Psaní je velmi osobní zkušenost, a proto nemůže pro každého znamenat totéž. Jediný způsob, jak na tuto otázku upřímně odpovědět, je pokusit se říct, co pro vás psaní znamená.
Psat znamená ukázat svou tvář, mluvit tváří v tvář. Spisovatelé nejsou uzavřenými, osamělými lidmi, jak se o nás tvrdí; každý, kdo píše, má ve svých slovech něco v sázce. Básník, publicista nebo autor blogu mají společnou potřebu říkat, co si myslí nebo co cítí, a nemohou nebo by neměli mlčet. Podle Meziamerické komise pro lidská práva OAS a Meziamerické tiskové asociace bylo v letech 1987-2006 v Kolumbii zavražděno 121 novinářů, a to jen proto, že měli odvahu říct, co si myslí, a to ne potichu, ale písemně.
Psaní je práce jako každá jiná. Psaní není jen inspirace, ale také pot. Dobré psaní je výsledkem mnoha hodin práce, skládání a rozkládání, šití a opravování, ořezávání a přepisování, a to ne jednou, ale mnohokrát. Jednomu novináři, který se ho zeptal, jaký je recept na dobrého spisovatele, Faulkner odpověděl: „Devadesát devět procent talentu….. Devadesát devět procent disciplíny…. Devadesát devět procent práce.“
Psaní je fascinující dobrodružství. Při psaní – stejně jako při každém dobrodružství – nevíme, jaká překvapení nás čekají a kde skončíme; to vysvětluje směs fascinace a hrůzy, kterou cítíme před prázdnou stránkou. Písmo se nedá uzavřít do map nebo myšlenkových schémat. Ještě jsme nedopsali ani pár řádků, když se začnou objevovat nové a nečekané cesty a stezky; je nemožné odolat pokušení zabloudit po některé z nich. Často se stává, že trasu, kterou jsme marně hledali, najdeme právě na jedné z těchto oklik. Někdy se nám při psaní zjeví geniální myšlenka – natolik, že se zdá, že není naše – jako by nám ji nadiktoval nějaký hlas nebo jako by nás někdo vedl za ruku.
Pedagogika psaní by měla učitelům a mladým lidem pomoci objevit tento rozměr vzpoury, dobrodružství, experimentu a nejisté hry, který má akt psaní. Zbytek je gramatika.
(*) Již léta se zajímá o formativní potenciál psaní jako zprostředkování vzdělávacích zkušeností a spolupracoval na několika projektech psaní s učiteli a studenty. V současné době spolupracuje jako učitel a výzkumný pracovník na univerzitním projektu Čtení a psaní na Fakultě psychologie Pontificia Universidad Javeriana.
(*)