dostal ránu do každého centimetru čtverečního svého těla najednou. Nechceš spadnout.
Ale jakmile pocítíš ten strach a přesto se postavíš – jakmile se plně odevzdáš – je pravděpodobné, že na vlně úspěšně zasurfuješ.
Jakmile jsem pocítil strach a přesto se odevzdal, začal jsem surfovat docela dobře. Jezdil jsem na vlnách a dělal něco, co jsem nikdy předtím nedělal. Naučil jsem se úplně nové dovednosti.
Chceš se začít brát vážně? Přestaň dělat polovičaté věci. Naplno se věnujte tomu, co se snažíte dělat.
„Pokud máte „zájem“, vymýšlíte si příběhy, výmluvy, důvody a okolnosti, proč to nejde nebo proč to nejde. Pokud jste odhodlaní, jdou tyto důvody stranou. Prostě uděláte všechno, co je třeba.“
-John Assaraf
Předstírejte, že váš čas stojí 1 000 dolarů/hodinu
„Předstírejte, že váš čas stojí 1 000 dolarů/hodinu. Strávili byste pět z nich prací navíc zdarma? Ztratili byste jeden čas tím, že byste se zlobili?“ -Niklas Göke
Máte zde na zemi jen velmi málo hodin.
Přesto mnoho lidí promrhá většinu svého času na zbytečné, nekvalitní činnosti, které jim nepomáhají dosáhnout jejich skutečných cílů – jejich poslání. Protože neberou vážně sami sebe, neberou vážně ani svůj čas.
Pravdou je, že většina lidí si svého času cení mnohem, mnohem méně, než jakou má hodnotu.
Říkají ano věcem, které nemají co dělat. Rozdávají svůj talent, pozornost a úsilí jiným, kteří berou, berou, berou.
Tráví hodiny sledováním nekvalitní televize a sociálních sítí, zatímco by měli být produktivní a efektivní.
Podívejte se, mnoho lidí by mohlo vydělávat jmění (kdyby dobře využívali svůj čas)… ale místo toho rozdávají svůj čas neproduktivním způsobem, kvůli kterému jsou na mizině, nešťastní a zaseknutí.
A co kdybyste svému času přikládali vysokou hodnotu? Váš život? Vaši rodinu? Vaši budoucnost?
Představte si, že hodina vašeho času má hodnotu 1 000 dolarů.
Jak by vypadal váš život?
Které lidi byste přestali snášet?
Na jaké problémy byste přestali ztrácet čas?
Které věci byste přestali – a začali – dělat?
Vaše výsledky by byly neuvěřitelné. Stali byste se exponenciálně produktivnějšími, soustředěnějšími a efektivnějšími.
„Většina lidí nemá ponětí o tom, co dělá se svým časem, ale přesto si stěžují, že ho mají málo.“ -Grant Cardone, autor bestsellerů NYT
Učíte lidi, jak se k vám mají chovat
Pokud dáte lidem najevo, že váš čas je zadarmo a má nízkou hodnotu, lidé s ním tak budou zacházet.
Pokud však lidi naučíte, že váš čas je drahý, důležitý a cenný, lidé vám budou odpovídat stejnou měrou.
Co si myslíte, tím se stáváte. Pokud si myslíte, že váš čas má cenu několika dolarů za hodinu, že se podle toho začnete chovat. Zjistíte, že říkáte „ano“ nesmyslným, zbytečným povinnostem.
Jestliže však ve svém srdci víte, že váš čas je cenný…
Lidé to poznají.
Lidé to budou respektovat.
Lidé se k vám budou chovat jinak.
Autor William Irvine:
„Lidé jsou nešťastní z velké části proto, že mají zmatek v tom, co je cenné.“
Jestliže se k sobě nechováte vážně – pokud se k sobě a svému času nechováte s úctou – budete nešťastní, uražení a unavení. Říkat „ano“ příliš mnoha nekvalitním věcem vás nakonec utopí. Vaše tělo a mysl touží po mistrovství a svobodě; tyto věci nemůžete mít, pokud je váš čas levný a snadno vám ho berou.
Stáváte se tím, čím jste.
Přitahujete to, co hledáte.
Ve svých spisovatelských začátcích jsem si myslel, že nejsem moc dobrý spisovatel. Proto jsem trávil spoustu času nekvalitními aktivitami, jako bylo škemrání u jiných blogerů s nízkou úrovní/bez jména, aby mi dovolili psát příspěvky pro hosty.
Nikdo mi neodpověděl. K psaní mě zvali jen zřídka. Myslím, že lidé viděli, jak málo si vážím sám sebe, a nechtěli propagovat mé sdělení. Ani se jim nedivím.
O několik let později jsem konečně začal vnímat sebe a svůj čas jako velmi důležité. Téměř na všechno jsem začal říkat „ne“. Začal jsem brát svou práci vážně. Měl jsem poslání a začal jsem být neochotný vyplňovat svůj drahocenný čas věcmi, které by mi nepomohly dosáhnout mého cíle.
Odmítal jsem vysoce placené, vzrušující a zajímavé příležitosti… protože se mi nehodily. Nakonec byly všechny ztrátou času, který jsem potřeboval, abych se mohl soustředit na své poslání.
Jak myslíš, takový jsi.
Přistupujte ke svému času jako k cennému zboží a lidé se k němu tak začnou chovat také.
Nebo je naučte, že váš čas je v podstatě zadarmo, a oni se podle toho budou chovat.
Závěrem
Jak se k sobě chováte, tak se k vám budou chovat ostatní. Učíte lidi, jak se k vám mají chovat, tak se ujistěte, že je to učíte dobře.
Chcete-li, aby vás brali vážně – jako herce, spisovatele, programátora, kreativce, basketbalistu, podcastera – musíte se brát vážně.
Investujte do sebe. Investujte do nástrojů svého řemesla – nástrojů, které se nerozbijí po několika prvních použitích.
Věřte si. Řekněte ne věcem, které vás budou držet tam, kde jste, a ano věcem, které vás dostanou na vyšší úroveň.
Vezměte se vážně a ostatní vás také začnou brát vážně.
Připraveni na zvýšení úrovně?
Chcete-li se stát výjimečnými a být 10x efektivnější než dříve, podívejte se na můj kontrolní seznam.
Klikněte sem a získejte kontrolní seznam hned teď!