Tento článek původně vyšel na VICE Australia.
V mnoha křesťanských tradicích napříč mnoha kulturami je mimomanželský sex odsuzován, ne-li přímo zakázán. Ale to, že jste věřící, neznamená, že nemůžete být v posteli blázni. Online skupiny a fóra poskytují mnoha sexuálně odvážným návštěvníkům církve virtuální komunitu, zdroje a podporu. To platí zejména pro ty, kteří se věnují „životnímu stylu“ – tedy swingu a výměně manželek. Jeden pár, který si kvůli ochraně soukromí říká pan a paní Jonesovi, jsou praktikující křesťané, kteří jsou manželé už 33 let, ale občas mají sex s jinými páry. Jako moderátoři podcastu We Gotta Thing radí, jak sladit protichůdné ideologie svého náboženství a touhu po sexuální svobodě mimo manželství. VICE se jich zeptal na rovnováhu mezi náboženstvím a výstřednostmi, na odsuzování spolustolovníků a na to, jak o svých rozhodnutích říkají svým dětem.
VICE: Ahoj lidi. Především, jak jste se seznámili?
Paní Jonesová: Pracovali jsme na dvou různých odděleních v bance. Pracovala jsem jako pokladní, byla jsem ještě na vysoké škole a jednou v sobotu byla moje banka vykradena. Pan Jones byl jedním z lidí, které přivedli, aby zjistili, kolik peněz bylo ukradeno poté, co policie odjela. A jak jste se poprvé dozvěděla o swingu a výměně manželek?
Paní Jonesová: Tak nějak jsme na to narazili. Objednali jsme si dovolenou v mexickém letovisku Desire Resorts, které jsme našli, protože jsme hledali letovisko s možností výběru oblečení. Bylo to docela luxusní letovisko. Chtěli jsme prostě sexy prostředí. Tak jsme si ho zamluvili, a když jsme začali dělat průzkum o tom resortu. Pak jsem o něm našla fórum a mluvilo se tam o tom, že je „lifestyle friendly“, a já jsem nevěděla, co slovo „lifestyle“ znamená.
Pak jsme začali pátrat a zjistili jsme, že tam budou swingeři. Museli jsme se rozhodnout, jestli dovolenou zrušíme, nebo se tím nenecháme obtěžovat? V letovisku nám jasně řekli, že člověk nemusí být swinger, aby tam mohl jet. Tak jsme se rozhodli, že to zvládneme a budeme to jen pozorovat a bude to dobrá zábava. Když už jsme tam přijeli, tak jsme prostě našli ty nejzajímavější, nevtíravé lidi. Nikdo se nám nevnucoval a všichni byli opravdu upřímní. To byl začátek naší cesty.
Navrhl jeden z vás nápad na swing jako první, nebo to byl oboustranný zájem?
Paní Jonesová: Nejdřív jsme si říkali ne, ne, ne… ale pak si hlavně pan Jones začal dělat další průzkum a pak myslím našel podcast – jeden z původních lifestylových podcastů. Poslechl si ho a řekl: „Chci, abyste si to poslechli.“ A tak jsme se rozhodli, že si to poslechneme. Zpočátku to byla jen dobrá zábava, spousta „co kdyby“. Ale pak jsme začali vést rozhovory jako: „Přijde ti to zajímavé?“ „Ano. A to bylo zábavné a sexy, protože to opravdu podněcuje vaši představivost.
Máte nějaká pravidla nebo hranice, pokud jde o vaše vztahy s jinými páry nebo jednotlivci?
Paní Jonesová: Pravidla jsou základem našeho vztahu, takže ta se prostě neporušují, tečka. Například jedním z pravidel je, že vždy používáme kondomy. Máme pravidlo, že každý z nás má právo veta. Také si s panem Jonesem vždycky hrajeme ve stejné místnosti. Nechodíme spolu odděleně. Hranice jsou tam, kde se právě nacházíme; mohou se tak trochu posunout, pokud chceme růst a zažívat nové věci. Hranice je něco, na čem se dohodneme pro tu konkrétní událost nebo to konkrétní rande nebo cokoli, co děláme.
Pan Jones: Existuje mnoho „herních stylů“ pro swing a výměnu partnerů: voyeurismus (sledování), exhibicionismus (být sledován), girl-girl, soft-swap (vše kromě penetračního sexu) a full-swap (včetně penetračního sexu). Jsme full-swap „situační“ pár, což znamená, že jsme otevřeni jakémukoli stylu hry, až po full-swap, v závislosti na situaci. To znamená, že můžeme dělat určité věci s jedním párem, ale možná ne s jiným párem. (Některé páry říkají, že jsou „full swap only“ nebo „soft swap only“, takže by neměly zájem hrát s lidmi, kteří mají jiné herní styly). Vycházíme z toho, jaký herní styl je pro všechny čtyři lidi nebo pro oba páry v danou chvíli nejpohodlnější. Požitek čerpáme ze čtyřstranného spojení, které vzniká.
Jste „out“ jako swingeři pro rodinu a přátele?
Paní Jonesová: V naší komunitě jsme byli odhaleni a byla to vlastně opravdu hrozná zkušenost. Stalo se to asi před rokem. Byli jsme velmi aktivní v naší církvi a někdo z naší církve to zjistil, šel za pastorem a ten si nás zavolal na schůzku. Vyhodili nás z našeho kostela. Lidé byli velmi odsuzující – nechtěli nás poslouchat. Myslím, že byli prostě v šoku. Kvůli tomu jsme to museli říct našim nejbližším přátelům a rodině.
Pan Jones: Když jsme byli poprvé odhaleni, měli jsme na výběr: buď jsme mohli stáhnout naše webové stránky a předstírat, že se to nestalo, a vrátit se ke svému běžnému životu, nebo jsme to mohli přijmout a říct: „Takoví teď jsme“. Tento životní styl byl pro nás tak důležitý a přátelé, které jsme získali, byli tak opravdoví, že jsme se rozhodli v něm zůstat. Protože jsme se rozhodli v něm zůstat, museli jsme to říct několika blízkým rodinným příslušníkům a blízkým přátelům. Ale ti to opravdu přijali a měli pro to pochopení. Řekli jsme to také naší dceři a šlo to překvapivě dobře. Vidí, jak silný je náš vztah, a velmi nás podporuje v tom, jak žijeme.
Jak se vám daří sladit víru a sexuální zájmy?
Paní Jonesová: Jako jednotlivci se musíte smířit s rozhodnutími, která ve svém životě děláte. Myslím, že jsme oba smířili svou víru s životním stylem. Jedna věc, kterou jsme se naučili poté, co jsme si prošli tím, čím jsme si prošli s naší církví, je, že je určitý rozdíl mezi náboženstvím a vírou. Náboženství je lidská církev a vedou ji lidé a všichni lidé jsou nedokonalí. Lidé mají právo soudit, ale to jsou oni, to není Bůh. Pan Jones: Každý, kdo nás poslouchá, ví, že jsme křesťané, a vlastně nás oslovilo asi osm nebo deset pastorů a duchovních, kteří také vyznávají životní styl a podporují nás po stránce víry. Jeden z nich nám pomáhal sestavit informační kurz o křesťanství a o tom, jak se hodí ke swingu. Chceme dát hlas těm, kteří mají pocit, že nemohou vyjít ven, a sdílet informace pro ostatní, kteří se snaží skloubit svou křesťanskou víru se zájmem o swingování. Chceme, aby věděli, že skutečně existují odborníci, poradci a duchovní, kteří se zajímají o stejnou věc.
Zakusil někdy někdo z vás žárlivost?
Pan Jones: Když jsme se do toho pustili, byli jsme manželé 29 let, a poté, co jsme měli první zkušenost s párem, jsem se začal cítit divně. Opravdu nejsem žárlivý člověk, takže jsem si nebyl jistý, s čím mám tu čest. Ten druhý muž žil na druhém konci země, byl šťastně ženatý, nebyl žádný logický důvod, abych žárlila. Řekla jsem si, že mám nějakou nejistotu. Pokusím se přijít na to, co mě trápí, a vyřešíme to spolu jako pár.“ A tak jsem se na to podíval. Trvalo to několik měsíců, ale uvědomil jsem si, že ty nejistoty byly pravděpodobně odrazem ze střední školy, s jinou dívkou. Tak jsme na tom zapracovali. Swingování a společná výměna párů znamená, že moje žena má příležitostně sex s jinými ženatými muži, ale vždycky si vybere přijít domů se mnou, takže žárlivost už ani nepřichází v úvahu. Neexistuje žádný důvod, ať už imaginární nebo skutečný, který by mě přiměl k žárlivosti.
Posílil nebo zlepšil swing vůbec váš vztah?
Paní Jonesová: Nemyslím si, že by swing přímo zlepšil náš vztah. Co se zlepšilo, je naše schopnost vzájemné komunikace. Pokud máte dobré manželství a děláte to ze správných důvodů, je swingování týmový sport. Musíte být opravdu na stejné vlně. Protože musíme o věcech mluvit a protože se musíte jako jednotlivec hodně sebereflektovat a pak to sdílet se svým partnerem. To prohlubuje váš vztah.
Jsou nějaké výzvy spojené s tím, že jste pár, který swinguje?
Paní Jonesová: Nechtějte, aby se hraní s jinými lidmi stalo středobodem vašeho vztahu. Prostě to udržujte v realitě. Co se týče interakce s ostatními lidmi , myslím, že největší výzvou je nejprve lidi poznat a ujistit se, že mají pevný vztah. Protože nechceme žádné drama a nechceme udělat nic, co by poškodilo vztah někoho jiného. Prostě si lidi v podstatě prověřujeme. Takže když pak dojde na hraní, je to prostě pohoda a zábava.
Posílil swing vaši víru?
Pan Jones: Máme víru, která je postavena na vztahu s Ježíšem, ne na spoustě pravidel. Rád se na to dívám takto: když vyrůstáte v církvi, vaši víru buduje někdo jiný. Pak se objeví skutečný život a něco nedává smysl a vy si musíte dát svolení dekonstruovat svou víru. rekonstruovali naši víru na základě toho, co považujeme za základní aspekty křesťanství, ne na základě toho, jak nám nějaký řídící orgán, církev nebo nějaká kniha řekla, že se máme chovat.
Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a dostávejte denně to nejlepší z VICE do své schránky.