Jedním z nejvýznamnějších období církevního kalendáře, které se však nejméně slaví nebo zaznamenává, je 40 dní po Ježíšově zmrtvýchvstání. Chodil a mluvil na místech, kde předtím působil; tisíce lidí ho viděly v jeho obnoveném těle; mnohé uzdravil; pokračoval v kázání, pokračoval v lásce. A pak vystoupil do nebe, vzat na oblohu, čehož byli svědky i ostatní.
O těchto 40 dnech a významu nanebevstoupení bychom měli opravdu více přemýšlet. Ježíšovo narození proběhlo podle Písma. Jeho zázraky ukázaly jeho moc. Jeho kázání naučilo svět moudrosti. Jeho pronásledování a smrt naplnily proroctví. To, že zvítězil nad smrtí, byl úžasný zázrak. Ale jeho nanebevstoupení – jeho tělesný vzestup, aby byl s Otcem u trůnu, tajemství opětovného spojení s Božstvím – více než jakýkoli detail těchto ostatních projevů potvrzuje božství Ježíše Krista.
Čtyřicet dní Ježíš ukazoval světu, že znovu žije. Sanhedrin označil Ježíše za rouhače a jiní tvrdili, že jeho zázraky jsou od ďábla… ale jeho čtyřicetidenní pobyt v Jeruzalémě a okolí, kdy ho viděly zástupy lidí, byl sotva zpochybnitelný. Zmiňuje se o tom současný židovský historik Josefus i další spisovatelé. O dvě generace později vedl spisovatel Eusebius rozhovory s mnoha lidmi, kteří znali lidi, kteří Ježíše během těchto dnů viděli, vyprávěli o zázracích, dokonce citovali kázání a dopisy zmrtvýchvstalého Ježíše.
Jinými slovy, někteří lidé se možná nepřipojili ke Kristovým následovníkům – ačkoli věřící se rychle množili, a to i tváří v tvář pronásledování krátce poté – ale jen velmi málo lidí zpochybňovalo, že vstal z mrtvých. Číslo 40 se v Bibli objevuje 146krát, je to číslo významné pro Boha. Myslíme na Noema, na léta na poušti, na dny, kdy byl Mojžíš na hoře, na Jonáše a Ninive a v Ježíšově případě na počet dní, kdy byl pokoušen od ďábla… a na počet dní mezi Zmrtvýchvstáním a Nanebevstoupením.
Obvykle toto číslo znamená zkoušku, zkoušky, prověrku nebo ustanovení prosperity. Musíme věřit, že poslední se nejvíce blíží období vzkříšeného Pána před jeho nanebevstoupením. Byly to jistě aktivní dny. Poslední verš poslední knihy posledního evangelia (Jan 21,25) nám říká: „Ježíš udělal i mnoho jiných věcí. Kdyby byly všechny zapsány, myslím, že by celý svět nemohl pojmout knihy, které by byly napsány.“
Jakkoli musel být zaneprázdněn, mám v mysli obraz Ježíše, jak také sám, možná když padla tma, po osamělých cestách, možná za bouře a chladného ticha, kráčí temnými kopci, neodpovídá zvědavým zástupům, ale vyhledává ztrápené a zraněné jednotlivce.
To je věrohodný obraz, protože Ježíš to dělá i dnes.
Bylo to v jeho přirozenosti: Vzpomeňte si na „devadesát devět“ a na jednu ztracenou ovci, kterou pastýř hledal; vzpomeňte si na jeho slova: „Hle, stojím u dveří a klepu“; vzpomeňte si na jeho příběh o otci radujícím se z marnotratného syna, který činí pokání, vrací se a je navrácen; vzpomeňte si na jeho napomenutí, abyste byli „rybáři lidí“; vzpomeňte si na jeho pláč nad Jeruzalémem; vzpomeňte si na zaslíbení, že „každý“, kdo uvěří, nezahyne, ale bude mít život věčný. On chodí po temných kopcích a hledá nás – proniká do šera radostnou nadějí, která může být naše.
A když budeme pokračovat v rekonstrukci obrazu toho, jak asi vypadal Jeruzalém oněch 40 dní, kdy se hovořilo o Zázračném muži, vzpomeňme si také, že nemusíme reagovat na zaklepání na dveře – „Pojď! Říkají, že Ježíš je dole u řeky! Pojďme se na něj podívat!“ Ne… On přijde k nám. A věřím, že to platí zejména v případě, že patříte k lidem, kteří jsou skeptičtí nebo „už slyšeli dost“ nebo nedokážou rozbít skořápku zranění nebo bolesti nebo odporu nebo vzpoury nebo strachu nebo všech ostatních překážek, které nám brání zakusit Kristovu lásku.
Je blíž než stín, bez ohledu na to, co si myslíte nebo čemu byste raději věřili. Možná jste zažili třeba noční můru v podobě něčeho takového, jako je smrt v jeslích; nezapomeňte, že Ježíš nabízí pokoj, který přesahuje chápání. Možná máte strach o zdraví, nejste si jisti svým životem a tím, jaké je vaše místo na zemi; nezapomeňte, že Ježíš chodí po temných kopcích, aby vás i mě vedl. Možná jsi měl problémy s drogami, se zákonem a s opatrovnictvím, možná jsi přišel o domov a nemáš se kam obrátit; pamatuj, že Ježíš ti nabízí útočiště. Možná jsi dívka, která se znovu a znovu pokoušela setřást závislost; pamatuj, že ten pocit kolem tvých ramen je Ježíš, který tě pevně objímá. Možná jsi přišla o nedonošené dítě, když ses ve víře modlila za zdravé dítě; pamatuj, že skrze to všechno je důvěra důležitější než porozumění.
„Bůh chodí po temných kopcích, aby vedl naše kroky. On chodí všude, Ve dne i v noci. Chodí v tichu, Po dálnici; Bůh chodí po temných kopcích, Aby nám ukázal cestu.“
Vzkříšený Spasitel, Pán stvoření, chodí po temných kopcích, Aby hledal… mě? a tebe? kde jsme? v našich bolestech, v našich průšvizích? To je pro mě stále ještě zázrak Zázračného muže – že miluje tebe i mě.